Derby? Nikdy se neomrzí, přiznává Kozlík. S Malíkem si všichni sedli
Foto: Lukáš Filipec, presidentcuphco.cz
Dorostenci Třince ztratili domácí President Cup ve finále proti Vítkovicím, hned při první příležitosti se jim ale pomstili, když uloupili jejich pohár. Z pozice kapitána táhl Oceláře Matěj Kozlík. Loňská posila z Havlíčkova Brodu se už těší na soutěžní zápasy, které kvůli zranění nehrála deset měsíců!
Matěji, o víkendu jste uloupili vítkovický pohár. To jste měli velkou radost, že?
Měli jsme obrovskou motivaci, jelikož jsme doma presidentský pohár nevyhráli a prohráli jsme s Vítkovicemi takové finále. Chtěli jsme jim to oplatit a vyhrát Ostrava Cup, což se povedlo, jsme za to moc šťastní. Já si vítězství moc cením, protože jsme vítězství tam po roce obhájili, což se jen tak někomu nepovede.
Jak to bylo obtížné vítězství?
Byl to docela dost náročný turnaj, protože byly zápasy rychle po sobě a hrálo se v dobrém tempu, takže to bylo hodně fyzicky náročné. Těžké to ale bylo i po psychické stránce, protože dva zápasy v jednom dni je dost. Do sezony nám to každopádně pomůže, navíc máme za sebou výbornou letní přípravu.
„Měli jsme obrovskou motivaci, jelikož jsme doma presidentský pohár nevyhráli.“
Co se oproti President Cupu událo jinak, že jste si došli pro vítězství?
Doma jsme zaspali začátek první třetiny ve finále, dostali jsme dva rychlé góly a pak dostali třetí. Vstřelili jsme sice kontaktní gól na 1:3, ale pak jsme zase inkasovali a už se to těžko otáčelo. Bojovali jsme, ale neproměňovali jsme šance. V Ostravě jsme taky rychle prohrávali 0:2, ale ještě v první třetině jsme snížili a ve druhé jsme na ně vletěli. Vedli jsme 4:2, oni srovnali a my pak rozhodli.
Právě vy jste vstřelil rozhodující branku. Jak situace vypadala?
Vítkovičtí obránci šli střídat, když my jsme získali puk u naší modré čáry. Dostali jsme se do úniku dva sami na gólmana, přehráli jsme si puk přes osu, já jsem vystřelil a dal gól. Byli jsme strašně šťastní, že jsme dali na 5:4. Věřil jsem, že už nedostaneme gól a třeba ještě nějaký přidáme.
Foto: Lukáš Filipec, presidentcuphco.cz
Závěrečné minuty byly asi hodně náročné...
Ubojovali jsme si to. V závěru to bylo nepříjemné, protože jsme v poslední minutě měli dvě zakázaná uvolnění. Už jsme byli hodně zatavení, ale vyhráli jsme obě dvě buly, vyhodili a dohráli zápas u nich ve třetině.
V Ostravě jste triumf na turnaji obhájili, takže se vám tam hraje dobře?
Nevím, jestli se nám tam hraje dobře, ale je to vždycky vyhecované, protože se to bere jako velké derby. Je to vždycky velká motivace proti Vítkovicím vyhrát. Už se to i v přípravě hodně podobá ostrým zápasům, protože to je strašně vyhrocené. Osobně mám takové zápasy rád a myslím, že je máme rádi všichni, je to prostě boj. Nikdy se nám to neomrzí, každé vítězství je skvělý pocit.
„Osobně mám takové zápasy rád a myslím, že je máme rádi všichni, je to prostě boj.“
Jak se vám obecně v přípravě vede?
Zatím je to dobré, ale měli jsme pár herních výpadků, například ve finále President Cupu anebo s Kometou, když jsme prohráli. To k tomu ale patří, musíme se z toho do sezony poučit a pak tam zúročit nabrané zkušenosti.
Můžete shrnout pozitiva a negativa, která se zatím v přípravných zápasech objevují?
Máme dobrý tlak do brány a hrajeme celkově jednoduchý hokej. Právě v jednoduchosti je síla a tím se řídíme. Hrajeme hodně do ofenzivy, ale máme to nastavené spíš tak, že pět hráčů brání a pět hráčů útočí. Zapracovat ještě musíme na vstupech do zápasů, v prvních třetinách se nám nedařilo. To je potřeba zlepšit a začít hrát už od první minuty.
Foto: Lukáš Filipec, presidentcuphco.cz
Co říkáte na vašeho nového trenéra Marka Malíka?
Myslím, že vše zatím funguje dobře. Všichni jsme si sedli a jsme dobrá parta, což je pro sezonu důležité. Pan Malík je pozitivní člověk, ale nevím, jak bych ho více popsal. Je to prostě dobrý trenér, ale dokáže zařvat, když je to potřeba. Přesně takový si myslím, že trenér musí být. Mně osobně sedí hodně. Chce, abychom hráli jednoduchý hokej a dodržovali taktiku.
Jaké máte před sebou cíle do dalšího ročníku?
Určitě postoupit do play off, stejně jako se to povedlo i minulou sezonu, ale pak se bohužel kvůli koronaviru nehrálo. Potom v něm chceme dojít co nejdál. Musíme jít zápas od zápasu, na každý se připravit úplně stejně a pak každý vyhrát.
„Měl jsem spirálově zlomenou nohu, v oblasti bérce jsem měl roztříštěnou holení kost.“
A osobně?
Od října jsem byl zraněný a pak už jsem nehrál, takže bych chtěl zůstat zdravý a co nejvíce pomoci týmu, abychom došli co nejdál.
Co se vám stalo?
Měl jsem spirálově zlomenou nohu, v oblasti bérce jsem měl roztříštěnou holenní kost. Stalo se mi to při zápase v Porubě. Hráli jsme oslabení, Filip Hrůzek vyhazoval puk a já jsem předjel jejich obránce. Špatně jsem u mantinelu zabrzdil, asi jsem vjel do rýhy, podklouzla mi brusle a naletěl jsem nohama proti mantinelu. Jedna to bohužel nevydržela.
Foto: Facebook President Cup HC Oceláři Třinec
Věděl jste hned v té situaci, že je to špatně?
Ano, hned, jak přišel náraz. Měl jsem v noze takový blbý pocit. Zkusil jsem se postavit, ale to nešlo, spadl jsem. Na střídačku jsem se raději doplazil a věděl jsem, že je to špatné. Jenom jsem si přál, aby bylo všechno za mnou.
Zranění vám asi moc nepomohlo, abyste do nového týmu zapadl...
Přišel jsem naštěstí už v červnu a měl jsem v Třinci měsíční letní přípravu. Během té jsme se docela sblížili a v přípravných zápasech to bylo dobré, byli jsme dobrá parta. Pak jsem se sice zranil, ale snažil jsem se spoluhráči trávit veškerý možný čas. Jezdil jsem i na zápasy kluky podporovat, když jsem mohl.
„Kdybych neměl mít za celou sezonu žádný kanadský bod a vyhráli bychom dorosteneckou extraligu, budu ohromně šťastný.“
Takže nemáte před sebou třeba nějakou bodovou metu, na kterou jste dosáhl v Havlíčkově Brodě?
Body jsou hezké, ale raději budu mít větší týmový úspěch než ten osobní. Kdybych neměl mít za celou sezonu žádný kanadský bod a vyhráli bychom dorosteneckou extraligu, budu ohromně šťastný. Když se poštěstí osobní sezona, taky budu šťastný, ale žádný bodový cíl si nedávám, neřeším to.
Ale jako druhoročák byste měl tým pomoci táhnout...
Je to i o spoluhráčích, v lajně si sedíme, takže to je dobré. Jako druhoročáci bychom měli tým táhnout, snad roli splníme a dojdeme co nejdál. Osobně chci hrát co nejlépe, ale tlak si na sebe nepřipouštím.
Foto: Facebook Mládež HC Oceláři Třinec
Share on Facebook
