Z legrace jí začali říkat nejmenší motorkářka světa. „Je to moje poznávací znamení,“ směje se Dominika Gawliczková

14. srpen 2020

„Na motorku jsem poprvé sedla ve 13 letech a od té doby už jsem na ní zůstala,“ říká sympatická mladá cestovatelka, která se nedávno vrátila ze své zatím nejdelší cesty.

Projela osm japonských ostrovů, byla na cestě celkem 208 dní, ujela 9 505 kilometrů a jediné, čeho se za tu dobu bála, bylo počasí, protože ji opakovaně pronásledovaly tajfuny. „Je tam bezpečno, lidé často nezamykají ani vlastní domy. V žádné jiné zemi nemůžete nechat všechny své věci věci bez dozoru na motorce tak, jak je s sebou vezete.“

Čtěte také

Jak to, že ji lidé v Japonsku poznávali a také nadšeně vítali?

Víc jak rok před odjezdem se začala učit japonštinu, následně pak vyrazila na svoji dlouhou cestu na motorce. Nejdřív se snažila tuto zemi pochopit, pak zjistila, že je to jiný, jak sama říká „alternativní“ vesmír.

Udělala rozhovor pro místní noviny, pak ji oslovili z rozhlasu i televize, získala tisíce nových místních sledovatelů nejen na sociálních sítích, poznávali ji i cizí lidé třeba na trajektu nebo na závodním okruhu v Suzuce, kam se jela podívat.

Dokonalý svět po japonsku

„V Japonsku všechno na první pohled vypadá jako naprosto dokonalý svět, ale za chvíli můžete být úplně ztracení,“ říká Dominika a dodává, že problémy neměla ani s ubytováním, které nacházela i na kuriózních místech.

Hodinové hotely tam jsou v hojném počtu i na venkově, v jednom z nich také přespala. „V hotelu není živý recepční, jen automat, dveře se za vámi zamknou a dokud nezaplatííte, nemůžete ven,“ popisuje svou zkušenost. Při nocování v přírodě pro ni bylo důležité najít místo bez lidí a medvědů, ty ale na cestě naštěstí nepotkala.

Kulinářské zážitky

Ochutnala i místními kulinářské speciality – nechtěla odmítat pozvání na jídlo, proto jedla syrové kuře, chobotnici nebo mlíčí. U spousty věcí ale ani nevěděla, co má na talíři. Jediné jídlo, které pak začala odmítat, byly syrové olihně. „Ty mi opravdu nechutnaly, divně se to rozpouštělo na jazyku a nakonec nešly ani spolknout.“

Když Dominika Gawliczková necestuje, je zároveň i spisovatelkou, momentálně je v polovině své knihy o Japonsku, ta má vyjít na podzim.

autoři: Jana Kobylinská , lop
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.