Bohové starých Mayů a odkud o nich víme, nanovlákna tisíckrát tenčí než vlas

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte kolik kolonií největšího tučňáka vůbec, tučňáka císařského, napočítali vědci na družicových snímcích Antarktidy a také proč toužili švýcarští vědci po podrobném skenu lebky jihoamerického jelena huemula jižního ze sbírek našeho Národního zemědělského muzea; prozradíme vám také, že zhoubným rakovinným onemocněním trpěli už dinosauři, jak ukázal výzkum pozůstatků jednoho centrosaura z Kanady. Zmíníme se o prvním objevu paleolitických pazourkových artefaktů na návrší Pardědub u Skalice na Královéhradecku a nakonec i o nezanedbatelném podílu českých firem na významných projektech výzkumu vesmíru.

Náboženství Mayů: Prameny a bohové

Logo|foto:Český rozhlas

Dějiny předkolumbovských civilizací Nového světa jsou pro nás v mnoha ohledech skryté rouškou tajemství. Jsme odkázáni na kusé informace, často z druhé ruky, někdy překroucené, jindy nepochopené, což vede k častým zkreslením a omylům. Týká se to i všech indiánských civilizací tzv. Mezoameriky, která zahrnuje oblast středního a jižního Mexika s poloostrovem Yucatán, území dnešního Belize a Guatemaly, severní část Salvadoru a západ Hondurasu. Vedle Toltéků, Olméků nebo Aztéků tam žili i Mayové. A právě mayská civilizace je už dlouhá desetiletí v centru pozornosti vědců nebo milovníků historie, ale také různých fantastů, záhadologů, mystiků a ezoteriků. V jejich hledáčku jsou nejen hmotné památky, ale také duchovní odkaz Mayů, uložený v jejich mýtech a náboženských představách.

Zuzana Marie Kostićová|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas

Velká část tohoto dědictví byla donedávna skryta v nečitelných hieroglyfech. S tím, jak se je daří postupně dešifrovat, však vyvstávají nové problémy a otázky. To, co o mayském náboženství víme právě teď, se nedávno dočkalo odborné syntézy, která je unikátní nejen v našem, ale zřejmě i celosvětovém měřítku. Autorkou publikace, nazvané prostě „Náboženství Mayů“, je mayistka a religionistka Zuzana Marie Kostićová z Katedry religionistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Proč se do studia něčeho tak nepřehledného a komplikovaného, jako je mayské náboženství, vůbec pustila? Odkud pochází naše znalosti o něm? Jaké prameny k jeho studiu má současná věda k dispozici? Měli Mayové stejně košatý božský panteon, jako Řekové nebo Egypťané?

Nanovlákna: Tenčí než lidský vlas

Průmyslová výroba nanomateriálů by mohla znamenat revoluci pro řady oborů|foto:Nafigate Corporation

Rozdělíme-li metr na miliardu stejných dílků, bude každý z nich dlouhý právě jeden nanometr. To je asi tisícina tloušťky lidského vlasu. Nebo jinak – naše nehty rostou rychlostí přibližně jednoho nanometru za sekundu. Tenhle rozměr si jen stěží představíte. Přesto jsou technologie, které pracují s nanoměřítky, už nějakou dobu v centru pozornosti. Nanomateriály totiž oplývají řadou pozoruhodných vlastností, které se k lecčemus hodí. Díky tomu jsou dnes také hojně využívány v mnoha oborech lidské činnosti. Otvírá se nám s nimi nový svět, říká nanotechnolog David Poustka, vědecký pracovník a doktorand Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

David Poustka, nanotechnolog|foto:Vandlis rádobyfotograf

Dnes už prakticky nenajdete obor, kde by se nanotechnologie nějak nevyužívaly. Umožňují totiž doslova „ušít“ vlastnosti materiálu na míru. Hlavním oborem zájmu Davida Poustky jsou nanovlákna. Tak tenká, že je vidíte, jen když je jich opravdu spousta pohromadě, navíc pouze při vhodném nasvícení. Jak se vyrábějí – a kdy se na to vůbec přišlo? V té historii je významná česká stopa: vynálezcem technologie nanospideru, která umožnila doslova velkovýrobu nanovláken, byl totiž v roce 2003 profesor Oldřich Jirsák z Technické univerzity v Liberci. K čemu se materiály na bázi nanovláken hodí? Aplikací je nepřeberné množství.