U soudu, který rozplétá složitou kauzu údajných machinací s dotacemi do sportu, v pátek vypovídal bývalý premiér Bohuslav Sobotka. Nejdůležitější věc, která jistě potěšila všechny obžalované, pronesl na závěr hodinového vystoupení. Na otázku, pokud by coby člen statutárního orgánu sportovního spolku zjistil, že je v dotačním programu něco špatně, ozval by se? „Ano, reagoval bych ihned v okamžiku, kdy bych se o tom dozvěděl,“ uvedl. Celý případ se totiž točí okolo možných nezákonných vstupů do rozhodovacích procesů jednotlivých programů.
Obžaloba totiž tvrdí, že Simona Kratochvílová, tehdejší náměstkyně ministryně Valachové, ovlivňovala rozdělení dotací na základě doporučení někdejšího šéfa fotbalového svazu Miroslava Pelty. A že nejen on, ale třeba i Miroslav Jansta, předseda České unie sportu, zasahovali do procesu dotačních programů nezákonně.
Všichni to popírají. Prý jednali v souladu se svými pravomocemi.
Zásadním bodem pátečního jednání byla diskuse nad Koncepcí podpory sportu pro roky 2016-2025 schválené Sobotkovou vládou. V níž se v jednom z bodů praví, že „efektivní sportovní politika nemůže být implementována bez osobní účasti zástupců sportu v rozhodovacích orgánech na státní, regionální i místní úrovni. Sportovci a sportovní odborníci se musí dlouhodobě podílet na implementaci a vyhodnocování sportovní politiky“.
Sobotka konstatoval, že je s tím ztotožněn a že se domnívá se, že by se zástupci sportu měli na státní i regionální úrovni účastnit na rozhodování. „Ale nesmí to překročit zákonná pravidla,“ upozornil.
Právní zástupce ČUS pak Sobotku konfrontoval s klíčovou otázkou. Ta zněla takto: „Pokud statutární orgán sportovního spolku z jakéhokoliv zdroje zjistí, že podle jeho názoru je v dotačním procesu něco špatně, musí mlčet nebo se může ozvat?
Bývalý premiér chvíli zaváhal, a pak vyřkl věty, které viditelně uspokojily obžalované. „Kdybych byl na jeho místě, reagoval bych ihned v okamžiku, kdy jsem se o tom dozvěděl. Už jen proto, abych byl schopen vysvětlit členům sportovního spolku, proč je méně finančních prostředků. Ano, uplatnil bych připomínky hned.“
Jinak řečeno, Sobotka se nepřímo postavil na stranu Pelty a spol. V jejich situaci by se zachoval podobně. Rozporoval by přidělené finance jednotlivým organizacím.
Co ještě expremiér řekl?
Na úvod svého svědectví, kdy čelil otázkám předsedkyně senátu Lenky Cihlářové, odmítl, že by se nějakým způsobem zapojoval do gesce ministerstva školství ohledně průběhu dotačních programů do sportu. A v případě, že jej o to někdo ze sportovního prostředí požádal, odkázal dotyčného na ministerské úředníky. „Neřešil jsem konkrétní dotace, neřešil jsem žádné investiční programy. Jako předseda vlády jsem na to neměl čas. Pouze jsem byl o realizaci informován ze strany MŠMT, což byla jeho povinnost,“ prohlásil Sobotka.
Dále se vymezil proti Simoně Kratochvílové. Na dotaz Cihlářové, nakolik zná jednotlivé obžalované, o bývalé náměstkyni ministryně Kateřiny Valachové (v pondělí vypovídala sedm a půl hodiny) prohlásil, že on by si vybral někoho jiného. „Paní ministryně mě informovala, že by si do funkce náměstka přála paní Kratochvílovou. Osobně bych jmenoval někoho staršího a zkušenějšího. Z titulu premiéra jsem ale nezasahoval do toho, koho má mít ministr za náměstka, bylo to jejich rozhodnutí,“ vysvětlil.
Zmínil také složitost doby v letech 2016 a 2017, kdy se zcela měnila legislativa ohledně podpory sportu. Dříve platilo, že peníze do sportu rozděluje Český olympijský výbor dle zákona o loteriích, pod Sobotkovou vládou se tato praxe změnila. Klíčovou roli získal stát, respektive MŠMT. „Sportovní prostředí, respektive ČOV nemělo zájem, aby se něco měnilo. Vedli jsme diskuse, zástupci ČOV u toho byli přítomni. Nakonec jsme objem financí do sportu z původních tří miliard zvedli na šest,“ pochlubil se.
Miroslav Pelta, Miroslav Jansta, Simona Kratochvílová, někdejší ředitel ministerského odboru sportu Zdeněk Bříza, sekretář ČUS Jan Boháč a právnické osoby FAČR a ČUS jsou obvinění z pokusu o zneužití pravomoci úřední osoby, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. První dva navíc z přijetí, respektive nabízení úplatku. Všem hrozí tresty v rozmezí 5-12 let.
