8°C
V Brně podobně jako na jiných místech republiky docházelo spíše k mírnějším formám protestů jako k psaní hanlivých vzkazů okupantům, odstraňování symbolů tehdejšího režimu nebo bránění tankům k průjezdu. „Ve většině případů tanky zastavily, ale známe i případy, kdy tank nezastavil a člověka přejel,“ říká historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních dějin.
Neznámá smrt
K aktivnější formě odporu došlo například k Liberci, kde lidé na tanky házeli polena. V Praze tank dokonce zapálili. Šedesát pět mrtvých Čechů a Slováků. To je smutná bilance jednoho jediného dne, 21. srpna 1968. „Nejvíce lidí zemřelo v důsledku střelby, asi třicet lidí. Do konce roku 1968 se číslo ještě zvýšilo na 137 lidí. Někteří zemřeli na místě, jiní na následky zranění,“ upřesňuje Bárta.
Nepříliš známou obětí okupace je policista Karel Chalupa. Zahynul 29. srpna 1968, když se jeho auto střetlo se sovětským obrněným transportérem. „Praporčík Veřejné bezpečnosti Karel Chalupa se stal 29. srpna 1968 obětí dopravní nehody, nebyl zastřelen. Byla to chyba příslušníků Sovětské armády. Stalo se to večer, vozidlo nebylo označeno ani osvětleno,“ vysvětluje historik Jan Břečka z Moravského zemského muzea.
Brněnské oběti
V Brně byli 21. srpna zabiti dva mladí muži. Oba shodou okolností pracovali ve výrobně kuličkových ložisek, tedy v pozdějším Zetoru. „Jednou z obětí byl teprve šestnáctiletý učen z Omic. Se dvěma kamarády se jeli podívat na tanky, byli zvědavi. Na okraji Bohunic, kde je nyní Fakultní nemocnice, byly sovětské hlídky a kolona aut. Jeden z vojáků vypálil a střela zasáhla Josefa Žemličku,“ říká Břečka.
Zavražděn v Brně byl i elektrikář Viliam Debnár. „V Líšni na auto, v němž jel Debnár se synem, začal střílet voják. Řidič byl na místě mrtev,“ popisuje Břečka. Debnárův teprve pětiletý chlapec musel s mrtvým otcem zůstat sedět v autě asi hodinu. Vojáci nechtěli pustit na místo činu ani sanitku. Debnárova sestra, bývalá partyzánka a nositelka mnoha sovětských vyznamenání, se vyšetřování zločinu nedočkala.
