Reakce stálých návštěvníků jednoho z našich nejstarších festivalů, pamatujících nejlepší léta trutnovského festivalu, jsou vesměs pozitivní, včetně těch na komornější ráz akce. „Chybí tu jen ta červená hlína,“ řekl jeden ze „starých harcovníků“ v narážce na železitou zeminu v trutnovském areálu Na Bojišti, která zvláště při dešti obarvila publiku nohy na indiánskou červeň.
  |
Areál Na Střelnici není daleko od centra, nachází se necelou čtvrthodinu tramvají od Hlavního nádraží, přitom nabízí příjemně členitý přírodní terén s množstvím zeleně. Je tak zastrčený, že ani mnozí místní o jeho existenci neměli tušení.
„Jsem sice Brňák, ale o tomhle místě jsem vůbec nevěděl,“ řekl Robert Křesťan na úvod svého vystoupení. A operní pěvec Aleš Procházka, který doprovázel tradiční open air bohoslužbu na úvod festivalu, se do areálu doslova probojovával přes hrazení - oficiální bránu nemohl najít. Zkrátka: „Je to divný, jet do Trutnova šalinou,“ jak řekl další z návštěvníků.
Páteční koncertní nabídka byla sice relativně zkrácená, začalo se až ve dvě hodiny odpoledne bubenickým vystoupením brněnské alternativní legendy Pavla Fajta, ale rozhodně kvalitativně ani co do barvitosti hudebních stylů nebyla ošizena. Zuzana Homolová, křehká první dáma slovenského folku, nabídla obvyklou snůšku lidových baladických krváků, které podává s obrovskou nonšalancí za doprovodu fenomenálního kytaristy Miloše Železňáka.
Místní klasikové alternativní scény Ještě jsme se nedohodli jsou sice pánové v letech, ale spoustu jejich textů by si asi hodně rozmysleli i muzikanti o dvě generace mladší. V tomto ohledu je jejich tvorba z 80. let, která se už nerozšiřuje o nové věci, zcela nadčasová. Což se ostatně týká i jejich svérázné beefheartovské hudby. Naproti tomu Kurtizány z 25. Avenue, které představily i nové skladby z alba, jehož vydání se plánuje na letošní podzim, už zdaleka nepůsobí tak radikálně a - v dobrém slova smyslu - „zle“ jako kdysi. Energie z jejich tvrdého rocku ale prýští v neztenčené míře.
Další stylový zvrat přišel se zmíněným Robertem Křesťanem a jeho Druhou trávou, která provedla na tradičně vysoké úrovni probírku svého klasického repertoáru jak v podobě Křesťanových písní, tak českých verzí písní Boba Dylana. V Křesťanově Kdybys mě zabila (počeštěné Waitsově Hold On a Cashově/Reznorově Hurt) si pak publikum vyslechlo první vlaštovky z nadcházejícího nového alba Druhé trávy, které slibuje být jednou z velkých podzimních událostí na naší scéně.
Plastic People of the Universe nechyběli na žádném ročníku trutnovského festivalu a absenci tudíž nemohli mít ani na premiéře na „novém lovišti“. Veteránům Vratislavu Brabencovi a Josefu Janíčkovi spolupráce s výrazně mladšími muzikanty ohromně svědčí a klasické plastikovské songy mají značnou razanci a místy vyloženě moderní zvuk, aniž by ztratily na unikátním tepu, který je pro kapelu odjakživa typický.
Funková mašinerie J.A.R. přinesla jasné vyvrcholení prvního festivalového dne, jejich hudba zjevně strhla celé hlediště, bez ohledu na osobní žánrové preference. Nelze jinak, instrumentálně je Holého kapela nezpochybnitelná a tři vůči publiku velmi kontaktní frontmani nenechají nikoho vydechnout.
TrutnOFF BrnoON 2020 (J.A.R.)
Headlinery sobotního programu budou nepochybně Jiří Schmitzer, Bára Poláková, Mňága a Žďorp a Visací zámek, bohatý program bude tentokrát i na komornější alternativní scéně ve stanu. Kvůli karanténě se z festivalového programu bohužel omluvila brněnská legenda Dunaj a z rodinných důvodů dvojice Vokatá-Kaiser.
