Ježíšek neexistuje

Léto začíná být pořádně horké nejen, co se týká venkovních teplot a průvodu Prague Pride, zdá se mi, že vládní strany odstartovaly také kampaň k podzimním volbám do zastupitelstev krajů a do Senátu.

První ostrý výstřel padl z úst Andreje Babiše, když prohlásil, že důchodcům chce přidat šest tisíc ročně, tedy o pět set korun více než je zákonná valorizace. Samozřejmě souhlasí ČSSD i KSČM, která kroky vlády dlouhodobě toleruje a při hlasování je také podporuje. Toto politikaření je až jednoduše průhledné, jde jim o jediné, zacílit na tuto voličskou skupinu pomocí slibů o vyšším důchodu. Samozřejmě zatají, že pětistovku jim v mžiku vytáhnou z druhé kapsy, protože inflace se projeví na cenách potravin a dlouhodobě neřešená důchodová reforma bude vytahovat peníze z kapes ještě i vnukům dnešních důchodců. Státní kasu by plánované přilepšení přišlo na 14,5 miliard korun ročně.

Jako ekonomovi mi vstávají vlasy hrůzou, když se takhle hází s desítkami miliard sem a tam, zvláště při plánovaném astronomickém dluhu 500 miliard, kdy by mělo nastoupit spíše dramatické šetření. To vůbec neznamená, že bych si nepřál, aby se seniorům zvedla životní úroveň, ti co pracovali celý život, si důstojné stáří zaslouží, ale tuším, že ani oni nechtějí mírné přilepšení svých rozpočtů za cenu budoucí horší životní úrovně vlastních vnuků a pravnuků. Takže ano, jsem pro zvýšení důchodů, ale jen pokud premiér Babiš dokáže těch necelých 15 miliard někde ušetřit a jak ve svých článcích píši neustále, šetřit je kde. Například zrevidovat příspěvky neziskovkám nebo zeštíhlit státní byrokratický aparát. Navíc mě na celé věci uráží, že vládní ANO se snaží mediálně prezentovat důchodce pomalu jako jednolité a téměř nesvéprávné stádo, kterým jde jen o výši částky důchodu. Jenže sami ze svého okolí víte, že to tak zdaleka není, jsou mezi nimi lidé stále aktivní a zaměstnaní, co se velmi zajímají o společenské dění. Nejen oni vědí, že zvyšování důchodů bez úspor ve státním rozpočtu a bez komplexní důchodové reformy je projídáním blahobytu příštích generací.

Ale vláda netroškaří, takže necílí jen na starší věkovou skupinu, bere to zeširoka a rovnou chce přilepšit také zaměstnancům. Předseda vlády požaduje zrušení superhrubé mzdy a vrátit daň z příjmu na 15 %, samozřejmě si neopomenul rýpnout do ODS, která toto prý slíbila, ale nesplnila. Snížení zdanění práce je pozitivním krokem, vysoké daňové náklady na práci pokládám za omyl a v době pokoronavirové krize by to mohlo ekonomice dodat žádoucí impuls. Jenže, má to opět jedno velké ale, ministryně financí Schillerová tento krok vyčíslila na 90 miliard a úplně zapomněla dodat, kde ty peníze hodlá ušetřit. Tohle se jí stává docela často, je tudíž skoro jasné, že o žádné opomenutí nejde. Prostě vám sice na výplatní pásce přistane víc peněz, ale ty vám seberou mžikem jinde, například zvýšením jiných daní, jako ideální se pro daňové dráby vždycky nabízí daně majetkové, protože nemajetnému člověku není co vzít. Takže bych očekával zvýšení daně z nemovitosti či zavedení nějaké nové daně, týkající se majetku.

Ovšem už je tu první náznak, komu stát prošmejdí kapsy, aby své předvolební sliby alespoň trochu postavil do reálného světla. Ministryně financí přišla s daňovou progresí, což ve skutečnosti znamená jediné, ti co jsou pracovitější a vydělají si více peněz, tak budou také více zdaněni. Nápad je to velmi líbivý, ale ve skutečnosti jen podporuje prohloubení příkopu mezi chudšími a bohatými, navíc staví vysoce příjmové do role jakýchsi padouchů, kteří si své výdělky zasloužili neprávem a je potřeba jim je pomocí daní sebrat. Jednoznačně ne progresivnímu zdanění, byla by to další hloupost už v tak dlouhé řadě paní ministryně Schillerové.

V neposlední řadě bych rád jmenoval i příklad, jak si vláda představuje slibované investice. Cestovní ruch chce povzbudit masivní mediální kampaní za dvě miliardy, když odhlédnu od toho, že letošní prázdniny se na mnoha místech ČR nedá kvůli přeplněnosti skoro ani hnout, tak je celý plán nesmyslným vyhazováním peněz. Kdyby raději dali každému občanovi poukaz na služby cestovního ruchu v ČR, jak to třeba udělala Vídeň, kdy obyvatelům poslala do schránek vouchery, tak by to bylo mnohem lepší. Lidé by si sami rozhodli, kam půjdou a kde peníze ušetří. Jenže to by například nevydělala skupina Mafra, patřící a nepatřící panu premiérovi. Nabízí se myšlenka, že o to tady jde především, ne o záchranu cestovního ruchu, ale o tučné výdělky pro vybraná média.

Závěrem bych se rád vrátil k titulku svého článku, Ježíšek prostě neexistuje, nechodí v srpnu a nerozdává všem plnými hrstmi. Chápu, že spoustu lidí zklamu, protože si to zřejmě dodnes mysleli, ale ve skutečnosti je to tak, že předvolební sliby nakonec zaplatíme my všichni a bohužel nejvíc naši potomci.