Zikmund Lucemburský, který vládl v českých zemích v letech 1419 až 1437, byl kromě mnoha dalších titulů i rytířem britského Podvazkového řádu. Této cti se mu dostalo v roce 1416. Na britskou půdu vstoupil v přístavu Dover 1. května a netrvalo ani tři týdny, než ho anglický král Jindřich V. slavnostně pasoval na rytíře tohoto prominentního řádu a předal mu příslušné insignie.
Zikmund Lucemburský.
Stalo se tak v řádovém sídle, jímž je dodnes kaple zámku ve Windsoru, ležícího asi třicet kilometrů na západ od Londýna. K členům britského Podvazkového řádu s „českou stopou“ patřili kromě Zikmunda i další dva císaři: Ferdinand I. a František Josef I.
Jedna z nejznámějších postav českých dějin se v souvislosti s Podvazkovým řádem dostává do popředí díky připravované knize českého heraldika Jiřího Loudy s názvem Erby rytířů Podvazkového řádu (Coats of arms of the Knights of the Order of the Garter). Publikace, na jejímž vydání nyní intenzivně pracuje tým autorů, by měla vyjít ve dvoujazyčném, anglicko-českém provedení v říjnu ve Vydavatelství Univerzity Palackého (VUP) a pod záštitou rektora Univerzity Palackého Jaroslava Millera.
Obsahem knihy o více než šesti stech stranách bude na tisíc vyobrazení erbů členů nejstaršího evropského rytířského řádu a třetího nejvýznamnějšího britského vyznamenání.
Panovník s negativní image. Před 600 lety byl za českého krále korunován Zikmund Lucemburský, liška ryšavá |
Hotová je už předmluva, kterou napsal princ z Walesu Charles, syn britské královny Alžběty II. „Publikace tohoto pozoruhodného díla Jiřího Loudy k oslavě stého výročí jeho narození, díla, jež je svědectvím jeho odborných znalostí a obětavého úsilí, je výjimečnou událostí.
Je možná poněkud nečekané, že se taková historická studie objevuje na Moravě, a je úžasným zjištěním, že tak daleko od domova, na Univerzitě Palackého v Olomouci, se v tichosti zrodily zájem a odborná erudice, jež daly vzniknout tak mistrovsky a elegantně zpracované studii. (…) Tato kniha může jistě dále prohloubit české porozumění britské historii, do níž Jiří Louda a autoři této publikace o jeho pozoruhodném odkazu heraldických maleb nepochybně byli a jsou mimořádně zasvěceni,“ uvádí princ Charles.
Spoluautorem a editorem heraldické části knihy je Karel Müller, Loudův přítel a kolega, který v současné době působí jako ředitel Zemského archivu v Opavě. „Intenzivně jsme začali spolupracovat po roce 1990, kdy jsme se sešli při řešení podoby naší státní symboliky a pak nad vytvářením obecních i krajských znaků z titulu členů nejprve heraldické komise ČNR a pak podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny,“ vzpomíná Müller na začátky spolupráce s Jiřím Loudou.
Zikmundova démonizace působí z historického odstupu zaujatě. Většina Evropy ho vnímala opačně |
A přidává vzpomínku: „Pravidelně jsem ho a jeho paní navštěvoval v jejich bytě v Palackého ulici v Olomouci. Velmi jsem si vážil jeho výtvarného díla, které do české heraldiky přineslo osobitý a nezaměnitelný styl, silně ovlivněný anglickou tradicí.“
Loudovo zásadní dílo
Jiří Louda považoval Erby rytířů Podvazkového řádu za své zásadní dílo, na němž pracoval téměř až do své smrti v roce 2015. S heraldikou a především s její britskou tradicí se podrobněji seznámil během druhé světové války, kdy uprchl z okupované vlasti a dostal se do Velké Británie, kde absolvoval důstojnickou školu.
Za pobytu v Londýně se mu podařilo získat řadu heraldických knih na ulicích, kde se levně prodávaly různé publikace z vybombardovaných domů. To mu pomohlo k osvojení si specifického anglického výtvarného stylu.
