Autorem nápadu je výzkumný pracovník Centra pokročilých inovačních technologií Radim Fojtík.
Jak jste přišel na nápad udělat filtr takový, jaký je?
Napadlo mě to v okamžiku, kdy jsem na začátku pandemie uspával odpoledne svého syna. Říkal jsem si, jestli je normální v 21. století používat roušky. Tak jsem si vzal různé knihy o fyzice a začal studovat různé druhy záření a podobně...
Takže jste na začátku neměli nic? Žádný předchozí výzkum?
Ne. Měl jsem jen tu jednu myšlenku, jestli by to nešlo udělat jinak. Postupně jsem si začal skládat tým, což nebylo nic jednoduchého. Všichni byli kvůli koronaviru doma a já potřeboval lidi z oborů, se kterými jsem dříve nespolupracoval. Potřeboval jsem například chemika, biochemika, fyzika, matematika, konstruktéra...
Ty všechny jste sehnal v rámci Vysoké školy báňské?
Ano, všichni pracují na VŠB. Měl jsem štěstí a získal opravdové odborníky. Znalce. Dříve jsme o sobě vlastně vůbec nevěděli.
Jak jste pracovali?
Já jsem přišel s nějakou vizí a postupně jsme vylučovali jednotlivé možnosti. Hodně se toho nepodařilo, ale díky tomu jsme se dostali k výsledku, jaký teď máme.
A jaký výsledek máte?
V současnosti máme dvě varianty filtrů. Ale největší výzvou nebyly samotné filtry. Nejtěžší bylo vymyslet, jak je otestovat. Testovací metody pro takové filtry prostě neexistují. Klasické testy se dělají na průchod částic. Jenomže my necháváme všechny částice projít. To znamená, že nyní nedokážeme získat certifikaci ochranné pomůcky klasickým způsobem. První problém proto byl, jak vůbec dokázat, že ten filtr funguje.
U certifikací je přece předem jasně dané, co musí daný výrobek splňovat.
Ano, ale v našem případě žádné normy a předpisy neexistují. Stáli jsme před úkolem, jak to udělat, abychom zákonem dané autoritě dokázali, že filtr funguje.
Čili jste nevymýšleli jen filtr, ale i způsob, jak jej otestovat?
Přesně. A celou metodiku testování k tomu. To všechno jsme řešili se Zdravotním ústavem v Ostravě, na který jsme se obrátili. Tam řekli: „To je paráda, ale my to otestovat neumíme, my na to nemáme žádné předpisy a vybavení.“ A že už po nich chtěla spousta lidí dělat něco podobného. My jsme byli první, kdo jim dokázal vše nachystat tak, že na začátku pokusu někam vložili virus a na konci měli výsledky. Díky tomu dnes zdravotnímu ústavu chystáme testy i pro jiné subjekty. Už máme sedmou generaci testovacího zařízení.
Jak takové testovací zařízení vzniká?
Vše vznikalo v době, kdy bylo všude zavřeno, všichni byli doma. Měli jsme k dispozici jen to, co jsme měli v laboratoři.
Pracovali jste i na designu filtru?
Tvar nás až tak nezajímá, ten ať si navrhne výrobce. Nás zajímají vnitřní objemy, parametry, výkon.
Kolik pokusů jste potřebovali na postavení prvního funkčního filtru?
Stále nejsme na konci, pořád nemáme filtr otestovaný na covid. Dokud to nebude, nebudeme u konce. Víme, že každý virus reaguje na ozařování jinak. Při zkouškách se běžně vychází z dezinfekčních tabulek, které používají různé ústavy a nemocnice, v nichž jsou seřazeny viry podle odolnosti. Náš současný problém ale spočívá v tom, že nevíme, jakou odolnost covid má.
A z toho, co znáte ze současných tabulek, váš filtr zabíjí vše?
Ano. Vše, co jsme doposud odzkoušeli. Nám teď jde o to, že covid nikde v těch tabulkách není. Nejsou k němu klinicky ověřená data. Proto musíme otestovat filtr přímo na covid. Může se stát, že je covid odolnější než vše, co jsme doposud znali, takže by jen testování podle tabulek nepomohlo.
Čili jde o něco, jako je tabulka tvrdosti u nerostů, do které se můžete trefovat, ale nevíte, kde je covid zařazen?
Přesně tak. My sice víme, že umíme zabít to, co je na špici té tabulky, ale stále nevíme, kde je v té tabulce covid. Což je problém, na kterém teď už delší dobu stojíme.
A co vám brání filtr na covid otestovat?
Zdravotní ústav, který nám vychází hodně vstříc a bez kterého bychom se nepohnuli dál, protože VŠB nemá oprávnění pro činnost s viry, si musí veškerý covid vypěstovat sám. Jedna zkouška, která trvá jednu minutu, vyžaduje desetidenní přípravu, co se kultivace viru týče. My k tomu celých pět dní dezinfikujeme a připravujeme zkušební aparaturu. Už jsme se párkrát spálili a veškerá práce šla vniveč, takže jsme se poučili a máme k tomu rozsáhlou metodiku...
Něco jako když se dezinfikují rakety, které se pak posílají na Mars?
Přesně tak. Myslím si, že naše procedury jsou momentálně na ještě vyšší úrovni. Po testu, který trvá jednu minutu, musíme zase vše vyčistit. A dalších deset dnů se pak čeká na výsledek testu. Čili minutový test trvá dvacet dní. Rychleji to biologicky nelze. To je proces.
A bylo by rychlejší, kdyby vám někdo přivezl „kbelík“ covidu?
To nám říkají firmy, které by chtěly náš filtr odkoupit, říkají nám to i někteří nadřízení, ale tak to nefunguje. Nemůžeme přijít do fakultní nemocnice a vzít si vzorek od nějakého nakaženého člověka. Ta kultura pro vzorek musí být čistá, nemůže být infikovaná jinými příměsmi.
A tady není nikdo, kdo umí dodat čistý covid?
Se Zdravotním ústavem v Ostravě jsme podnikli několik pokusů, jak covid vypěstovat. Ale je to složitá věc. Potřebujeme docela velké množství, odpovídající místnosti, kde vybuchla biologická zbraň. Zatím to nikdo neumí. V Ostravě jsme už podnikli čtyři pokusy, ale nepovedly se.
Co tedy bude dál?
Snažíme se proniknout do vojenských laboratoří, kontaktovat tamní vědce, kteří patří ke špičce v Evropě. Od nich nám stačí informace, jak covid pěstovat, abychom dosáhli potřebného množství.
A co vám řekli?
Zatím jsme rozhodili sítě. Tam se jen tak nedovoláte. To nejsou laboratoře, které by měly kontakty na internetu. Takže to zkoušíme prostřednictvím pana rektora, přes ministra obrany.
A v zahraničí jste to nezkoušeli?
Zatím ne. S převozem podobných látek přes hranice bývají problémy, takže zatím preferujeme českou cestu.
Máte zájemce o koupi filtru?
Zájemci jsou, ale nemůžu o nich zatím hovořit. Oslovily nás jak firmy, jež by chtěly filtr vyrábět, tak státní zdravotní instituce, které by jej chtěly využívat. Výrobci jsou vesměs z oblasti automotive, kde umí rychle zavést podobnou výrobu. Ale stále čekáme na výsledek testování, ať neprodáváme zajíce v pytli.
Že je filtr účinný proti dalším virům, ty firmy nezajímá?
Ne. Všechny v současnosti zajímá jen covid. A je to logické. Ty náklady na zavedení výroby jsou obrovské, takže firmy chtějí mít jistotu, že se jim vrátí. Což u covidu mají, u jiných virů ne. Kvůli rýmě si nikdo filtr kupovat nebude.
Ale mohl by zajímat třeba specializovaná pracoviště.
To ano, ale tam není taková spotřeba filtrů. To není pro ty firmy zajímavé.
Šlo jen o české firmy, nebo i o zahraniční?
Vesměs šlo o české firmy, jedna byla zahraniční. Ale ta chtěla v podstatě jen koupit hotový produkt. My chceme, aby se firmy na tom vývoji podílely, protože jej zatím celý hradí škola ze svých prostředků. Jen díky přístupu pana rektora na tom můžeme pracovat.
Stíháte u vývoje i další práci?
Musíme. K univerzitě máme všichni své povinnosti, které nám nikdo neodejmul, těm se musíme dál věnovat.
Vy jste znám svou prací na „chytrých“ dřevěných mostech, co děláte dalšího?
V současnosti dokončujeme projekt, který umožní rychlejší rekonvalescenci pacientů s těžkými zlomeninami. Pacientům naše konstrukce umožní posilovat například zlomenou nohu už v době, kdy musí být na lůžku.
V jakém to je stadiu?
Začínáme testovat na pacientech, věříme, že to pomůže.
