Lékaři – to je profese, která se svému poslání za třetí říše zpronevěřila snad nejvíce ze všech. Walter Gross s nacistickou stranou začíná koketovat již během svých studií medicíny.
Později to bude on, jehož podpis ponese každičký dokument týkající se rasové čistoty.
Adolf Hitler (1889–1945) mladého ambiciózního lékaře a zapáleného nacistu Waltera Grosse (1904–1945) totiž v roce 1933 jmenuje do čela Kanceláře rasové politiky při NSDAP. Moc dobře je obeznámen s jeho názory.
„Vymýcení Židů z německé společnosti musí být hlavním úkolem naší strany,“ hlásá Gross. „Židy nemůžeme tolerovat.
Zaprvé je to rasa vetřelců, zadruhé mají přílišnou ekonomickou moc nad Německem a zatřetí jsou spojeni s komunisty,“ vštěpuje pak Gross svým podřízeným v Kanceláři rasové politiky.
Zaměstnance si vesměs vybírá z čerstvých absolventů lékařských fakult. Během prvního roku ve funkci vydává jeho kancelář 14 příruček pro rasovou výchovu. „Hodina smrti Židů nadešla,“ netají se Gross svými pocity.
Norimberské zákony, vydané v roce 1935, mu hrají do karet. Grossův úřad nabádá německé ženy, aby se vyvarovaly pohlavního styku s Židy, aby nedošlo ke znehodnocení jejich cenné krve.
Matkám hraje na city
Dokumenty z jeho úřadu se však nezabývají pouze antisemitismem. Kladou si další nemalé cíle. Hlavně mají německou veřejnost přesvědčit, aby tiše souhlasila s nacistickým projektem eutanazie nebo programy sterilizace.
„Neřízené množení mezi dědičně nezpůsobilými, mentálně zaostalými, imbecily a dědičnými kriminálníky bude mít u nich za následek devítinásobný nárůst porodnosti než u vhodných obyvatel,“ tvrdí Gross. A šikovně útočí na city.
„V Bavorsku byla zima a děti neměli ani boty. Musely jít bosé sněhem několik hodin do školy.
Ve stejné době vláda zajistila postiženým v ústavech, aby měli dvakrát do týdne čerstvé banány,“ pronáší před německými matkami v říjnu 1934. O Grossově činnosti sami nacisté nehovoří jako o propagandě, ale jako o „osvícení“.
Jde na to pěkně od lesa a obyčejným Němcům podsouvá informace o zločinech proti lidskosti na stříbrném podnose – pěkně maskované, aby se nikdo příliš neplašil…
Mládež poučuje o rase
Gross zodpovídá i za publikace, které chtějí změnit pohled na třetí říši ve světě. V roce 1938 vydává knížku v angličtině, k níž mu úvod napíše německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop (1893–1946).
Kromě toho jeho úřad pořádá putovní výstavy, na nichž často vedle snímků příkladných árijců vystavuje fotografie postižených lidí.
„Slovo »rasa« ve svém hlubším a důležitějším významu se týká celých skupin lidí, které jsou odděleny od ostatních skupin svojí dědičnou genetickou výbavou,“ poučuje Gross německou mládež v rozhlasovém projevu z roku 1934. Skutečně nezahálí… Jeho kancelář ve válečných letech koordinuje své aktivity s dalšími složkami třetí říše, jako jsou například jednotky SS. Ty na dobytém území uvádějí Grossovy představy do praxe.
Spálí důležité důkazy
Nad krbem, v němž plápolá oheň, se sklání muž v německé uniformě. Plameny se odrážejí od jeho vysokého čela, zatímco urputně do jejich chřtánu vhazuje jeden papír za druhým.
„Musím to všechno zničit,“ uvědomuje si na sklonku války Walter Gross, že by se dokumenty jeho úřadu mohly snadno dostat do rukou spojenců.
„Zničil tak důležité svědectví, které mohlo před soudní tribunál dostat více než 3000 členů jeho organizace zaměřené na rasové vzdělávání,“ uvádí současná americká historička Claudia Koonzová.
Když je s prací hotov, spáchá Walter Gross sebevraždu. Je 25. dubna 1945. O pět dní předstihl Adolfa Hitlera.
