Už je to tady zase. RA-DU-LOV. Ruský ďábel měl mizernou základní část, zatím i ne úplně výrazné play off. Ale když bylo potřeba vytáhnout zbraně proti rozjetému Nathanu MacKinnonovi? Útočník Dallasu se probral. Asi se musíte smířit s tím, že MacKinnona těžko ubráníte, pokud nebudete hrát v šesti. Máte další možnost, jak ho porazit. Ofenzivou. Lídr Colorada dal 2 góly, na jeden nahrál. Radulov to samé. Dallas slavil výhru 5:3.
V bublině NHL se nečeká, tam se hraje. V sobotu skončilo 1. kolo Stanley Cupu, v neděli se hned rozjela další fáze. Na sociálních sítcích kluby ukazovaly, jak hráči tráví krátké volno. Dallas vyrazil na fotbalové hřiště, kde na sebe hráči kopali penalty nebo si házeli talířem. „Nemohl by Alex Radulov chodit hrát fotbal před každým zápasem?“ v žertu se ptal jeden fanoušek.
Ruský tasmánský čert se na trávě bavil. Placírkou zakroutil míč k levé tyči, pak slavil. Na ledě to bylo podobné. Celý jeho první útok s Jamie Bennem a Tylerem Seguinem byl skvělý. Do teď působil spíš vyčichle, jako když v nádrži dochází benzín. Občas motor škytne, auto škubne, jinak nic. Proti Coloradu byl dominantní. Dalo se čekat, že bude válet Nathan MacKinnon, hlavní eso Avalanche. Stalo se. Zase vytáhl svoje dokonalé zrychlení, skvělou střelu, dal dva góly, na jeden nahrál. Jenže přesně tohle vytasil i první útok Dallasu.
Radulov dal dva góly, na jeden nahrál. To samé jako MacKinnon. Ruský divoch byl vždycky trochu jiný. Pořád platí, že si žije svým vlastním životem na ledě i mimo něj. Zaměstnavatel to buď akceptuje, nebo ne. V prvním případě může dostat obrovskou přidanou hodnotu byť s rizikem, že občas musíte přežít zápasy, které odflákne, protože prostě nemá den a chuť. Ale víc je těch opačných, silných. A když po něm šlapete, že se musí změnit? Není to on. Dobrých dní není tolik. A nikdy nebude.
Dallas s ním tuhle hru hraje už třetí rok. Vidíte, že Radulov stárne, ve 34 letech už mezi mantinely ubral z bláznivých nápadů, kterých byl dřív plný. Vzpomínáte, jak ještě jako evropská hvězda vytáčel český národák? „Blázen, na ledě se mu radši vyhýbám,“ vypálil třeba dřív Jakub Klepiš. „Podle mě by si měl vzít nějaký prášek na uklidnění,“ přidával už bohužel zesnulý útočník Jan Marek. Na něj měl Radulov obzvlášť pifku. „Třeba na rozbruslení po mně naschvál střílí puky. Snaží se mě trefit do kolena,“ nechápal Marek.
A hodně divoký byl i v NHL. Bývalý generální manažer Nashvillu David Poile bude mít nejspíš pořád ještě pěnu u pusy a začne divoce škubat hlavou, když před ním řeknete jeho jméno. Radulov byl vždycky výjimečný a ano, vědělo se, že i tak trochu jiný. V roce 2004 si ho na draftu vybral Nashville jako číslo 15. Hokejově na nejlepší ligu světa měl, nebyla to špatná volba.
Jen se dost vymykal zažitým konvencím NHL: hráč má poslouchat, plnit pokyny, moc nevykukovat ze šablony, nezlobit, zlepšovat se. Když se ve druhé sezoně v dresu Predators stával pomalu hvězdou týmu, utekl v roce 2008 do Ruska, i když měl platnou smlouvu. Ufa mu dala víc, jeho navíc nebavil život svázaný pravidly. Nashville to kousal hodně těžce. O čtyři roky později klub výjimečnost ruského útočníka zlákala znovu. Domluvil se s ním, že se přesune do Ameriky na konec sezony, dá si pár zápasů základní části, plus play off.
Splněno. Zářil, byl produktivní (v základní části 7 bodů v 9 zápasech, v play off 6 bodů v 8 zápasech). Ale zlobil. Během play off vyrazil se spoluhráčem Andrejem Kosticynem pařit. Na baru seděli až do rána.
V tu chvíli už Nashville řekl dost. „Nejlépe bych to celé charakterizoval tak, že nastal čas ho už dál nenahánět. Jestli chce hrát v KHL? V pořádku. Jestli bude chtít hrát v jiném klubu NHL? Vyměníme jeho práva,“ s noblesou ohlásil jeho konec Poile. Radulov už nikdy!
Po dalších čtyřech letech se vrátil do Ameriky, podepsal smlouvu s Montrealem. „Hned, jak u nás potvrdil kontrakt, jsem si našel na Youtube jeho videa. A najednou jsem dostal husí kůži, kolik toho dovede,“ vykládal Max Paccioretty, tehdejší kapitán Canadiens. Tohle se už povedlo. Radulov se stal výraznou postavou týmu a pak jako volný hráč podepsal obří šestiletý kontrakt v Dallasu, který mu do roku 2022 vynese v průměru 6,25 milionu dolarů za rok.
Zabydlel se dobře. Svědčí mu, že má v týmu i starého kamaráda z mládežnické reprezentace Antona Chudobina. Byl to právě Radulov, kdo mu vymyslel přezdívku „Dooby“ a kterou brankář nosí napsanou na masce. „V lize je už dost dlouho, většinou jako dvojka. Ale teď má šanci, je tady pro nás. My pomáháme jemu, on nám. Je dobrý brankář, věříme mu,“ komentoval jisté představení brankáře v play off proti Coloradu. Ben Bishop je mimo sestavu, teď je brána právě Chudobinova.
V Dallasu už Radulov ani tolik nezlobí. Největší průšvih? Co se dostalo na veřejnost, tak v březnu 2019 zaspal. Trenér Jim Montgomery ho nechal za trest sedět. A když pak naskočil proti Coloradu, tak vstřelil svůj první hattrick v NHL a užíval si výhru 4:0. „Jsme lidi, přišel jsem pozdě, tak mě trenér vynechal ze zápasu. Pravidla platí pro všechny. Ale je to za námi, vyrovnal jsem se s tím,“ vyprávěl pak.
Po prvním kole play off seděl před novináři znovu, zase ničil Colorado. Nejdřív webkamera ukazovala, jak se culí, když otázky padají jen na Tylera Seguina. Drbal se za uchem, žmoulal si nos. Strkal jazyk do díry po předních zubech. Seguin, další štědře placená hvězda Dallasu, totiž vstřelil první gól po 13 zápasech. Dlouho trvalo, než skončí jeho období sucha. „Je to ale práce kluků, kteří bojovali po rozích. Já si jen hledal místo kolem branky, jasně, že jsem ale rád, že to vyšlo,“ děkoval i Radulovovi.
Rusovi je teď 34 let, už tolik nepřipomíná čerta, který nese na zádech pytel s totálně praštěnými nápady a že mu nikdy nedojde energie. Prožil nejhorší základní část od návratu do Ameriky, posbíral jen 34 bodů v základní části, na něj velký podprůměr.
To se ale škrtne, jestli dovede řádit v play off jako teď. Radulov proti Coloradu ukázal, že pořád může být hodně platný, i když už na rozbruslení nestřílí puky protihráčům do kolena.
Góly
Domácí: 05:04. MacKinnon, 24:36. Landeskog, 38:29. MacKinnon
Hosté: 04:00. Seguin, 09:51. Comeau, 16:28. Radulov, 29:09. Radulov, 48:47. Hintz
Sestavy
Domácí: Grubauer (24. Francouz) – Makar, Graves, Cole, Girard, E. Johnson (A), Zadorov – Rantanen, MacKinnon (A), Landeskog (C) – Donskoi, Kadri, Burakovsky – Ničuškin, Compher, Jost – Naměstnikov, Bellemare, Nieto. Hlavní trenér: Jared Bednar.
Hosté: Chudobin (Oettinger) – J. Klingberg (A), Lindell, Heiskanen, Oleksiak, Fedun, Sekera – Radulov, Seguin, Ja. Benn (C) – Gurjanov, Pavelski, Janmark – Comeau (A), Faksa, Cogliano – Perry, Dickinson, Hintz. Hlavní trenér: Rick Bowness.
Rozhodčí
Steve Kozari, Kelly Sutherland. Čároví: Kiel Murchison, Scott Cherrey
Stadion
Rogers Place, Edmonton
