Jen pár lidí u toho bylo. Nápad díky koronaviru
Tolik námětů k přemýšlení nad nedávnou historií a současností, které si člověk mohl odnést z karlovarského hradiště Tašovice, by se od akce s odborníky na dobu kamennou a středověk příliš nečekalo… „Od mladší doby kamenné se Středoevropané živí zemědělstvím. No… dneska už je to zas bída. Dneska už to zvládnou jen 2 procenta, mám takový dojem,“ to je jedna z přiléhavých poznámek, které občas zazněly – nejen o „potravinové soběstačnosti“ od dvou archeologů. Průvodcům nechyběl nadhled i smysl pro humor. Došlo i na Cimrmana.
Největší tašovický objev letošního srpna byl doslova undergroundovým překvapením. Prozradíme.
Bádali tu už Němci, ale chtělo to „vytunit“
„Lokalita poutala pozornost archeologů už na počátku 20. století, kdy ve čtyřicátých letech šlo o práce ještě německých badatelů – pod vedením doktora H. Schrollera, a následně došlo na dvě velké akce Archeologického ústavu v Praze pánů Františka Proška a A. Knora. V případě hradiště se ale soustředili jen na vnitřní část, akropoli,“ sdělil archeolog Národního památkového ústavu v Lokti Filip Prekop. Zjištění, která jsou stará i 80 let, chtěli současní památkáři zpřesnit
Němečtí historiografové sice v první polovině minulého století projevovali zájem o západní lokality, ale zejména po vzniku Československa mohl zesilovat protičeský ráz jejich zkoumání, a také nacionalistický: Tématem odborníků se staly například počátky Němců na českém území, německá kolonizace a podobně. Existoval (už od 1862) spolek Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, který se snažil dokázat původní německé osídlení na našem území. Z politických důvodů vznikala na západě německá muzea také už na konci 19. století za Rakouska-Uherska – v Chebu, Karlových Varech, Kraslicích, Mariánských Lázních. Po roce 1939 došlo na území Sudet k útlumu archeologické práce na západě. Během války byl výzkum povolen pracovníkům úřadu pro pravěk, tedy právě H. Schrollerovi v Tašovicích (další oboroví pracovníci se mohli věnovat snad jen pravěkému pohřebišti v Žírovicích, pozdně středověké tvrzi v Dalovicích a oblasti Horšovskotýnsko a Stříbrsko. Konec války a odsun německých obyvatel znamenal definitivní konec německé archeologie. (Pozn. aut.)
S Německem má lokalita společný i jiný, přínosný, úhel pohledu: Prekopův pražský kolega Jan Eigner z Národního muzea naznačil, že už v době kamenné jsou prokázány slovansko-německé „návštěvy“. Zdůvodňoval to během ukázky nalezených kamenů, kdy představil nejen například limnosilicity, které vznikají v jezerech a často obsahují pozůstatky živých organismů, ale také dva takzvané pruhované rohovce. „Mají zdroj až za Pasovem, respektive jihozápadně od Řezna u Kelheimu, což je bavorské okresní město,“ uvedl.
„Je to docela běžná surovina, oblíbená pro lovce-sběrače a potom i pro zemědělce v mladší době kamenné, protože se výborně štípala a tvořila ostré hrany,“ ozřejmoval archeolog. Pravěký člověk z něj vyrobil třeba srp nebo žací nůž.
|
80 LET OD „DETEKTIVNÍ“ METODY. JAKO U CIMRMANA… Na videu níže Jan Eigner zmiňuje mimo jiné datování. K tomu Filip Prekop mimo jiné uváděl, že radiokarbonové datování by bylo přínosné i u nálezů raného středověku. „Víme, že z minulých výzkumů se v konstrukci hradištního opevnění nacházely dřevěné prvky, které jsou zuhelnatělé. Hodily by se nám dnes jako vzorek pro datování. Ale nebyly bohužel odebrány...“ krčí rameny odborník. Co se týče nejstaršího datování lidské činnosti, je rovněž problematické, protože odsud nepocházejí žádná radiokarbonová data. „Odvozujeme stáří naleziště podle tvaru nástrojů a podle vrstev, v nichž se nacházely. Ve starším výzkumu na jiném místě se nám podařilo získat přesnější datování osídlení například ze spálených skořápek lískových ořechů. Tady je to jako v Cimrmanovi – ´plus minus 200 let´,“ rozesmál Eigner přítomné exkurzisty.
Uhlíková neboli radiokarbonová metoda datování mimochodem letos slaví 80 let existence. Objevena byla v roce 1940. |
Nebyly nijak velké, nestavěly megalomanské osady jako lovci mamutů. „Šlo nesporně o mnohem menší skupiny o pár rodinách, které se pohybovaly krajinou. Nadpoloviční většina nalezených kamenných surovin je z velké dálky, někdy jde i o jeden dva tři kameny přinesené od Dunaje, což dokazuje, že mezi těmito skupinami fungovala silná interakce. Musely se potkávat,“ tvrdí Jan Eigner.O vztazích mezi pre-obyvateli Tašovic a jinými „národnostmi“ mluvil Eigner v rezervaci ještě jednou. To když zmiňoval, že o samotném fungování tehdejších společností pořád víme dost málo. Co je ale jednoznačné, je skutečnost, že komunity lovců-sběračů na sebe navzájem hodně působily.
„Samozřejmě, když to byly dvě rodiny, které se tady někde pohybovaly, tak i z hlediska jejich potomků se musely potkávat s někým jiným,“ podotýká ještě s úsměvem.
Romantické představy o archaickém setkávání Slovanů s „přespolními“ ale o krok dál narušují nechvalné pozůstatky novodobějšího německo-českého nepřátelství, války. „Jámy, které tu občas vidíte, jsou zbytky vojenských okopů. Možná se tady zakopával někdo z vašich předků. Zbylo to zde ještě po válce,“ upozorňoval posluchače Jan Eigner. „Šlo o aktivní vojenský výcvikový prostor vojáků, kteří měli kasárny ve Dvorech,“ doplnil ho místní Filip Prekop.
|
Hradiště Tašovice zaujímá celkově plochu asi 4,5 hektaru. Na vyhlídku, která je na strmé skále, se dostanete bez problémů po pěšinách. Mnohem více nešvarů, než od turistů a archeologů, se na zdejší přírodě v novodobých časech podepsala těžba písku a v minulém století ji narušily právě také vojenské okopy.
Současná mapová situace a pracovní vyznačení sond i okopů (vpravo příjezd od Tašovic, ulice Slovanské). Příčně šrafované kulatá místečka jsou vojenské okopy z 20. století. Červená ohraničení označují pozůstatky valů z 10. století. Žluté plochy jsou místa výzkumů z let 1940 a 1949, růžové plochy byly návrhy výzkumů současných archeologů. Šrafovaná místa vyznačují místa těžby. Zdroj: F. Prekop |
Největší objev zaznamenala lokalita právě po válce. Nebýt kontroverzního nápadu významného archeologa, po jehož někdejších sondách letos loketští následovníci pátrali, nikdy by k tomu nedošlo:
Významný archeolog „očůral“ nacisty
Zmíněný Prošek za války kopal v Českém krasu, to mu bylo zhruba patnáct dvacet let. V roce 1942 byl jako obyvatel okupované země nasazen pro nucené práce v nacistickém Německu.
„Aby se dostal z totálního nasazení v pozdější NDR, použil fígl, který klukům někdo poradil: jíst kyselinu pikrovou, která potom v těle evokovala žloutenku. On se tedy díky tomu z totálního nasazení dostal. Ale záhy jej dostihlo onkologické onemocnění,“ podotkl k badateli, který zemřel ve věku 36 let.
/Kyselina pikrová se od konce 19. století používala jako výbušnina. Z vyprávění pamětníků se nám dochovala i další svědectví o jejím použití k záchraně lidí díky „falešné žloutence“. mluví o tom například ÚČASTNICE ČESKOSLOVENSKÉHO DOMÁCÍHO ODBOJE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY Jaryna Mlchová na zvukové nahrávce „Balíčky se žloutenkou“ v Paměti národa. Příslušníky StB tak kdysi oklamal například i Vladimír Hučín, o kterém je známo, že svého času měl v rámci III. odboje blízko k výbušninám./
Své dezinformace má i tato profese
Odkryvem Prošel v letech 1949-50 zachytil mezolitickou obytnou dvojchatu s dvěma zahloubenými ohništi, datovanou do období lovců 8 až 6 tisíc let před naším letopočtem, tedy ze střední doby kamenné. Nález takto datovatelného obydlí byl naprosto unikátní v celostátním kontextu.
„Je otázka, jestli opravdu šlo o zbytky obydlí nebo mix různých zásahů, různých osídlení. A navíc jsme tady na slovanském hradišti, takže – aniž bych chtěl bourat nějaký mýtus – úplně jisté to není. Spolehlivější je, v té části směrem k řece, existence slovanského srubu,“ podotkl ještě pražský odborník.
Lovci-sběrači tudy kočovali zhruba v době 12 tisíc až 10 tisíc let před Kristem. Podruhé tedy bylo místo osídleno v 9. století našeho letopočtu, kdy vzniklo právě slovanské hradiště, opevněné dvojitou hradbou. Nástupnické menší hradiště z doby 10.–12. století zcela zaniklo v důsledku těžby kamene. Původní hradby, které měly až čtyři metry, jsou do dnešních časů dochovány v podobě valů, až dvoumetrových. Ani po nich už ale na některých místech není ani památky - kromě těžebního lomu splynuly s okolním povrchem i vlivem někdejších archeologických prací.
CO TA LEPENKA? Soudobí badatelé z Národního památkového ústavu Loket se snaží mimo jiné zpřesnit předešlé výzkumy nebo potvrdit ty velké z přelomu 40. a 50. let. Šli po stopách F. Proška. „Sondu jsme našli úspěšně - respektive jednu stěnu, neboť se ukázalo, že oni tehdy hranu dané plochy ještě vyložili jakousi lepenkou a ta na místě tedy zůstala.
Zřejmě měli v úmyslu ještě někdy pokračovat, a chtěli tedy být schopni konec nalézt, protože už sondu zasypali,“ objasnil Filip Prekop.
Díky tomu jsou dnešní archeologové nově odkrytou plochu schopni zasadit do souřadnic a už vědí, kde se co nacházelo. Zpřesnit či navázat na předešlý výzkum je tak mnohem snazší.
„Hodně nám tím pomohli. Takže paradoxně jeden z nejdůležitějších nálezů našeho výzkumu je lepenka,“ dodal.
Nedůvěra k práci předchůdců se objevuje i v jiných momentech souvisejících s místem. Filip Prekop ji vyjádřil například vůči autoru publikace z roku 1864 Schmittovi, který o hradišti psal. „Ve stejné publikaci nalezneme také vyobrazení památky pánů Levého a Hofmanna, a to i s půdorysem kaple sv. Barbory, o jejíž existenci však panují pochybnosti,“ napsal Prekop před časem ve svém článku k Tašovicím. Za věrný považuje plán lokality z roku 1941/42 od Hiemesche.
Otazník visí také nad tím, kam zmizel soubor neolitické keramiky z území Stahlova dvoru z blízkosti hradiště. Podle Prekopa je materiál do dnes nezvěstný a jsme odkázáni jen na věrnou dobou dokumentaci.
Přesto všechno jde o jedno ze dvou jistojistě doložených území přítomnosti prvních zemědělců v dnešním Karlovarském kraji.
Co také víme s určitostí, je výskyt a těžba horniny, o kterou jsme v novověku přicházeli kvůli politické situaci:
Řeč je o výchozech takzvaného dinasového křemence (už jen nevýznamné kvality oproti jiným severozápadním nalezištím například na Mostecku), které byly v Tašovicích vesměs zničeny. „A to masovou těžbou za války a do doby zhruba 60. let, protože se využívaly jako příměs do dinasu, který pro svou žáruvzdornost sloužil na vyzdívku vysokých pecí. V rámci Varšavské smlouvy se ´lifroval´ hlavně do Sovětského svazu. Byl to náš vynikající artikl,“ poznamenal Eigner.
Zdůraznil mimo jiné v tomto směru velmi kvalitní ložiska v severozápadních Čechách, třeba na Bečově u Mostu a v Tušimicích (rovněž na Mostecku) na místě dnešní elektrárny, v místě pozdějších doly, kde zemědělci v neolitu a eneolitu těžili. „Takže řada těchto našich přírodních památek, které tvořily křemence, třeba v Bečově šlo o úplně unikátní přírodní ´kamenná stáda´. Křemence v tamní stepi vytvářely zvláštní tvary. Tohle všechno bylo vytěžené pro výrobu dinasu,“ zalitoval Eigner ztráty nerostného bohatství.
Tady měli nahozeno, vraceli se
Jednorázová akce v Tašovicích se uskutečnila v rámci série výprav v rámci celostátního „Archeologického léta“. Nápad vznikl jako reakce na koronavirovou epidemii a snahu motivovat Čechy, aby objevovali zvláštní místa ve své domovině a nemuseli za zážitky cestovat do zahraničí do vybraných archeologických lokalit.
Prohlídky vždy zajistili odborníci, kteří nechali nahlédnout, co obnáší práce archeologa a co se skutečně skrývá v zemi na známých i pozapomenutých lokalitách.
Odborné informace o lokalitě Tašovice z pera archeologa Filipa Prekopa najdete na portálu Příroda a památky Karlovarska.
Infobox
Koronavirus motivoval archeology
Lovci a sběrači měli možná při budování domova víc rozumu než současníci, kteří jsou schopni si své obydlí postavit dokonce opakovaně i v povodňovém pásmu.
„Když se podíváme pro Evropě na rozložení sídlišť lovců-sběračů, tak nalezneme desítky, stovky příkladů toho, že tehdejší lidé obsazovali nápadné, výrazné polohy před anebo za tokem řeky či potoka, nedaleko úzkého kaňonu údolí, které se pak rozevírá nebo naopak se zužuje do volné krajiny. Můžeme se dohadovat, proč se jim tady tak hodně líbilo….,“ přemítal Eigner na vyhlídce v příhraničním regionu, nazývaném často nepřesně Sudety.
A sám si odpověděl: „Třeba proto, že zde měli výborný přehled o zvěři. Pokud zde eventuálně chodila někde koridorem, tak byla odsud na ráně. Podobně krásné místo je naleziště v Tašovicích přímo ve vsi, kde vyrostla novostavba nad řekou – je to rovněž místo položené v návrší, terasa nad řekou Ohře. Ostatně - příznivost uchovává název ulice U Brodu. Zůstaly tam dva kamenné prahy, které pravděpodobně fungovaly už od pravěku – i později – jako místo snadného přechodu. Ale i jako mělčina na lov ryb. Mezolitici byli často rybáři, takže tady pod skálou měli pravděpodobně nahozeno,“ podotkl archeolog.
Tehdejší lidé podle něj lovili úplně všechno, na co si vzpomenete. „A sbírali všechno, co se dalo sníst. Prostě krajinu zužitkovávali, jak nejlíp uměli,“ shrnul.
V současnosti je pro místní památkové pracovníky lokalita významná především pestrým spektrem nalezených artefaktů. „Každá běžná lokalita obsahuje jednu nebo dvě součásti z nějakého období historie nebo prehistorie. U této lokality Karlovarského kraje je významné to opakované vyhledávání osídlení, které se zde ukázalo: Hovoříme o význačném horizontu doby paleolitu a mezolitu, lovců-sběračů. Dokonce jako jedna ze dvou známých lokalit v celém kraji prokazuje i první zemědělci, tedy neolit – mladší dobu kamennou. Stejně tak odsud máme fragmenty z doby bronzové,“ shrnul Filip Prekop.
A pak je zde po drahné pauze prokázáno osídlení v raném středověku, tedy ono hradiště z 9. až 10. století našeho letopočtu. „Ten je také v Karlovarském kraji relativně vzácný. Je totiž typický spíše pro Chebsko, přímo Cheb a několik vesniček okolo, například ve zlomkových materiálů v jádru města Loket, s hradem nesouvisející. Na druhou stranu po proudu řeky Ohře například pak lokalita Velichov. Vše mezi tím je velmi sporadické. I toto samo o sobě je vzácná vrstva archeologických památek,“ dodal Prekop.
|
VÍTE, ŽE… … lovci a sběrači mají mnohem více volného času než pokročilejší společnost? Přestože právě civilizace nás k tomu měla přivést, máme volného času mnohem méně... Lov a sběr je dnes hlavním způsobem obživy jen pro minimum komunit. Ty jej mnohdy kombinují s pěstováním plodin nebo chovem zvířat. Zemědělství je náročnější, ale průmyslová společnost úlevu nepřinesla, naopak. Loňská studie mimo jiná prokázala, že přechod k zemědělství nepředstavoval pokrok, nepřiměřený dopad má hlavně na ženy: v zemědělském společenství mají ženy o polovinu méně volného času než ženy u „sběračů“, lovců, rybářů. |
„Hradiště Tašovice je výrazná krajinná dominanta nad ohybem řeky Ohře, tvořící hezkou vyhlídku. Lákala svou pozornost v mnoha různých obdobích. To, co jí vtiskává dnešní podobu, je dvojice valů, které vymezují jistý prostor okolo zmíněné vyhlídky – čtvercové vyvýšené ploše, která pokračuje ke kraji skály, říkáme akropole. Jde o centrální část či vlastní hradiště. A za asfaltovou cestou je ještě linie předhradí,“ upřesnil loketský archeolog Filip Prekop. Skalnatý vrchol je ve výšce 413 m. n. m. Foto: Lucie Bartoš
Na závěr ještě jeden videozáznam z hradiště:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
