Pro Muzeum umění a designu Benešov jste připravila výstavu Jiřího Kubového, kterou je možné vidět ještě do 6. září – jak jste ji koncipovala a jak jste ji s autorem připravovali?

B. F.: Musím přiznat, že výstava Jiřího Kubového v Benešově je do velké míry dílem náhody. Jely jsme s kolegyní k autorovi do ateliéru pro jeden jeho obraz na výstavu o krajině a vrátily jsme se s plánem na samostatnou výstavu v největší místnosti muzea. Když pak přijel Jiří Kubový do Benešova obhlédnout vybraný prostor, žertoval, že bychom to mohli protáhnout do celého přízemí, děl na to má dost. A měl pravdu a po půl roce se to také podařilo realizovat. 


Jiří Kubový při insatalci své výstavy, Muzeum umění a designu Benešov, červenec 2020, foto archiv Barbory Fickové

Výstava se skládá ze dvou částí. První místnost je koncipována tak, aby divák pochopil, jakým způsobem Jiří Kubový přistupuje k tvorbě obrazů, které jsou i po formální a technické stránce zpravidla jiné než běžné malby. Hlavní důraz je na práci s plochou, její postupnou redukci a následný přechod k materiálům, které nahrazují tahy štětce. Zároveň jsme nechtěli ukazovat lineární vývoj, ale spíše poukázat na to, jak se některá témata a přístupy u Jiřího Kubového cyklicky opakují. Témata typická pro jeho tvorbu, jako krajina, lodě nebo ptáci, jsou na výstavě zastoupena několikrát, pokaždé jsou ale zpracována jiným způsobem.

Zjednodušeně lze říci, že od prvních obrazů, které pracují s plochou a částečně i s klasickou malířskou technikou, se výstava přesouvá k redukci forem i barevnosti, která vrcholí v obrazech krajiny. V této krajní pozici zkoumá Jiří Kubový, jaké je minimální množství použitých prvků pro to, aby námět zůstával pro diváka srozumitelný. Z tohoto extrému se zase vrací k nejnovějším obrazům, které jsou na výstavě také přítomny. V nich se opět objevuje výrazná barevnost a částečně i návrat ke klasické malbě.

Rozšířením výstavy se nám také otevřela možnost vystavit jak obrazy, které původní instalaci doplňují, tak solitéry z tvorby Jiřího Kubového. Mezi ně patří obrazy Básně a Krajina, které vznikly ve spolupráci s básníkem Josefem Hrubým. Spolupráce s básníky je samostatnou linkou, která se prolíná celou tvorbou Jiřího Kubového. Od spolku Hraničář z Ústí nad Labem máme zapůjčený obraz Stromy, jeden z mála, na kterém Jiří Kubový pracuje s neony. Ten naznačuje další linii v díle Jiřího Kubového, a to je práce se světlem, ať už s umělým, nebo přirozeným.

Výstava nemá a ani nemůže mít ambice být vyčerpávající retrospektivou, ale i tak je myslím opravdu dobrou zprávou o díle tohoto pozoruhodného umělce. 


Monografie Jiřího Kubového, foto Josefina K.