Rakouský herec a spisovatel Robert Seethaler napsal nový román. Protagonistou je Gustav Mahler a obsahem poslední měsíce jeho života

Robert Seethaler slyšel poprvé Mahlerovu hudbu před třiceti lety a od té doby ji poslouchal stále. Začal se Gustavem Mahlerem podrobněji zabývat a dospěl k názoru: „Jestli někdo jeho život nepovažuje za zajímavý, není mu pomoci. Byl to úžasný blázen v každém ohledu.“

Kniha Poslední věta rakouského spisovatele Roberta Seethalera|foto:Nakladatelství Carl Hanser Verlag

Mahler byl zapálený pro hudbu i pro lásku. Byl nekompromisní, despotický a lehce vznětlivý. Kromě hudby byla jeho druhou vášní jeho žena Alma a když hrozilo, že ho opustí, zbyla mu už jen jedna vášeň, ale málo sil. Tak ve stručnosti působí Seethalerův titul – totiž velmi pateticky. A přitom autor naprosto vytěsňuje téma hudby – což je u postavy typu Mahlera opravdu nepochopitelné. 

Mahler útržkovitě vypráví o posledních letech své velmi úspěšné kariéry dirigenta a skladatele. Deset let byl ředitelem vídeňské Dvorní opery – kvůli této pozici dokonce konvertoval ke katolicismu, pak pokračoval v Americe v Metropolitní opeře. Poslední smlouvu podepsal u Newyorské filharmonie. Jeho žena ho zřejmě opustí, jeho druhá dcera umřela, nebylo jí ani pět let. Krátce se také zmiňuje o návštěvě Sigmunda Freuda a jeho bleskové terapii – podle něj Mahler trpí mateřským komplexem. 

Naprostou absenci hudby autor zdůvodňuje hned na začátku v dialogu Mahlera s lodním číšníkem, který se ho ptá, co vlastně komponuje. Mahler odvětí: „O hudbě se nedá mluvit, nelze ji popsat slovy. Pokud se nám přece jen podaří hudbu popsat, není dobrá.“ A tento citát jen podtrhuje počáteční pochybnosti a slabiny Seethalerova románu. Problémy, které vyvstanou, neřeší, ale obchází. Nutno podotknout, že elegantně, ale často hluboko pod jeho autorskou úrovní.