James Cameron: Co jste nejspíš nevěděli o geniálním režisérovi... (2. část)

Spider-Man a James Cameron – pro většinu lidí dvě nesouvisející postavy. Na počátku 90. let si ale tito velikáni byli dost blízcí. V roce 1990 nezávislé studio Carolco, stojící mimo jiné za Terminátorem 2, zakoupilo práva na komiks o Spider-Manovi a svou důvěru vložilo do Camerona. Ten si nabídky považoval a sepsal podrobný námět, kterému dal požehnání samotný Stan Lee. „Právě takového Spider-Mana všichni známe a milujeme,“ podotkl Lee. Režisér si svého hrdinu částečně pozměnil, byl to právě on, kdo přišel s myšlenkou, že Peterovi pavučinomety prostě narostou po kousnutí radioaktivním pavoukem (jak je uvedeno v Raimiho verzi, která Cameronův nápad převzala). Cameronův námět byl odvážný, temný a dospělý. Peter Parker v něm trousí vulgarismy a dojde i na soulož s Mary Jane na vrcholku Brooklynského mostu. Nadějná práce nakonec vyšla vniveč, když se zjistilo, že studio Carolco právy tak docela nedisponuje a část jich připadá Sony. Cameron ještě přemlouval studio Fox, aby práva odkoupila, tomu se však nechtělo riskovat a do právní bitvy se nepustilo.

Hudbu k Titanicu (1997) skládal proslulý James Horner, který s Cameronem pracoval i na předešlých projektech. Horner si po dlouhou dobu lámal hlavu se závěrečným doprovodem. Byl si vědom toho, že Cameron nesnáší písně ve filmech, ale na druhou stranu si byl jist, že správná skladba by se na závěr perfektně hodila. Potají tedy požádal o pomoc Céline Dion a zanedlouho společně nahráli píseň My Heart Will Go On. Horner pak napjatě vyčkával a když byl režisér ve správném rozpoložení, neváhal a píseň mu přehrál. Cameron byl i přes prvotní nezájem nadšený. Horner se ho posléze zeptal, zda pozná interpreta. On ale nevěděl. Když mu skladatel prozradil, že se jedná o Céline Dion, odvětil: „Ta je slavná, že jo?“ Navíc z toho byl dvojnásobný Oscar za původní hudbu a píseň.

Odhadovaný rozpočet Titanicu měl být na Cameronovy poměry skromných 80 miliónů dolarů, jenže finální suma se nakonec vyšplhala na neuvěřitelných 200 miliónů. Když bylo jasné, že se číslo vyhoupne vysoko přes 100 miliónů, byl Cameron nucen udělat několik ústupků. Nejprve se zřekl honoráře, poté i veškerých procent z případných tržeb. Tehdejší prezident Twentieth Century Fox Bill Mechanic jeho nabídku nebral příliš vážně, jelikož se domníval, že film má pramalou šanci si na sebe vydělat a tak přišel s vlastním požadavkem. Cameron se kromě veškerých tržeb měl vzdát i poloviny ze svých procent na příštím filmu. Režisér návrh okamžitě odmítl a dokonce odvolal i své předchozí tvrzení o zřeknutí se podílu ze zisku. Film nakonec vydělal 1,8 miliardy dolarů (po Avatarovi druhý nejvýdělečnější film), na celých šestnáct týdnů se udržel na první příčce návštěvnosti a Cameronovi se bohatě vrátil. Přestože ve výdělečnost Titanicu sám příliš nevěřil.

Avatar je milníkem v oblasti počítačové animace a Cameron musel posečkat déle než dekádu (první námět napsal už v roce 1996), aby si svůj sen mohl splnit, jelikož technologie za režisérovou fantazií značně zaostávala. Některé techniky ve filmu využité jsou pro obyčejné smrtelníky nepochopitelné, jiné jsou založeny na selském rozumu. Při scéně, kdy měla skupinka dětských komparsistů ztělesňující na’vijské potomky běžet za Jakem Sullym (Sam Worthington), přilepil Cameron Worthingtonovi na prsa desku s nějakou nadávkou (například blbeček), přičemž herci řekl, aby jí před dětmi skryl. Po každé klapce bylo slovo obměněno a děti tak nadšeně poskakovaly za Worthingtonem s touhou dozvědět se, co za urážku má na hrudi tentokrát.

Na závěr jedna úsměvná anekdota, kterou v jedné talkshow pronesl Quentin Tarantino: To takhle natáhne brka jeden chlápek z Hollywoodu a přijde do nebe. Vtom za nebeskou bránou zahlídne někoho na jeřábu s kamerou v ruce, a tak povídá: „Netušil jsem, že James Cameron už umřel.“ A svatý Petr na to: „Ne, to je bůh. Jenom si myslí, že je James Cameron.“

První část tématického článku o Jamesi Cameronovi si přečtete zde.