  |
Kabaretní kouzla
Po celém Výmaru jsou designové obchody, ale nejvíc jich najdete v okolí Windischenstraße. Naprosto nepřehlédnutelné je království modistky Claudie Köcherové. Od první chvíle vidíte, že tady se nudit rozhodně nebudete. Její obchod je totiž čarokrásný svět kloboučků, buřinek nebo baretů. Rodačka z Výmaru studovala grafický design v Berlíně, pracovala pro divadla a televizní společnosti, ale nejvíc ji to táhlo k výrobě klobouků.
„Před dvanácti lety jsem přišla o práci a řešila, co dál. V Berlíně je obrovská konkurence a já neměla peníze pro vlastní byznys. Řekla jsem si, že se vrátím do Výmaru a zkusím se věnovat navrhování a výrobě klobouků. Před dvěma lety se uvolnil tenhle obchod v designové ulici. Celý jsem si ho navrhla sama“ říká Claudia, která pracuje v tematických kolekcích. Ta letošní je inspirovaná stylem předválečným stylem kabaretů, kde dominují buřinky, čelenky nebo gramofonové desky, a hlavně třpytivé imitace drahokamů od české firmy Preciosa.
„Na výrobě klobouků mě nejvíc baví propojení umění a řemesla. Nikdy jsem nestudovala na Bauhausu, ale je mi hodně blízká jeho filozofie, kdy se klade důraz na ruční práci a precizní zpracování. Moc se mi líbí, když někdo přijde ke mně do obchodu a nejdřív neví, co by mu slušelo, ale pak společně vybereme něco na míru. Však stačí dobře zvolený klobouk a je z vás rázem někdo jiný“ říká Claudia uprostřed svého království.
Zpátky ke kruhu
Obchod Surel Keramik je sice trochu stranou od hlavní pěší zóny, ale jakmile jdete kolem, tak se musíte zastavit. Naprosto se odlišuje od zářivých pestrobarevných symbolů Bauhausu, které vidíte všude kolem. Tady se klade důraz na jemné barvy.
„Keramika mě lákala odmalička, ale nikdy jsem tenhle obor nestudovala. U nás v Německu je ale taková možnost, že můžete jít k někomu do učení, kdo vám po třech letech vystaví mistrovský list. Já jsem byla u slavné keramičky Hedwig Bollhagen, která vedla dílnu nedaleko Berlína. Její práce je přímo inspirovaná Bauhausem. Naučila jsem se od ní základy řemesla, ale to samozřejmě nestačí, protože v keramice se učíte celý život“ říká Tabea Surel, která se před patnácti lety přestěhovala do Durynska.
„Předloni jsem si otevřela obchod s dílnou ve Výmaru a moc mě těší, že už mám spoustu stálých zákazníků. Asi se jim líbí, že moje práce je zaměřená na funkčnost a jednoduchost. Třeba když držíte hrnek, tak by měl být příjemný na dotek a praktický. Mám moc ráda pastelové barvy, ale používám také speciální techniku vypalování, kdy vznikne modrozelený odstín, který připomíná barvu moře“ říká Tabea a já se ptám, jak ji ovlivňuje, že je ve městě, kde vznikl Bauhaus. „Líbí se mi, že prosazovali návrat k základním tvarům a formám. Kruh nebo čtverec. Nic složitého. Naopak se hodně liším tím, že nedělám velké série. Zakladatelé Bauhausu totiž věřili, že lze navrhnout něco pěkného a vyrábět to po tisících. Já mám jasný limit: jedny ruce, které zvládnou za měsíc sto hrnků nebo talířů. A to mě baví, žádná masová výroba“ říká Tabea.
Uprostřed zvířecí říše
Ležící tygr, spící plameňák nebo straka v hnízdě. To nejsou výjevy ze ZOO, ale motivy, které uvidíte v obchodě Stadtelster, kde kraluje Jessica Herber. „Pocházím z Frankfurtu nad Mohanem, vždycky jsem měla různé práce, ale kreslení mě bavilo odjakživa. Před osmi lety jsem se konečně rozhoupala a řekla si, že zkusím podnikání tady ve Výmaru. Tohle město je totiž jako pohádka, když sem přijedete z velkého města všechno vám připadá malebné a roztomilé“ vzpomíná Jessica na své začátky. Nejdřív nabízela své šperky a grafické práce na sezónních trzích, ale po pár letech kočování po Durynsku, se konečně dočkala a mohla si otevřít vlastní obchod.
„Výmar mi připadá rozdělený na dvě části: klasická kultura, kterou reprezentuje Goethe nebo Schiller, jsou tady jejich muzea a archivy. A pak je tu současný umělecký Výmar, který žije hlavně díky aktivitám studentů Bauhaus. Organizují různé akce, výstavy a happeningy po celém městě a míří sem spousta designérů, kterým se líbí atmosféra města. Vloni se slavilo výročí Bauhausu. Já jsem tam nikdy nestudovala, ale je mi hodně sympatické, co říkali zakladatelé této školy: design by si měl dovolit každý, není to jen záležitost pro bohaté“ říká Jessica a ptám se, co ji nejvíc inspiruje kromě Výmaru.
„Mám hodně ráda japonskou kulturu, ale zajímá mě také středoevropská, například práce českého grafického designéra Ladislava Sutnara. Výrazné barvy a vzory, to mě baví. Často dělám snubní prsteny, většinou snoubenci nemají konkrétní představu, co by chtěli, ale řeknou: „Moc se nám líbí, co děláte, tak to necháme na vás“ a to je pak velká výzva, ale i zodpovědnost“ říká Jessica.
