Vesmír, džungle nebo oceán. Míst, na kterých se odehrávají velká filmová dobrodružství, je hned několik. Vybrali jsme nejlepší dobrodružné filmy za posledních 10, které byste měli vidět.
127 hodin
Životopisné drama podle skutečných událostí, natočil Danny Boyle podle příběhu statečného Arona Ralstona, který se ve volném čase věnoval lezení po skalách a chodil na dlouhé tůry po Spojených státech. Jednou vyrazil na víkend do národního parku Canyonlands, lézt po skalách, tentokrát se mu jeho koníček málem stal osudným. Sklouzl do otvoru mezi skály, kde mu obří kámen přiskřípl pravou ruku. Aron bojoval neuvěřitelných 127 hodin s přírodou o život. Nakonec se mu podařilo tento boj vyhrát, i když měl k dispozici jen trochu jídla a pár kapek vody. Díky odvaze a vytrvalosti přežil. Do hlavní role si Danny vybral mladého Jamese Franca, který byl za ztvárnění Arona nominován na Oscara. Snímek si nakonec odnesl celkem šest nominací, ale bohužel žádnou sošku.
Avengers (série)
Avengers: Endgame jsou skutečně velkolepě precizním uzavřením jedné dekády a 22 filmů do tříhodinové, epické mozaiky. Technicky (efekty ukazují, co vše je dnes se CGI možné) je film samozřejmě vypiplaný do posledního detailu. Veze se na vlně očekávání a nostalgie. Přitom ale dává fanouškům plnou náručí přesně to, po čem touží. Uzavírá některé debaty, které se na základě filmů vedly (vězte že hned několik geekovských fantazií je zde splněno měrou vrchovatou), nebojí se ale dělat nejen dílčí změny ve vzhledu postav, ale opravdové kotrmelce. Dějové, charakterové, zkrátka všechny. O tomhle filmu se bude ještě hodně mluvit. Používá totiž ty na první pohled nejlacinější způsoby, jak navázat na předešlé události, přičemž se mu nějakou záhadou daří být nepředvídatelný a jedinečný. Skutečně jsem se snad poprvé o některé hrdiny bál. Protože jsem nevěděl, kdo přežije. A místy jsem byl opravdu překvapen. A ten závěr? No, na ten si počkejte do kina. Je to síla. Jako celý tenhle film. Marvel mě někdy i nebavil, vadila mi šablonovitost většiny sólovek. Tady to neplatí. Tohle mě dostalo. Kevin Feige a Russoové dokázali nejen splnit, ale dost možná i předčit očekávání. A to rozhodně není málo. Pokud máte rádi MCU, sednete si na zadek… (Tomáš Lesk)
Až vyjde měsíc
Láska dvou malých dětí odstartuje řetězec událostí, jež dávají dohromady nesmírně zábavný film, zasazený do šedesátých let minulého století v USA. Dvanáctiletí Sam a Suzy společně utečou a způsobí tak v rodném městečku pozdvižení. V jejich stopách se pak vyjma rodičů (Bill Murray, Frances McDormand) vydává nejen šerif (Bruce Willis), ale i místní skautský oddíl vedený svým odhodlaným vedoucím (Edward Norton) či sociální pracovnice (Tilda Swinton). Řada svérázných postav s opět velmi známými představiteli perfektní zábavu jen korunuje. (Tomáš Lesk)
Coco
Ocitáme se v současném městě v Mexiku, městě plném kultury. Malý Miguel se touží stát muzikantem, jeho idolem je Ernesto de la Cruz, pochází však z rodiny obuvníků. Při snaze o hru na kouzelnou kytaru se však záhadně přenese do pestrobarevného světa mrtvých, kde se setkává se svými dávnými předky a tím spustí nečekaný řetězec událostí. (Lucie Bečvářová)
Divočina
Po letech lehkovážného chování a vzpomínání na zemřelou matku Bobbi se Cheryl (Witherspoon) odhodlá k nečekanému kroku. Rozhodne se uskutečnit neuvěřitelně náročný pochod napříč západním pobřežím USA. S naprosto nulovými zkušenostmi se sama vydává na cestu dlouhou přes tisíc mil. Čeká ji nezapomenutelné putování za sebepoznáním a vykoupením, které jí znovu dodá sílu a jednou provždy vyléčí.
Everest
Emoce sem, emoce tam. Tomuto filmu vážná nota hraní na city škodí a ve srovnání například s Apollem 13, Nic nás nerozdělí, nebo Gravitací, byť nebyla podle skutečné události, působí Everest jako jedno velké vypravěčské selhání. Nicméně existuje něco jako záchranný kruh, který nedovolí tonoucímu se utopit. A ten já vidím v technické stránce filmu. Island udělal své, a lokace, kde se natáčelo, jsou pastvou pro oči. Stejně tak záběry ze skutečného základního tábora na úpatí Everestu nebo ze vděčných Alp. Máte pocit, že jste v Himálajích a díky dobrému 3D i členy expedice. Za to opravdu palec nahoru a celkový dojem z filmu je o trochu lepší. (Lukáš Vaněk)
Hobit (trilogie)
Poslední návštěva Středozemě je oproti druhému dílu určitě daleko soudržnější film, ale paradoxně nejvíce doplácí na fakt, že krátká pohádka o Bilbovi byla rozdělena na tři filmy. Dovršení souboje se Šmakem hned na začátku filmu působí trochu jako pěst na oko a díky tomu se zbylé dvě hodiny filmu scvrknou na sérii soukromých narativních linií (Thorin a hledání Arcistone, Thorin a hledání sama sebe, Tauriel a Kili atd.). Zároveň díky rozdělení není tak lehké si k trpaslíkům vytvořit takový vztah, jako k družině z Pána prstenů, protože největší prostor byl stejně věnován Thorinovi a Kilimu. Nosným pilířem je v podstatě jenom závěrečná bitva, ve které Jackson ukazuje, jak tuhle látku miluje a kolik nápadů je schopen do filmu vložit. Závěr filmu je čirá nostalgie, která ve vás vyvolá nutkání shlédnout předešlou trilogii. (Roman Toupal)
Hon na pačlověky
Ricky je těžce zvladatelný, hip-hopem odkojený teenager, vyrůstající v náhradní péči. Když jednoho dne skončí v nové rodině na novozélandském venkově, jeho život nabere zcela nový směr. Souhrou okolností se totiž Ricky, který dosud příliš nepřišel do kontaktu s přírodou, ocitá na útěku nehostinnou buší se svým bručounským náhradním strýcem (neodolatelný Sam Neill). Po okouzlujícím upírském mockumentu Co děláme v temnotách přichází Taika Waititi s adaptací humoristického románu oblíbeného novozélandského spisovatele a legendárního bushmana Barryho Crumpa.
Interstellar
Nolan v mnohém velmi dospěl. Jeho precizní práce s potenciálem příběhu (a zde především vesmírného prostoru) doslova bere dech. Ať je to působivá projekce absolutního ticha, krásná grafika nebo širokoúhlé nekončící scenérie, už jen síla vizuálu dělá své. Ta je pak doplněna stylovou interpretací kvantové fyziky, kde fakticky ani nemusíte znát její základy a přesto budete žasnout nad tím, jak si Nolanové poradili s vizualizací teseraktu či principu černých děr. Ať je to fascinující hudba nezvykle dokonale zapadající do dílčích narativních forem, Matthew McConaughey v dalším svém životním výkonu (a to jsem si myslel, že vyrovnat Rona Woodroofa nebo Rusta Cohlea už prostě nemůže), skvěle sekundující Anne Hathaway nebo důkladná scenáristická aplikace vyváženě formující jeho dramatickou, humornou a dojemnou složku, v každém bodě Interstellar vyhrává, dokážeme-li se odpoutat od nutnosti jakéhokoliv srovnávání, které vzhledem k rozsáhlé a synchronizované historii hollywoodské kinematografie prostě není na místě. (Jaroslav Thraumb)
Jak vycvičit draka (trilogie)
Animace (Jak vycvičit draka 3) je zde prostě úžasná a je radost pozorovat, jaký pokrok směrem k dokonalosti prodělala od prvního dílu, jenž spatřil světlo světa v roce 2010. Všechna čest studiu Dreamworks. Soundtrack je taky fajn. A české znění povedené (a jeho obsazení nezměněné). Akce je zábavná a když dojde na boj, je radost ji sledovat (hrdinové pochopitelně nikoho nezabíjí, je to pořád animák – ale dojde na meče a tupé zbraně). Jak vycvičit draka 3 je rozhodně důstojným, ale nejméně povedeným a nápaditým ukončením série, po jehož zhlédnutí zůstává lehká nespokojenost. V konečném srovnání všech tří filmů se rovněž ukazuje i jako nejslabší. Může za to přehnaná infantilnost, soustředění se na skotačení draků namísto vztahů mezi postavami, ale i smutně nevyužitý záporák a několik logických dějových kiksů. Samotný závěr pak, přestože je silný, by mohl být více emotivní (možná jsem masochista a je to asi jen můj problém, ale Škyťákovo přátelství s Bezzubkou je jádrem série a závěr mne nedojal tak, jak bych rád) – už jen vzhledem k tomu, že se jedná o uzavření série. (Tomáš Lesk)
Jurský svět
Duchovní otec série, legendární Steven Spielberg se musel tentokráte spokojit jen s rolí producenta. Režie se totiž ujal Colin Trevorrow, který se dá považovat pořád za zelenáče. Jeho novické zkušenosti měly trochu obrousit protřelí scénáristé Rick Jaffa, Amanda Silver (oba Zrození planety opic a Úsvit planety opic) a Derek Conolly. Na Trevorrowi byla vidět snaha, ke své úloze se snažil přistupovat zodpovědně. Film nepostrádá plno akčních scén a dramatických momentů, speciální triky jsou na vysoké úrovni. A to nejdůležitější – dinosauři vypadají reálně (jestli je vůbec možné něco takového o nich tvrdit), netrpí předigitalizovanými neduhy. Na druhou stranu je někdy těch akčních scén až příliš a nevadilo by trochu zvolnit a dát přednost prohloubení charakterů a vztahů mezi postavami. (Daniel Birgus)
Kniha džunglí
Režisérovi se povedlo udržet balanc mezi dobrodružným spektáklem a rodinným filmem s mnoha emotivními momenty. Kniha džunglí od Kiplinga byla rovněž víceméně pohádka. Britskému autorovi indického původu šlo hlavně o vyobrazení života v džungli, který je nebezpečný. A když do tohoto prostředí umístíte mluvící zvířata a opuštěného malého chlapce, máte silné téma o civilizačním střetu a lidském velvyslanci v džungli, o němž pak musí vlčí smečka rozhodnout, jestli jako dospělý nebude stejně tak prohnilý, jako ostatní lidé. A právě to tvůrčí tým vystihl na jedničku. Pakliže se najdou jedinci, kteří čirou náhodou Knihu džunglí vůbec neznají, tak se mají na co těšit. Tím spíš se dokážou vcítit do hlavního hrdiny a chápat jeho lásku k džungli, která je pro něj domovem, byť nebezpečným. (Lukáš Vaněk)
Král Artuš: Legenda o meči
Co na tom, že je tu stavěno klišé nad klišé… Co na tom, že Ritchiemu mnohem více svědčí městská hláškovací akce, než výpravné fantasy, a že celý film má s legendou společných jen pár jmen a příběhových motivů… Když to celé vlastně přes všechny neduhy tak perfektně funguje? Král Artuš: Legenda o meči není počin dokonalý, ale je rozhodně zábavný. Odhlédnete- li od příběhového/historického podhoubí a zaměříte se na film samotný, dostává se vám režijním pojetím zcela jedinečné žánrové jednohubky, která rychle uplyne, zabaví, a u níž se já osobně určitě nebudu bránit dalšímu zhlédnutí. Samotný závěr, brnkající s nadsázkou sobě vlastní na nostalgickou notu pak naznačuje, že to celé má s původní legendou přece jen něco málo společného. A koneckonců, sledovat stále ten stejný příběh bez jakýchkoli inovací je přece jen trochu nudné… Guy Ritchie už dříve u dvoudílného Sherlocka Holmese dokázal, že klasickou látku lze uchopit inovativně, přetvořit ji v akční popcornovku, a stále zachovat duši a esenci původní látky, pro kterou je tak milována… (Tomáš Lesk)
Marťan
Goddard měl ulehčenou úlohu, protože mu stačilo poupravit knižní předlohu do podoby, která by šla použít během filmování. A povedlo se mu to. Hlavnímu hrdinovi je dána dostatečně velká osobnost, bez charakterových rysů se neobešli ani ostatní protagonisté. Ač je film především o utrpení, samotě a bezvýchodné situaci, je prošpikován různými vtipnými hláškami, z nichž vévodí především odkaz na jednu nejmenovanou velice populární fantasy trilogii. Děj má spád, a ačkoliv stopáž není nejkratší (134 minut), nudit se rozhodně nebudete. Scott prokázal, že přece jen už pár snímků natočil. Jeho režie nepostrádá pevnou ruku a jasný cíl, ke kterému směřuje – jde v podstatě o variaci na Robinsona Crusoa, akorát opuštěný ostrov nahradil opuštěný Mars. Nechybí tu přesně to, co byste od snímku tohoto žánru čekali – vědecké teorie pro laika naprosto nesrozumitelné, záběry na samotnou planetu a její krásnou krajinu, hluboký vesmír a v něm se pomalu pohybující raketoplán, i geniální vědce. Ale abych jen nechválil. Snímek sice dobře odsýpá, ale chybí mu hloubka. Postavy mají sice charakter, ale působí lehce sterilně, chybí jim procítěnost. (Daniel Birgus)
Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa
Vaiana je šestnáctiletá dcera náčelníka, kterou si zvolilo moře, aby nalezla ztracené srdce Te Fiti. Vaiana se vydává na opuštěný ostrov, aby našla polovičního Boha Mauiho, který ji má doprovodit na cestě za splněním úkolu. Na rodném ostrově zanechala svého zvířecího kamaráda Pua, malé prasátko, které ji doprovázelo celým dětstvím. A aniž by to tušila, na cestu po moři ji doprovází jiný kamarád, Hei Hei, přihlouplý kohout, jenž byl označen za nejvtipnější animované zvíře od Disneyho. (Tereza Filounková)
Pí a jeho život
Pí celé dětství strávil v zoologické zahradě, kterou vlastnil jeho otec. Rodina se ale jednoho dne rozhodla přestěhovat se do Kanady, kde chtěla začít nový život. Některá zvířata si vzala s sebou, aby je následně mohla prodat a usnadnit si tak začátek v nové zemi. Při cestě lodí jim v tom ale zabrání obrovská bouře, jenž loď potopí a na záchranném člunu se objeví pouze Pí společně s některými přeživšími zvířaty – zebrou, hyenou, orangutanem a tygrem Richardem Parkerem. A tak celý film sledujeme neskutečnou plavbu mladého chlapce, který se musel stát dospělým a statečným, aby dokázal přežit a sžít se s nebezpečným tygrem. Další velice úspěšný snímek si odnesl Oscara za režii, kameru, hudbu a vizuální efekty (Tereza Filounková)
Princ z Persie: Písky času
Od týmu, který přinesl Piráty z Karibiku na velké plátno, představují Walt Disney Pictures a Jerry Bruckheimer epické akční dobrodružství, zasazené do tajuplné Persie. Líný princ (Jake Gyllenhaal) i přes váhání spojí síly se záhadnou princeznou (Gemma Arterton) a spolu bojují proti temným silám, aby ochránili starověkou dýku, která může osvobodit Sands of Time – dar od bohů, který může vrátit čas a umožnit jejímu vlastníkovi vládnout světu. Jeden z nejlepších filmů podle videoher za poslední roky.
Ready Player One: Hra začíná
Spielbergova volná adaptace slavného románu je sice trochu utrpení pro fanoušky počítačových her, ale zato pastvou pro oči filmového geeka. Citace motivů, postav nebo celých scén různých filmových děl je skvělé ozvláštnění, které zároveň vyjadřuje lásku k filmu a popkultuře jako takové. Zároveň je film vyprávěný přes identifikaci hlavní postavy s jinou postavou, takže hlavní příběh postupuje vpřed, jak se nám odhaluje příběh podivínského miliardáře a génia, jenž celý virtuální svět vymyslel. Vztah mezi oběma liniemi se dokonale doplňuje. Hlavní hrdina postupuje hrou díky své popkulturní znalosti, zatímco tajemný tvůrce odráží v popkulturních odkazech klíčové momenty svého života. Pro obě postavy je tak hra především vyrovnávání se s vlastním životem, což je interpretované přes milované hry a filmy. Filmové fandovství v kostce. (Filip Šula)
REVENANT Zmrtvýchvstání
Režisér Alejandro Iñárritu (Birdman, Babel) se zčásti inspiroval novelou od Michaela Punkeho, který čerpal ze skutečných událostí. No, je hlavně důležité, že v titulcích bylo uvedeno „zčásti“, poněvadž co všechno Glass ve filmu přežije, to je naprosto neskutečné. Čítankový příklad záporáka, který schytá několik smrtelných ran a přesto ne a ne padnout konečně k zemi, byl nyní aplikován na hlavního hrdinu. Zde se tvůrci mohou ohánět argumentem, že vůle je vůle a kór když se hlavní protagonista chystá pomstít smrt svého syna, který je to poslední, co v životě měl, tudíž nemá co ztratit a smrti se de facto vysmívá, ale už je to trochu za čárou. To je jeden z největších průšvihů snímku, protože se celou stopáž vydává za drsné drama a survival film v jednom balení. (Lukáš Vaněk)
Rogue One: Star Wars Story
Snímek samozřejmě není dokonalý a v některých částech příběhu jsou studiové zásahy bohužel až moc vidět. Místy je Rogue One zbytečně natahovaným dobrodružstvím, které je násilně tlačeno k jakémusi postupnému dílčímu vyvrcholení. Třeba takové dějové pozadí shledání Jyn se svým otcem působí až směšně nelogicky. Naprosto chápu všechny kritické komentáře, podle kterých sledujeme na plátně dvouhodinovou předehru k famózní finální čtvrthodince. Něco na tom bude, ale co naplat. Jakmile dojde na lámání chleba a partička špinavých outsiderů je nucena vyrazit na lov plánů Hvězdy smrti na přísně střeženou imperiální základnu, všechna skepse jde stranou. Poslední třetina příběhu je zkrátka a dobře skvostná a bez nutného spoilerování těžko popsatelná. (Martin Steinbach)
Star Trek: Do temnoty
Nový Star Trek je také temný, ale ne tak, jak by se podle trailerů mohlo zdát. V některých situacích působí trochu jako Skyfall, kdy jsou hrdinové sraženi na kolena a musí přesvědčit sami sebe, že má cenu vstát. Častěji to však vypadá jako klasický barevný blockbuster. Stejně na mě působil ještě jeden letošní film, Iron Man 3. Z trailerů se tvářil až apokalypticky a ve výsledku šlo o zábavný, barevný, šikovně napsaný a zručně zrežírovaný film. Ale toto není jediná paralela mezi těmito dvěma filmy. V obou případech stojí hrdinové proti nepříteli, který pochází „zevnitř“, nikoliv zvenčí, jak je prezentován. Nechci zabíhat do detailů, ale ani Mandarin ani Harrison nejsou tím, čím se zdají být, můžeme se jen dohadovat, do jaké míry tvůrci reflektují současné Spojené státy. (Dan Krátký)
Star Wars (nejnovější trilogie)
Nový Star Trek je také temný, ale ne tak, jak by se podle trailerů mohlo zdát. V některých situacích působí trochu jako Skyfall, kdy jsou hrdinové sraženi na kolena a musí přesvědčit sami sebe, že má cenu vstát. Častěji to však vypadá jako klasický barevný blockbuster. Stejně na mě působil ještě jeden letošní film, Iron Man 3. Z trailerů se tvářil až apokalypticky a ve výsledku šlo o zábavný, barevný, šikovně napsaný a zručně zrežírovaný film. Ale toto není jediná paralela mezi těmito dvěma filmy. V obou případech stojí hrdinové proti nepříteli, který pochází „zevnitř“, nikoliv zvenčí, jak je prezentován. Nechci zabíhat do detailů, ale ani Mandarin ani Harrison nejsou tím, čím se zdají být, můžeme se jen dohadovat, do jaké míry tvůrci reflektují současné Spojené státy. (Tomáš Lesk)
Šílený Max: Zběsilá cesta
Něco tak zábavného, drzého a brutálního tu dlouho už nebylo. A nepotřebujete k tomu ani vidět předchozí filmy. I když si to s nimi více užijete. Jedná se o svižnou černo-humornou jízdu, která dovršuje vývoj toho, co jsme viděli v prvních třech filmech – rozpad starého světa a vznik nového, proměna hlavního hrdiny a vrcholení jeho šílenství, které odráží eskalaci chaosu a zvrácenosti fikčního světa. A my můžeme šílet s ním. A na rozdíl od něho si to budeme pekelně užívat. (Filip Šula)
Tintinova dobrodružství
Čekal jsem film se zajímavou zápletkou, prostředím a hlavně postavami. Všechna tato očekávání se mi splnila a dostal jsem i něco víc. Zápletka je velice kvalitní, člověk se při ději nenudí, nejsou zde zdlouhavé dialogové scény a příběh, lidově řečeno, svižně utíká. Během Tintinovi výpravy procestujeme svět, projedeme se lodí, proletíme se letadlem. Ve filmu je plno dynamických a místy téměř akčních scén, které by člověk v animovaném filmu nečekal. Hlavní padouch, Ivan Ivanovič Sacharin, není klasický padouch, kterému jde jen o poklad, ale jde mu především o pomstu kapitánu Haddockovi. (Lukáš Müller)
Tomb Raider
Jelikož mladá dědička obrovského jmění není zvyklá na honičky a přestřelky, tak se sem jednoduše hodí neokoukaná tvář, která ale umí zahrát i náročnější, dramatické scény. Vikander přesvědčivě zahrála, že jí něco bolí, že je zraněná, že jí chybí otec. Svým výkonem mě přesvědčila o tom, že jsem na plátně viděl mladou, zranitelnou, nezkušenou Laru Croft, která bojuje o holé přežití a pátrá po svém otci. Pravda, příběh nebyl komplikovaný, šlo o jednohubku, nicméně opravdu chutnou. Akce šlapala, jak měla. Norský režisér Roar Uthaug po Vlně potvrdil, že by se v Hollywoodu ztratit nemusel, protože naservíroval velmi dobrý akční film, ve kterém představil Laru Croft ne jako neúprosnou bojovnici, ale jako člověka, což je v takovémto filmu k nezaplacení. Tuto stránku musím ocenit, a proto mi ani nevadí, že některé dialogy byly opravdu tragické. Jako celek působil tento restart velmi dobře. Vikander byla perfektní volba a pokud se objeví i v případném pokračování, které by režíroval opět Uthaug, pak v kině nebudu chybět. (Lukáš Vaněk)
Toy Story 3: Příběh hraček
Chlapec Andy už vyrostl a chystá se na vysokou školu. Buzze, Woodyho a zbytek hraček tak čeká nejistá budoucnost. Dobrodružná komedie, ve které se naši staří známí hrdinové dostanou do školky plné rozjívených dětí a batolat. Obzvláště nezkrotná batolata se už nemohou dočkat, až dostanou tyhle „nové“ hračky do svých malých, upatlaných ručiček. Přestože naše hrdiny čeká nejedna horká chvilka, dobře ví, že nesmí jeden druhého zradit a že se musí pohromadě. A k tomu všemu čeká panenku Barbie první osudové setkání s Kenem.
Walter Mitty a jeho tajný život
Walter Mitty je taková malá velká pohádka, která vás bude bavit, bude vás zajímat, budete překvapeni, jak dobře je natočená, jak dospěle je zahraná v podání Bena Stillera, překvapí vás, jak čistě pozitivní atmosféru přináší, a budete doufat, že tento rozporuplný pán začne přicházet s dalšími snímky, které mají hlavu a patu. A že Walter Mitty má obojího víc než dost, a to vše podtrhuje myšlenkou, která nejednomu přemýšlivému člověku s fantazií dá zabrat. Walter Mitty je pěkně a kupodivu velmi profesionálně natočený film s některými scénami, které vám vyrazí dech, a s příběhem, který stojí na duchovních základech a snaží se opouštět typický hollywoodský kýč. A ačkoli se mu to ne vždy daří, většinou tomu tak je a tam, kde jsou mezery, aspoň nepůsobí tak, že máte chuť ho vypnout. Waltera Mittyho a jeho tajný život rozhodně stojí za to vidět. (Jaroslav Thraumb)
Warcraft: První střet
Vizuálně Warcraft: První střet spoléhá především na CGI a motion capture. Propracované realistické kostýmy skřetů z Pána prstenů tu nenajdete, čekejte spíše něco na způsob Hobita. Zkrátka Zelené plátno vládne světu, i tomu v Azerothu. Orkové tu jsou zpodobněni pomocí počítačové techniky, stejně jako většina lokací ve filmu. Kvůli tomu působí snímek občas poněkud nerealisticky a sterilně, což na druhou stranu u žánrů fantasy moc nevadí a díky CGI bylo tvůrcům umožněno vytvořit kulisy, které by v reálných lokacích bylo převelice těžké udělat. Hráči WoW zajisté zaplesají, když uvidí svůj milovaný Stormwind takřka stejně zpodobněný na plátně jako ve hře, nechybí tu ani přistávací plochy pro grify. Hlavní devizou filmu jsou boje. Momenty, kdy se hlavními řečníky stanou ocelová ostří, nablýskaná brnění, pot a krev, nepostrádají napětí, dynamiku a nenudí. Nečekejte nic silně epického, rozhodně to ale neurazí. Efekty jsou zkrátka na vysoké úrovni. (Daniel Birgus)
Zrození Planety opic (trilogie)
Pořekadlo, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, platí v tomto příběhu přímo ukázkově. Mladý vědec Will Rodman (James Franco) vyvíjí lék proti Alzheimerově nemoci, kterou trpí i jeho otec (John Lithgow). Slibný výzkum se ovšem zadrhává kvůli nežádoucím vedlejším účinkům, které vykazují pokusní živočichové po aplikaci léčebné látky. Zklamaný vědec opouští výzkum, odchází pečovat o otce a jako bonus si tajně odnáší šimpanzí mládě, jehož rodiče zemřeli při Willových pokusech. U šimpanze Caesara se postupně začne projevovat vysoká inteligence a Will zjistí, že za to zřejmě může působení jeho léku. Začne mu ho tajně podávat a tím nechtěně otevře bránu k lidské zkáze. Čím dál inteligentnější zvíře se po čase ocitne v přírodní rezervaci, kde začne v čele ostatních opic pomaloučku připravovat vzpouru proti těm, kdo zabili jeho rodiče a jeho zavřeli do tohoto „fešáckého kriminálu“. Tedy proti lidem.