Mahler? To je hudba, kterou uslyšíme v ráji!, říká sopranistka Chen Reiss

8 fotografií

V první řadě jsem velmi vděčná, že se tento večer vůbec mohl uskutečnit. Původně jsme předpokládali, že Mahlerovu 4. symfonii uvedeme v Praze na jaře, konkrétně začátkem června. Tehdy byly naplánovány tři koncerty tady a jeden v Moskvě. Byla jsem pochopitelně velmi zklamaná, že okolnosti spojené Covidem-19 tomu všemu zabránily. Přišla jsem v tomto období o řadu vystoupení, ale musím říct, že Česká filharmonie byla jediná instituce, která na tuto situaci okamžitě zareagovala, vše přeplánovala a našla nový termín. Nemohla jsem s orchestrem zpívat několik měsíců, což je situace, která se mi dosud v mém profesním životě nestala. Byla to opravdu složitá doba, a když pak na zkoušce začala Česká filharmonie hrát, měla jsem v očích slzy dojetí. Mimořádná energie – od hráčů i od maestra Semjona Byčkova, se kterým se při tomto projektu setkávám umělecky vůbec poprvé. A je to krásná práce.

Sopranistka Chen Reiss, Mahlerova 4. symfonie v podání České filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova|foto:© Petr Kadlec

Zmínila jste, že se jedná o vaši první spolupráci se Semjonem Byčkovem. Jaký je jeho interpretační pohled na hudbu Gustava Mahlera?

Jeho přístup konkrétně k tomuto dílu se mi opravdu velmi líbí. Sopránový part v Mahlerově 4. symfonii jsem zpívala už mnohokrát, s různými orchestry a dirigenty. Je to druh skladby, ve které dirigent skutečně vede, protože je tam řada dynamických a tempových změn. A je velmi důležité, aby to všechno bylo transparentní. Maestro Byčkov mne seznámil s něčím, o čem jsem netušila, že existuje – s historickým dokumentem, který představuje, jak sám Mahler hraje na klavír finále této své 4. symfonie. A to mne opravdu velmi překvapilo. Dnes totiž díla často interpretujeme s vědomím vazeb na naše umělecké předchůdce, cesty, kterými se vydávali, jsme jimi ovlivněni. A je pak velmi zajímavé si zkusit nezaujatě poslechnout skladatelův prvotní záměr. Mahler podle toho ve své době vnímal tempo jemněji, svým způsobem hravě, jednoduše ve smyslu pozitivního vnímání světa. Velmi se mi líbí, jak Semjon Byčkov k tomuto dílu přistupuje, všechny změny temp organicky zapadají do samotného celku.

K sopránovému partu v Mahlerově 4. symfonii se ve své kariéře opakovaně vracíte. Co vás na tomto nevelkém, ale obsahově velmi specifickém vokálním sólu nejvíce oslovuje?

Sopranistka Chen Reiss|foto:© Petr Kadlec

Myslím si, že je to ten pocit věčnosti. A v tomto duchu jsme o tom mluvili i s Maestrem Byčkovem. Jde tu o Mahlerovu vazbu na smrt, lásku, na uvažování o inkarnaci. Myslím si, že jsem velmi duchovně zaměřený člověk. S Gustavem Mahlerem navíc sdílím datum narození – a to 7. července. Tedy dvě sedmičky – což považuji za mystické číslo. A myslím si, že právě 4. symfonie má řadu duchovně-mystických aspektů. Samozřejmě, můžeme si zde – konkrétně ve 4. větě – Mahlerovýma očima představovat, jak asi vypadá ráj. Ten part je de facto určen dítěti a jeho bezelstným radostným pohledem může ráj představovat jakousi velkou hostinu. Možná to dítě na zemi hladovělo – duchovně i materiálně. A tady se popisuje, jak by mohl vypadat nejlepší život. – Pro mne osobně je nejkrásnější místo z celé této písně „Kein Musik ist ja nicht auf Erden, tedy „Na světě není lepší hudby než je náš zpěv…“ To je hudba, kterou můžete slyšet v ráji, ne na zemi… A až se tam jednou po smrti dostaneme, věřím, že ji uslyšíme…