Nejsou tady sice hluboké lesy ani kopce táhnoucí se až za obzor. Není tady ani úplně klid, ani možnost koupání (i když na jednu taky narazíme). Olomouc ale nabízí něco úplně jiného, a přitom stejně okouzlujícího.
Vzhledem k tomu, že se její historie píše už přes 1000 let, najdete přímo ve městě i v jeho okolí obrovské množství památek. Olomouc se může pochlubit desítkami kostelů všech architektonických stylů, nádhernou soustavou barokních kašen, arcibiskupstvím, orlojem, spoustou muzeí, dokonce i jednou památkou zapsanou na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
K tomu přidejte jedinečnou atmosféru, dobře značené cyklostezky, zajímavou gastronomii a máte důvodů k návštěvě tolik, že jen hlupák by zaváhal.
Kovář na orloji
Výlet můžete odstartovat na olomouckém Horním náměstí. Zaprvé je tu Infocentrum, ve kterém získáte dostatečné množství informací potřebných k orientaci.
Zadruhé tu stojí asi nejznámější olomoucká památka – sloup Nejsvětější Trojice (v roce 2000 byl zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO) a zatřetí stojí Infocentrum jen pár metrů od místního orloje, který pochází stejně jako jeho pražský kolega z 15. století.
Na rozdíl od něj ale prodělal jistou modernizaci a jeho současná podoba je z padesátých let 20. století, kdy bylo v módě přiblížit historické památky i obyčejným pracujícím. A tak se místo smrtky či anděla objevuje v okýnku třeba kovář nebo zemědělec. Jestli to orloji prospělo, nebo ne, můžete posoudit sami.
Kašny, kašny, kašny…
Z Horního náměstí pokračujte do mírnějšího kopečka, abyste, trochu paradoxně, dorazili na Dolní náměstí, jehož nejvýraznějším prvkem jsou bezpochyby zdejší kašny.
Tři barokní doplňuje jedna z tohoto století, která do kontextu okolních domů a kostelů skvěle zapadá a nepůsobí nijak rušivě. Dá se říct, že to je pro Olomouc docela typické. Jinde by byla každá z kašen obdivovanou atrakcí, tady je ovšem památek tolik, že čtyři mimořádně zdařilé kašny kousek od sebe vlastně působí úplně přirozeně.
Merkurova kašna z roku 1727 je považována za umělecky nejkvalitnější ze souboru olomouckých kašen.
Pokračujte Panskou ulicí podél kostela Svatého Michala (určitě navštívit!), Arcibiskupského paláce – skutečného sídla Moravského arcibiskupství – a několika dalších kostelů ke katedrále sv. Václava. Původně románská bazilika byla po požárech ve 13. století přestavěna na gotickou katedrálu a díky tomu se dnes pyšní nejvyšší kostelní věží na Moravě.
Vstupné nikdo nechce, takže neváhejte s návštěvou, interiér stojí rozhodně za prohlídku. V kryptě katedrály se nacházejí ostatky olomouckých biskupů a v jednom z oltářů jsou ostatky Jana Sarkandera, jednoho z několika málo „našich“ svatých. Blahořečen byl v roce 1995 tehdejším papežem Janem Pavlem II.
Největší záhady světa na dosah
Pár set metrů od katedrály stojí Vlastivědné muzeum Olomouc, kde jsou až do konce prázdnin vystaveny největší tajemství a záhady světa. Nejedná se sice o originály, ale i perfektně zpracované kopie dokážou zprostředkovat poselství, nad kterými si lidé lámou hlavy už po staletí.
Na celém Velikonočním ostrově je asi 800 těchto soch. Dlouho nebylo jasné, jak s nimi domorodci manipulovali, s vysvětlením přišel až český badatel Pavel Pavel.
Spatřit tu můžete třeba Věstonickou Venuši, drobnou, ale pro Čechy asi nejvzácnější sošku, a na druhou stranu maketu asi pětimetrové sochy z Velikonočního ostrova. Obě spojuje tajemství původu.
K vidění je také kopie Turínského plátna, Svatého grálu, Tutanchamonových válečných trubek a mnoho dalších zajímavých věcí. Kdyby je chtěl člověk všechny vidět v originále, musel by procestovat půl světa a zaplatit spousty peněz. Tady máte vše kompletně pod jednou střechou a od originálů k nerozeznání. Ale pozor, jen do 30. srpna!!!
Cesta na severovýchod (cyklotrasa 6103)
Za pozornost ale pochopitelně stojí také okolí Olomouce. Nabídnu vám dva tipy na výlet mimo město, jeden na severovýchod a druhý přesně na opačnou stranu.
Na cestě na Svatý Kopeček (to je ta severovýchod) je nejsložitější průjezd centrem, pak už začíná cyklostezka, která vede souběžně podél vozovky až téměř k cíli. Navíc dominantu výletu, baziliku minor Navštívení Panny Marie, lze vidět po celé trase, takže vlastně ani nejde zabloudit.
Bazilika je určitě architektonicky zajímavá, ale snad ještě zajímavější je nádherný výhled od jejích základů na Olomouc a její okolí. Ze Svatého Kopečku rozhodně nepospíchejte, vedle baziliky je tu i krásná výletní hospoda a místní zoo známá svými mimořádnými úspěchy při chovu žiraf.
Zbytky jedné ze čtyř přístupných fortových pevností obranného systému Císařsko-královské olomoucké pevnosti z roku 1876
Tři kilometry od Svatého Kopečku se rozkládá Fort Radíkov. Jde o jednu ze čtyř přístupných fortových pevností obranného systému Císařsko-královské olomoucké pevnosti z roku 1876. Pevnost je to obrovská – má šest hektarů, ale i navzdory své velikosti je téměř neviditelná, protože je vyhloubená v kopci, dobrých šest metrů pod terénem. Architektonicky a historicky nemá tato pevnost v Čechách obdoby, bohužel zub času vyhlodal své, ale i tak je Fort Radíkov zajímavým připomenutím vcelku nedávné historie.
Z Radíkova pokračujte po značené trase směrem na Dolany, po cestě potkáte zříceninu bývalého kláštera Kartouzku a přes Hlušovice a Chomoutov dojedete k poslední zastávce severovýchodního putování, a tou je jezero Poděbrady. Skrývá se v takovém na první pohled neprostupném háječku, takže člověk dlouho neví, jestli jede správně. Ale když se budete držet popisu, tak k vodě nakonec určitě dorazíte. Z Chomoutova zahněte do pole, přejeďte řeku Moravu, která tu zvolna nabírá na síle, a po kilometru jste tu.
Jezero Poděbrady je překvapivě čisté a celkem velké. Jsou tu hezké písčité pláže i skrytá romantická zákoutí a voda je tak průhledná, že ryby lze pozorovat přímo ze břehu.
Jezero je překvapivě čisté a celkem velké, jsou tu hezké písčité pláže i skrytá romantická zákoutí a voda je tak průhledná, že ryby lze pozorovat přímo ze břehu. Zpátky do města vede oddělená cyklostezka.
Cesta na jihozápad (cyklotrasa 6025)
Stejně jako u předchozího výletu je i v tomto případě jeho nejsložitějším úsekem cesta přes město, pak už to jede samo. První zastávku si udělejte v Náměšti na Hané, kde je hezký zámek se sympatickým parkem a hospodou.
Z Náměště pokračujte po stejné cyklostezce (6025) do Čech pod Kosířem, kde si musíte určitě prohlédnout Muzeum kočárů. Možná to nezní zrovna lákavě, ale věřte, stojí to za to! Zakladatel muzea a průvodce v jedné osobě vám představí ty nejkrásnější a nejdokonalejší kočáry na světě s takovým zápalem, že při odchodu budete toužit jeden vlastnit.
Jsou jich tu desítky, většina se zajímavou historií. Je tu kočár, který si půjčuje rodina Kočků, když chce s úctou a pompézností sobě vlastní pochovat některého člena rodiny. Jsou tu kočáry, které hrály ve slavných filmech. Je tu kočár, ve kterém jezdil papež nebo následník trůnu, je tu největší kočár na světě, který musí táhnout minimálně šest koní a kočí sedí ve výšce přes tři metry. Nikdy bych nevěřil, že povídání o kočárech může být zajímavé, ale tady jsem se znovu přesvědčil, že je pořád co poznávat
Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem, to jsou reprezentativní interiéry, ukázky špičkových řemesel a hlavně desítky nádherných exponátů
Ve vsi je ještě jedno muzeum, Muzeum hasičské techniky. I to má něco do sebe, ale kočárům se prostě nevyrovná. Z Čech pod Kosířem pokračujte na vrchol Kosíř (místní mu říkají hanácký Mont Blanc), není sice tak vysoký, ale fyzičku prověřit dokáže. Odměnou za trochu námahy je výhled na celou Hanou, což z pravého Mont Blancu rozhodně nepořídíte.
Výstupem na Košíř je to nejlepší z jihozápadního okruhu vyčerpáno. Cestou zpět se ještě zastavte v Lázních Slatinice, které ale v době korony poskytují kůry pouze pro ubytované, takže si tam můžete maximálně sednout do restaurace, vychutnat si třeba dobrou kávu a porozmýšlet kam příště.
Tip na závěr
Na návštěvu Olomouce si vyšetřete spíše dva než jeden den. Ať už se rozhodnete navštívit cokoliv, rozhodně si pořiďte kartu Olomouc region Card, která umožňuje vstup zdarma do desítek různých pamětihodností, muzeí, ale i třeba do botanické zahrady a zoo, slouží ke slevě při ubytování a lze na ni jezdit zdarma městskou dopravou.
A určitě si udělejte přesný časový plán, případně se poraďte v infocentru, protože ne všechno je pořád otevřené. Byla by škoda, když už jste jednou tady, toho nevidět co nejvíc.
Severovýchodní trasa, délka 35 km
Jihozápadní trasa, délka 50 km
