Třicet (jedna) přehrad ministra Tomana

Údolí říčky Bobravy patří k oblíbeným výletním místům. Bujná zeleň a její stín v údolí provází turisty na klikaté stezce i v parném létě. Taková místa v Česku zatím máme. Mnoho z těchto oáz klidu ale může zmizet. Ministr zemědělství totiž oprášil staré plány na výstavbu přehrad a předložil je jako řešení sucha v krajině. Ač prohlašuje, že spolu s nimi bude potřeba podpořit další projekty, které umožní zadržet vodu v krajině, výstavbu vodních děl plánuje rozhýbat ve velkém.

Že česká, moravská i slezská krajina trpí dlouhodobým suchem v důsledku klimatických změn, je nesporné. Vypadá to, že ani na srážky bohatší letošní rok dlouhodobý trend vysychání krajiny nezastaví. Dáno je to také tím, že se nacházíme v místě hlavního evropského rozvodí, a pokud vodu nezadržíme, jednoduše nám odteče. Naše půda tu schopnost ztratila. Řešení tohoto problému ale vidí řada politiků včetně těch vládních jinak než vědci, environmentální organizace či nejrůznější iniciativy. „Řešení jsou dávno známá, ale jejich prosazování jde ztuha. Musíme zásadním způsobem napravit odvodněnou krajinu, zvýšit celoplošně retenční schopnost půd, obsah organiky v půdě, dát prostor malým, lokálním projektům. Ministerstvo zemědělství místo změn dotační politiky do zemědělství prosazuje zájmy betonářské lobby,“ vysvětluje Jaroslav Vrba z Jihočeské univerzity a Institutu hydrobiologie. Martin Rulík z Univerzity Palackého navrhuje jako mnohem rychlejší a mnohem levnější řešení budování mokřadů, zachování přirozených vodních toků a také drobné úpravy zemědělské krajiny — remízky a polní cesty.

Ministr zemědělství dál jedná. Během pár týdnů od vyslovení návrhu, že je třeba zařadit do Generelu LAPV (lokalit pro akumulaci povrchových vod) 31 nových míst, odmítlo ministerstvo životního prostředí ve dvou fázích deset z nich. Nově se tedy ke starým pětašedesáti lokalitám přidalo dvacet jedna nových. Většinu plánovaných přehrad najdete na portálu mapy.cz s přehledem lokalit. U mnoha z nich uvidíte i navrhovaný rozsah zatopeného území. Všech 96 lokalit pak zmapoval portál Aktuálně.cz.

Neznamená to, že se hned začnou stavět. „Nyní probíhají intenzivní studie vodohospodářské bilance zejména v povodí Moravy a na základě zjištění hrozby nedostatku vody bude možné zvážit variantní výběr lokality, která zdroj vody zajistí a zároveň umožní racionální propojení soustav. Která vznikne první, ukážou výsledky. Jako obecně první z původního Generelu probíhá příprava vodárenské nádrže Vlachovice na Zlínsku,“ vyjasňuje záměr mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Obec Vlachovice, která má necelých patnáct set obyvatel, záměr vítá. Dílo o kapacitě 29,1 milionu metrů krychlových patří mezi ta, která mají plnit funkci rezervoáru pitné vody a vyřešit nedostatek vody v regionu. Zároveň má ale podle Povodí Moravy (které přímo spadá pod ministerstvo zemědělství) plnit funkci protipovodňové ochrany. To je podle Vrby nesmysl. „Jde o typický příklad účelové argumentace, které nazývám ,vodohospodářské perpetuum mobileʻ. Přehrada nemůže plnit obě funkce zároveň — pokud někdo tvrdí, že ano, evidentně lže.“ Vrba upozorňuje ještě na jeden fakt: z hlediska zásob pitné vody lze použít vodu z již vybudovaných vodních děl, například ze Slap. O tom ale zdá se nikdo neuvažuje. Mluvčí ministerstva zemědělství přiznává, že z nově zařazených lokalit by mohlo sloužit jako rezervoár pitné vody jen sedm z jednadvaceti nových lokalit.

Nové Heřminovy — řeka Opava na severozápadním okraji vsi, 2014, foto: Martin Veselka.

My ty překážky určitě překonáme

Podobný rozpor je součástí i jedné z nejznámějších kauz, výstavby vodní nádrže Nové Heřminovy. V malé obci na Bruntálsku se snaží místní bojovat proti záměru dílo stavět už od roku 2008. Prvotní nápad je ale mnohem starší, v roce 1911 byl profil přehrady Nové Heřminovy registrován Zemskou vládou ve Slezsku, potom oprášen v 50. letech minulého století. „Od té doby platila v obci stavební uzávěra, což mělo velmi negativní dopady. Původní plán byl zajištění pitné vody pro rozvoj Ostravska. Existovala však druhá varianta — Slezská Harta, která se nachází deset kilometrů od Nových Heřminov přes kopec na řece Moravici. Právě kolem roku 1975 dali soudruzi přednost Slezské Hartě, ale Heřminovy si ponechali stále jako rezervu. Obec si po osamostatnění v roce 1991 vymohla na úřadech zmírnění stavební uzávěry a začala se po desetiletích úpadku opět rozvíjet,“ vypráví starosta Nových Heřminov Ludvík Drobný.

Vše ale změnila povodeň v roce 1997. Protipovodňová ochrana se stala hlavním důvodem k oprášení starých plánů. V posledních letech se přidala i ochrana proti suchu. Původní plán počítal s tím, že obec bude srovnána se zemí. „V tomto roce 2008 byl v tichosti schválen vládou takzvaný kompromis, nazývaný malá přehrada. Obec se proti tomuto rozhodnutí vzepřela místním referendem. Od té doby se táhne boj se státními institucemi, při kterém investor i ministři odmítají připustit jakékoliv námitky obce a brutálně manipulují veřejným míněním, a dokonce se angažují v ovlivňování voleb do zastupitelstva za účelem změny postoje obce. Takže v Generelu LAPV Nové Heřminovy nejsou, protože se už považují za téměř postavené, ačkoliv se nepostavilo zatím vůbec nic,“ doplňuje Drobný.

Kolik to všechno bude stát

Příklad Nových Heřminov je nešťastný také z ekonomického hlediska. Kvůli všem novým přehradám požadoval ministr Toman z rozpočtu další 2,5 miliardy. Šest nádrží, které jsou již v pokročilém stadiu přípravy, a nepatří tedy mezi 31 nově vytipovaných a 21 zařazených, by podle Bílého mohlo v případě výstavby přehrady Nové Heřminovy celkově vyjít na 6,8 miliardy korun. Další tři přehrady, Vlachovice, Skalička a Kryry, se rovněž pohybují v řádech jednotek miliard, dvě menší nádrže Senomaty a Šanov by dohromady měly vyjít na 600 milionů korun.

V případě Nových Heřminov argumentuje Bílý tím, že přírodě blízká opatření nemohou protipovodňovou ochranu na řece Opavě zajistit. Zároveň se ale budují, a jejich cena 4,5 miliard korun dokonce více než dvojnásobně přesahuje celkové náklady na výstavbu heřminovské nádrže. „Z proinvestované miliardy padlo na nutná doprovodná opatření v přírodě nad i pod nádrží čtvrt miliardy, na výkupy pozemků půl miliardy a na další náklady spojené s přípravou realizace nádrže 200 milionů, například na monitorovací síť a podobně,“ vypočítává Bílý.

Přehrada podle ministerstva zemědělství postavena být musí, protože všechny posudky údajně potvrdily, že velkou povodeň z roku 1997 jiná varianta nezadrží. Podle něj by velká voda mohla spláchnout Krnov a Opavu. Letní záplavy na řece Odře z roku 1997 přinesly pětisetletou vodu, nová přehrada je ale dimenzovaná pouze na vodu staletou. Nebude tedy stačit, a tento argument se tak rozplývá.

„Tou zásadní nepravdou je tvrzení, že neexistuje jiná varianta než zničení části obce a cenného úseku řeky Opavy. Ve skutečnosti existuje varianta ochrany před povodněmi bez nádrže, jejímž autorem je Václav Čermák, která nikdy nebyla řádně vyhodnocena, i když to obec Nové Heřminovy již léta požaduje,“ říká Ivo Dokoupil z Hnutí DUHA Jeseníky, který se v kauze dlouhodobě angažuje. „Kdyby Povodí Odry vybralo tuto variantu, která je nekonfliktní a levnější, již dávno se mohlo stavět. Je opravdu tristní, když Povodí Odry, které za přípravu protipovodňových opatření utratilo kolem miliardy korun a pracuje na tom dvaadvacet let, pro prosazení urychlení stavby, o které ještě před pár lety tvrdilo, že se v brzké době uskuteční, musí užívat dezinformací,“ je přesvědčen Doukoupil.

Přístup Povodí Odry je zarážející. Na změněném webu se objevuje prohlášení generálního ředitele Povodí Odry Jiřího Tkáče: „Jsme připraveni všechny překážky kladené ze strany vedení obce Nové Heřminovy postupně zdolat. A ještě jedno připomenutí: vláda ČR svým usnesením vyčlenila 425 mil. Kč na kompenzační opatření pro obec Nové Heřminovy. Nezbytnou podmínkou pro přípravu a postupné zhotovení těchto kompenzačních opatření musí být změna přístupu vedení obce k přehradě, přijetí skutečnosti, že stavba nádrže je veřejně prospěšnou stavbou, a aktivní a kladná spolupráce se státním podnikem Povodí Odry.“

Starosta obce potvrzuje, že nevěří prohlášení, že občanský odpor může plány na přehrady zastavit. „O prohlášení, že pokud obec odmítne záměr, není možné žádné dílo stavět, jsem nikdy neslyšel. Naopak opakovaně slyším prohlášení, že nás jako obec pro svůj záměr nepotřebují a že si přehradu postaví i přes náš odpor. Chybějící nemovitosti chtějí vyvlastnit,“ kroutí hlavou Drobný. Mají být Nové Heřminovy ukázkovým přístupem ministerstva k místním obyvatelům dotčeným stavbou přehrad?

Nové Heřminovy — starý most přes řeku Opavu, foto: Martin Veselka.

Bude na Bečvě suchý poldr?

Ani případ další z přehrad, kterými se aktuálně Tomanovo ministerstvo zabývá, nepotvrzuje vstřícný postoj k místním obyvatelům nebo ochraně přírody. Případ přehrady Skalička také stále není uzavřen. Poslední štěrkonosná řeka v Česku by přehrazením ztratila svoji unikátní schopnost unášet štěrky, a podle odborníků by jeho ukládání přineslo regionu ještě větší sucho kvůli snížení hladiny podzemních vod, například i v Moravském krasu. Navíc by utrpěla místní fauna a flora, zanikla by celá Evropsky významná lokalita (EVL) Hustopeče — Štěrkáč s unikátními lužními lesy i pravidelně zaplavované louky — jedny z posledních v nivě Bečvy. Z rekreačního potenciálu nové přehrady by zbyl nejspíš jen mělký rybník s klesající hladinou a břehem plným bahna a komárů.

Podle ministerstva zemědělství ochranáři a více než třemi tisíci lidmi podporovaná varianta bočního poldru nezadrží pětisetletou vodu, tedy povodeň o velikosti té z roku 1997 na řece Moravě. „Proto je v současné době zpracovávána Multikriteriální analýza variant vodního díla Skalička, která posuzuje pět doposud zvažovaných variant, z nichž žádná nebyla naznačena jako varianta předem preferovaná. V důsledku rostoucího nedostatku vody se řada místních obyvatel i veřejné správy zajímá, zda by nebylo vhodné využít kombinovaného efektu (k čemuž všechna vodní díla slouží) k omezení následků obou extrémů — sucha a povodní. Tedy na základě lokálních očekávání dochází ke zmíněnému posouzení,“ říká Bílý.

Obce prý problém nemají

Obcí, které s plány na vybudování přehrad nesouhlasí, je více. Pod iniciativou Stop přehradám se jich sdružují desítky. „Jsme jednou z obcí, která se měla podle původního plánu přehrad v ČR ocitnout pod hladinou. Aktivně jsme se připojili do sdružení Stop přehradám a na čas tuto hrozbu odsunuli,“ dokládá jeden prozatím šťastný konec starostka Jana Jeřábková ze Skryjí u Tišnova. Dodává ale, že sousední Kuřimské Jestřabí na toku Libochůvky v seznamu PHP z roku 2006 nakonec zůstalo.

O tom, zda seznamy vůbec něco znamenají, pochybuje starosta Konstantinových Lázní Karel Týzl: „V našem případě je plán přehrady zahrnut v plánovacích dokumentacích nadřízených orgánů asi někdy z dalekého pravěku. Za posledních sedmnáct let, co jsem na radnici, jsme ve věci přehrady neměli žádné jednání. Ani v posledních měsících nás nikdo nekontaktoval. Moc nevěříme, že by se tady někdy vůbec přehrada budovala.“

Výstavba nádrží drhne

Ministr Toman se snaží urychlit výstavbu betonových nádrží ještě jiným způsobem. Nově navržený ústavní zákon by měl zajistit lepší ochranu vody. Jak ale zjistila novinářka Andrea Procházková z Respektu, skutečnou změnu návrh přináší zejména v oblasti vyvlastňování pozemků. Jako „výsostný veřejný zájem“ je v něm označena i výstavba vodních děl, jako jsou vodní nádrže či přehrady. „Velké developerské skupiny ve spolupráci se státem by tím získaly možnost budování přehrad na celém území ČR. A to bez ohledu na běžné zákony, jimž bude ústavní úprava nadřazená, ale také bez ohledu na ostatní veřejné zájmy, jako je ochrana vlastnictví či životního prostředí,“ řekl v polovině července pro Respekt advokát zabývající se ochranou životního prostředí Petr Svoboda. Dnes se při vyvlastňování pozemků určených pro výstavbu vodních nádrží musí pečlivě posuzovat, zda je takový krok opravdu nezbytný. „A to by se podle navrhovaného ústavního zákona dělat pravděpodobně nemuselo,“ dodává Svoboda. Nový zákon bude pravděpodobně předložen Poslanecké sněmovně v září, pokud ministr Toman získá dostatek podpisů poslanců.

Tento záměr mluvčí ministerstva odmítá. „Ústavní zákon, iniciovaný ministerstvem zemědělství a ministrem Miroslavem Tomanem, má za cíl zajistit chránění existujících zdrojů vody pro zásobování obyvatel, chránit podzemní zdroje vody, zajistit prioritní veřejný zájem na vodohospodářské infrastruktuře, a zejména zabezpečit obyvatelům vodu z veřejných vodovodů a vodních zdrojů nyní i v budoucnosti. V žádném případě nejde o obcházení zákonů, vždy bude probíhat standardní vyjednávání s vlastníky pozemků,“ tvrdí Bílý. Dodává, že v důsledku pokračujících změn klimatu se musí jednat.

foto: Adam Cai

Naplnit přehrady se nemusí podařit

Klimatická změna se tak stala argumentem pro betonování krajiny. Problém sucha je samozřejmě komplexnější, žádné z Povodí například nezmiňuje potřebné přítoky do budoucích nádrží. „Přehrada musí být naplňována nějakým přítokem. Pokud obecně v krajině nemáme vodu, ukazuje se, že možná srážky do budoucna mohou klesat, bude pršet jindy, než jsme zvyklí, hlavně v krátkém časovém intervalu spadne moc srážek, takže krajina nedokáže vodu zadržet, zasakovat do půdy v důsledku nevhodného zemědělského hospodaření. Vysychají nám koryta toků, tak co bude plnit nádrže?“ řekl pro Český rozhlas hydrobiolog Martin Rulík.

Než stavět nové nádrže, začíná se ve světě objevovat jiný trend, a to jejich bourání. V USA probíhá na mnoha místech obnova přirozených vodních toků, a tedy i bourání přehrad v havarijním stavu. V Číně je důvodem demolic zase ochrana velemloků čínských.

„Kromě toho, že jsou to strašně drahé stavby, je také jejich dopad na krajinu mnohem větší než užitek. Přehrady se staví v údolích řek, v krajině, která je ekosystémově nejhodnotnější,“ vysvětlila pro Aktuálně.cz Klára Salzmann, krajinářská architektka z Českého vysokého učení technického v Praze. Na příkladech z Německa odpůrci přehrad ukazují i ekonomické přínosy, když místo zatopeného jezera, často znečištěného, vznikne turisticky lákavá oblast. „Stavbou přehrad naopak zaniká přechod mezi povrchovou a podzemní vodou. Což znamená, že tudy se už nikdy nebudou doplňovat zásobárny těch podzemních,“ vysvětluje Klára Salzmann. Právě s vláhou v podzemí má vedle rekordního nedostatku deště problém i Česko, kterému se kvůli relativně vyšší poloze přezdívá střecha Evropy. Kvůli tomu je tu podzemní voda pro většinu obyvatel zdrojem té pitné.

Martin Rulík dlouhodobě prosazuje nutnou změnu přístupu státu k nedostatečnému zadržování vody zemědělskou půdou. „Třeba zemědělec pan Marada ze Šardic na jižní Moravě. Nebo pan Malík ze Zdoňova v Broumovském výběžku, který vykupuje pozemky a snaží se krajinu modifikovat. Jsou to příklady dobré praxe v malém. Ukazují, že to jde,“ dodává Rulík. Zemědělci říkají, že oni nejsou příčinou, ale obětí. Ministerstvo zemědělství, které by je mělo tlačit ke správnému přístupu, chce spíše stavět přehrady. „To je průšvih. Ideální by bylo převést agendu na resort životního prostředí,“ uzavírá.

Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz.