S hokejem kdysi Anatolij Protasenja začínal v jihlavské Dukle, odkud pak několikrát odešel a zase se do jejího kádru vrátil. Naposledy na přelomu letošního roku, kdy ho pro potřeby mateřského klubu uvolnila polská Osvětim.
„Vracím se domů,“ hlásil na začátku ledna třicetiletý útočník.
Jenže v červenožlutých barvách vydržel pouze do konce uplynulého prvoligového ročníku, na ten nadcházející už se chystá v Ústí nad Labem.
„Jihlava chtěla jiné hráče, nedomluvili jsme se a já vzal nabídku z Ústí. Přesvědčilo mě, že jsem cítil, že trenér Mach o mě opravdu stojí,“ vysvětloval Protasenja, proč zamířil právě na sever Čech.
V minulosti jste ovšem působil i v zahraničí, konkrétně v rodném Bělorusku, na Slovensku a také v Polsku. Cizina vás nyní už nelákala?
Nechtěl jsem jít moc daleko kvůli rodině. Řekl jsem si, že sice budu mít míň peněz, ale zůstanu v Česku. Máme s partnerkou skoro tříletého syna Kristiánka, takže je chci a potřebuju vídat co nejčastěji.
Do Ústí se tedy přestěhovali s vámi?
Ne, to ne, malej půjde od září v Jihlavě do školky. Ale budu za nimi dojíždět, jak jen to půjde. A nebo oni přijedou za mnou. Není to zase tak daleko.
Už vám synátor zkouší sebrat hokejku?
(usmívá se) Jo, někdy taky. Uvidíme, jestli ho bude hokej bavit i později. I když teď to vypadá, že ho má docela rád.
„Hokejisté žijí v Bělorusku oproti běžným lidem v jakési lepší bublině.“
Zatím byly všechny vaše hokejové štace skoro výhradně směrem na východ. Ať už vezmeme Havířov, Bratislavu, Minsk, Vsetín, nebo Osvětim. Řekl jste si, že je načase podívat se také na západ od Jihlavy?
Tak nějak. Hlavně jsem opravdu cítil, že mě trenér Mach v týmu chce. A s takovou důvěrou se člověku vždycky jinak hraje.
Už jste se v Ústí bavili o ambicích pro nadcházející ročník?
Chtěli bychom hrát play off a tam potom překvapit. Ještě před pár dny to ale vypadalo, že se play off vůbec hrát nebude. To jsem absolutně nechápal.
Teď už je ale situace zase jiná. I když v českém hokeji se pravidla mění tak často a mnohdy i v průběhu sezony, že nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že to takhle zůstane. Každopádně se nebude sestupovat...
Aspoň že to play off bude, protože jinak si neumím představit, na co by se měli fanoušci chodit dívat.
Zatím to spíš vypadá, že všechna preventivní opatření související s koronavirem je do hlediště ani nepustí. Nebo aspoň většinu z nich...
Jasně, korona, zákazy a roušky... A kdyby do toho všeho ještě nemělo být ani play off, nebylo by o co hrát.
 |
Zase je ale v první lize mnohem víc účastníků. Celkem osmnáct...
Jenže na konci nikdo nesestoupí. Přitom to vypadalo, že bude aspoň konečně o co bojovat. Mladí hráči by se naučili hrát pod tlakem. Celkově to nemá moc hlavu ani patu. Český hokej by se měl někam posouvat, ale někdy dělá spíš tři kroky zpátky.
Pojďme na chvilku od ledu odbočit. Vy jste původem Bělorus, i když jste se s rodiči do Česka přestěhoval v poměrně raném věku. Přesto, sledujete, co se nyní ve vaší rodné zemi děje?
Samozřejmě, každý den. Mám v Bělorusku pořád příbuzné – sestřenky, tety i babičky. A taky spoustu známých, takže chci vědět, jak na tom jsou.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko
Jak vy vnímáte protesty a demonstrace namířené proti prezidentu Lukašenkovi?
Já hlavně doufám, že všichni ti lidé, kteří chodí do ulic a demonstrují, dosáhnou svého. Že to bude mít smysl, protože falšovat volby a mlátit lidi hlava nehlava, to se ve svobodné zemi nesmí stávat.
Opravdu věříte, že to bude mít nějaký efekt?
Doufám, že i ostatní lídři podpoří tenhle boj za změnu v Bělorusku. Že vyhraje zdravý rozum a prezident odstoupí.
Vaši příbuzní také chodí demonstrovat?
Určitě. A je potřeba, aby těch lidí bylo co nejvíc, protože jen tak se může něco změnit.
A nikoho z vašich známých zatím nezatkli ani nezbili?
Ne. Teda aspoň co mám nejčerstvější informace.
Na kterém serveru sbíráte novinky nejčastěji?
V Minsku je portál Tut.by, který je braný jako objektivní. Nekloní se ani na jednu stranu. Ukazují všechno, píší o všem, dají se tam najít fotky i videa. A pak se taky dívám na různé kanály na YouTube.
Anatolij ProtasenjaProfil Narodil se 26. ledna 1990 v Minsku. V Bělorusku žil s rodiči a sourozenci do svých devíti let, ovšem pak se celá rodina přestěhovala do Česka, konkrétně do Ústí u Větrného Jeníkova. Malému Toljovi brzy učaroval hokej, a jelikož nejblíž byla Jihlava, dělal první krůčky v tamní Dukle. Hrál za ni až do dorosteneckého věku a potom se ještě několikrát vrátil. Od té doby ovšem stihl urostlý útočník vystřídat i řadu jiných působišť. Objevil se například v Mladé Boleslavi, v Havířově, ve Vsetíně či v polské Osvětimi. A v Bělorusku si zahrál dokonce hned za čtyři kluby. |
Odhodlání demonstrantů se zdá být zatím neochvějné...
Jsou to borci, že chodí do ulic znovu a znovu. Vadí jim, že volby byly zfalšované, Lukašenkovi už nevěří, mají ho dost. Nasliboval toho lidem spoustu, ale země se přitom nikam neposouvá. Naopak všechno směřuje spíš k horšímu. Moc bych si přál, aby se národ svého cíle držel, aby mu opravdu vládl ten, koho si zvolí.
Vaši rodiče kdysi z Běloruska odešli z politických důvodů, necítili se svobodně? Nebo měli jiný důvod?
Bylo mi nějakých devět let, když jsme odcházeli. Životní úroveň tam nebyla dobrá, v Česku je mnohem lepší. Navíc ségra byla nemocná, kvůli výbuchu v Černobylu měla nějakou poruchu štítné žlázy. A samozřejmě i tamní režim byl jedním z důvodů.
Vy jste se nicméně do Běloruska později na čtyři sezony vrátil. Nastupoval jste mimo jiné i v dresu Dynama Minsk, které hraje KHL. Mají se hokejisté v Bělorusku dobře?
Já bych řekl, že ano. Běžní lidé tam totiž mají výplatu v průměru nějakých 150 nebo 200 dolarů měsíčně, takže jejich podmínky pro život jsou dost hrozné. V tomto směru žijí hokejisté v jakési mnohem lepší bublině.
Dá se říct, že jsou nedotknutelní?
Tak nějak. Prezident Lukašenko má hokej rád, což je asi ten hlavní důvod. Ale i hokejisté by byli určitě mnohem radši, kdyby se měli dobře úplně všichni. Nejen sportovci, ale celý národ.
Vraťme se ale zase na chvíli z Běloruska k vašemu novému působišti. Ani Ústí nad Labem nemá zrovna nejlepší pověst. Myslím tím coby místo pro život...
(skočí do řeči) Toho jsem se taky docela dost bál. Proto jsem se hned ptal Sábla (bývalého brankáře Dukly Lukáše Sáblíka – pozn. red.) a Dana Zápotočného (bývalý jihlavský obránce), kteří v Ústí hrávali, jak to je doopravdy. A oba mě uklidnili, že je to úplně v pohodě.
A měli pravdu?
Určitě. Je tady moc hezká příroda i centrum. Fakt se mi tu líbí. I podmínky na stadionu jsou výborné, takže to, čeho jsem se bál, je v naprostém klidu.
Mluvil jste o tom, že vás přesvědčila důvěra trenéra. Dá se tedy očekávat, že budete jedním z tahounů týmu?
Všechno se momentálně zkouší, teď třeba hraju centra. Ale jinak opravdu potřebuju cítit důvěru, potom jsou moje výkony podstatně lepší. Vždycky je to u mě hodně o hlavě. Proto doufám, že budu mít dobrou sezonu a že jako tým uděláme nějaký úspěch.
