Biomasa a lesní vejce

Malý agrolesnický systém rodiny Bartošů o rozloze 0,6 ha v obci Nová Olešná tvoří výmladkové plantáže rychle rostoucích dřevin kombinované s chovem drůbeže a pěstováním zeleniny.

Prvním důvodem výsadby dřevin byl zájem farmáře o produkci energetické štěpky pro vlastní potřebu. Při založení prvního porostu spolupracoval s výzkumníky z odboru fytoenergetiky VÚKOZ Průhonice (měření výnosových, půdních, klimatických a dalších parametrů), další porosty si založil již sám. Po několika letech začala jeho žena v těsné blízkosti plantáže chovat drůbež a založila malou zelinářskou zahrádku (oddělenou plotem). Zjistila, že slepice a kuřata chodily do plantáže nejen za potravou (hmyz, rostliny), ale také proto, že zde hledaly úkryt před dravci. Dnes je na plantáži rychle rostoucích dřevin chovají již cíleně. Hejno drůbeže je složené obvykle z 20 - 30 slepic s jedním kohoutem a dle potřeby také několika kachen, krůt a hus. Kurníky s vodou a krmítky jsou po plantáži přemisťovány podle aktuální potřeby. Drůbež je krmena obilovinami z vlastní produkce a v případě nutnosti komerčně vyráběnými granulemi. Agrolesnický systém je oplocený.

Agrolesnický systém byl zakládán postupně v letech 1999 až 2004 a je rozdělen do několika částí: klonový test topolů a vrb, plantáž na palivové dřevo/štěpku, matečnice na produkci řízků, zahrada pro drobnou zeleninovou produkci a chov drůbeže.

Pro výmladkové pěstování je stěžejní údržba porostu (odplevelování v prvních měsících a letech po založení). Nedocenitelné byly také předešlé zkušenosti s chovem a ochranou drůbeže ve volném chovu. Vrby a topoly přispěly k životní pohodě drůbeže (welfare) zejména zmírněním teplot a zvýšením vlhkosti vzduchu, což vedlo k lepší produkci vajec. V posledních letech se však vyskytly problémy s liškou a kunou. Pro prevenci dalších škod jsou využívána různá opatření zahrnující lepší oplocení, lov apod.

Po 17 letech byly zjištěny většinou pozitivní trendy u sledovaných parametrů půdy i mikroklimatu a systém má mnohostranné přínosy jak pro produkci (biomasa, potraviny), tak pro kvalitu půdy, mikroklima a pohodu zvířat. Podporuje soběstačnost farmy v potravinách a energii, poskytuje ochranu drůbeže proti dravcům (zejména krahujec obecný, jestřáb), ochranu stromů před škůdci, hmyzem a plevelem skrze slepičí pastvu, přispívá k diverzifikaci zemědělské krajiny v regionu a zachovává nebo dokonce umožňuje nárůst koncentrace živin v půdě (bez hnojení).

Farmář by chtěl dovršit svůj záměr soběstačnosti v energii pro vytápění s využitím biomasy/štěpky/pelet z rychle rostoucích dřevin. Farmářova žena by ráda pokračovala se slepicemi a domácí zahradou. Začínajícím agrolesníkům pan Bartoš radí: „Umístěte agrolesnický systém blízko domu, neboť vyžaduje časté návštěvy. Postavte dobré oplocení. V případě zájmu o větší produkci si vytvořte plán využití všech produktů… a užijte si to!“

Farma Miller Holubice

Rodina Millerova žije a hospodaří v obci Holubice a okolí přibližně od 17. století. Jsou příkladem velké rodinné farmy s rostlinnou i živočišnou zemědělskou produkcí a dnes obhospodařují zhruba 800 ha půdy.

Na většině ploch orné půdy pěstují zejména obilniny (ječmen), cukrovou řepu, řepku olejku a krmné plodiny (jetelotrávy, kukuřice apod.). Chovají mléčný skot plemen holštýn a jersey (150 dojnic, 200 ks mladého skotu), část rodiny pečuje o 60 ha ovocných sadů a provozuje penzion. Farma je typickým příkladem rodinného hospodářství v oblasti s velmi intenzivně obhospodařovanou krajinou. Majitelé si sami uvědomují rizika, která jsou spojena s nepříznivými dopady projevů změny klimatu, jako je půdní eroze, úbytek půdní úrodnosti nebo snižování biodiverzity.

V roce 2018 se farma pana Millera domluvila na spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze a VÚKOZ Průhonice a společně založily v Úholičkách pokusně-provozní agrolesnický systém na orné půdě o velikosti cca 2,5 ha. Jedná se o liniovou výsadbu dřevin v kombinaci s klasickým pěstováním dalších plodin na orné půdě (tzv. alley cropping), jejímž cílem je zhodnotit vliv jak na produkční (výnosy plodin, růst stromů), tak i mimoprodukční funkce (zadržení vody, zlepšení půdní úrodnosti, ochrana biodiverzity apod.). Vysazené dřeviny jsou jeřáb břek, dub letní, třešeň ptačí, javor mléč, jabloň lesní, hrušeň obecná, ořešák černý a rychle rostoucí dřeviny. Rozestup mezi jednotlivými pásy stromů je 24 m, aby bylo možné projíždět mezi stromy klasickou zemědělskou technikou.

Od založeného agrolesnického systému se očekává zejména diverzifikace a rozčlenění intenzivní zemědělské krajiny, vyšší zadržení vody v krajině, návrat zvěře a v dlouhodobém horizontu i ekonomické výnosy ze stromů (ovoce, kvalitní dřevo, štěpka… apod.).

Farma Jiřího Michaliska

Jiří Michalisko z Jakartovic je vášnivý myslivec a z toho důvodu se v roce 2009 rozhodl založit zájmový chov dančí a muflonní zvěře na menším zatravněném území, na okraji lesa. Všiml si ale, že zvířata vyhledávají úkryt pod vzrostlou zelení. V zájmu welfare se proto rozhodl vysadit další dřeviny po obvodu i uvnitř pastvin. Postupně začal svoje pozemky rozšiřovat a ze zájmové aktivity se stalo hlavní povolání. Zavedl rostlinnou výrobu pro produkci krmiv a také dokoupil další druhy hospodářských zvířat, až se dopracoval ke komplexní farmě s rozlohou 39 ha.

Díky vysazení dřevin došlo k lepšímu zapojení travních porostů a rozmělnění intenzity pobytu zvířat, která se mohla schovat pod více stromů, takže nedocházelo k udusávání půdy a snížila se vodní eroze na svažitých lokalitách. Jiří brzy zjistil, že jím obhospodařovaná pole také potřebují ochranu, a proto svoji aktivitu rozšířil i na ornou půdu, kde začal vysazovat rozdělovací pásy dřevin a ponechávat meze přirozenému náletu.

Na okrajích polí byla založena liniová výsadba olše, javoru klenu, ořešáku královského a borovice černé. Na návětrných místech byly vysazeny jehličnany, které byly následně prořezávány. Další typ výsadby byl proveden na plochách terénních zlomů kamenných snosů, svažitých ploch a na okrajích potoků, kde byly vysazovány jabloně a švestky vypěstované přímo na farmě nebo přesazené z náletů v blízkém okolí. Také si všiml, že na zastíněné orné půdě nedocházelo ve vrcholné denní expozici ke shazování odnoží obilnin ani k vadnutí listů krmné řepy a následně zde byly i lepší výnosy. Vyšší sklizeň a olejnatost zaznamenal také u řepky.

Dotace na agrolesnické hospodaření nedostal, naopak část jeho pozemků byla vyňata ze zemědělských půd v LPIS (veřejný registr zemědělských půdy) a tím přišel o část dotací na zemědělské hospodaření. Současné nastavení české dotační politiky a celkově zemědělské legislativy, která agrolesnické systémy nepodporuje je podle něj také největším problémem.

Jiří by rád zavedením agrolesnických systémů dosáhl vyšší produktivity díky diversifikaci produkce, dále od agrolesnictví očekává zlepšení kvality svých produktů, ochranu před klimatickými vlivy a zvýšení množství organické hmoty v půdě díky opadu listí. Rovněž očekává, že bude moci prodávat dřevo a plody ze stínících stromů. Zatím bohužel nedokáže tento ekonomický přínos zhodnotit, protože jabloně a další ovocné stromy, které zasadil, ještě neplodí. Kromě produkce dřeva, ovoce a výnosů ze zemědělské produkce, kterou agrolesnické systémy zajišťují, je pro Jiřího velmi důležitá stabilizace krajiny, protože v této krajině žije a rád by ji předal další generaci. Věří proto, že agrolesnictví má smysl.

Na příkladu jeho farmy jde vidět, že agrolesnické systémy lze zavádět postupně a dosadby realizovat dle schopností a zkušeností každého farmáře k čemuž dodává: „Pořád se učím a objevuji nové věci“.

Z případových studií k projektu AGFOSY zpracovala Martina Snášelová