K soše na Mariánskou po staletí směřovaly tradiční Mariánské pouti. Dnes je uložena v děkanském kostele sv. Jáchyma a sv. Anny v Jáchymově.
Tradice poutního místa Mariánská u Jáchymova sahá hluboko do středověku. Nejspíše už ve 13. století sem lidé chodili k dřevěnému kostelíku zasvěcenému sv. Vojtěchovi a v polovině 15. století odtud poustevník Jan Niavius prorokoval vznik a slávu hornického města v blízkém údolí, kde pak byl skutečně na počátku 16. století založený Jáchymov.
V roce 1693 byla na místě někdejší poustevny vysvěcena dřevěná kaple, do které dcera jáchymovského rychtáře Anna Lucie Maderová věnovala sošku Panny Marie. Ta velice brzy proslula jako zázračná, už 2. července 1694 k ní směřovala první organizovaná pouť a pouhých pět roků nato už byla přenesena do nového kostela, který 8. září 1699 jáchymovský děkan Anton Wagner vysvětil jako poutní kostel Navštívení Panny Marie.
Řád menších bratrů kapucínů
V roce 1729 nechala jáchymovská městská rada u kostela postavit pro potřeby poutníků hostinec a 28. července 1754 byly kostel i s hostincem předány do péče Řádu menších bratří kapucínů. Ti hned v roce 1755 začali s výstavbou kláštera a klášterního kostela a v roce 1760 byl areál dokončený.
Jeho součástí byly poutní kostel Navštívení Panny Marie, řádový kostel sv. Františka a objekty konventu a hospice.
První pokus o zrušení za josefínské sekularizace ještě klášter na Mariánské přežil, neboť Josef II. nakonec uznal péči kapucínů za potřebnou, a poutě se sem konaly dál i během obou světových válek.
Období zmaru odstartoval až únorový převrat v roce 1948, po kterém komunisté kapucíny z kláštera vyhnali a areál převzali do správy sami. Z konventu vytvořili jednu z nejbrutálnějších a nejobávanějších věznic v celé republice, z kostela sv. Františka si udělali střelnici, z poutního kostela Navštívení Panny Marie garáže a svou „správu“ kláštera završili v roce 1965 jeho odstřelem.
Snaha o obnovení poutní tradice byla korunována v roce 2015, kdy se vzpomínalo 250 let od dokončení stavby kláštera a 50 let od jeho zboření. Během první z obnovených poutí byl také v sobotu 4. července 2015 na louce nad Mariánskou obnovený vysoký dřevěný kříž, který na místě vysvětil jáchymovský farář Hric.
Organizované poutě se pak konaly ještě ve třech následujících letech, naposledy se pozvánka na pouť na webových stránkách města Jáchymova objevila v roce 2018. Od té doby si ten, kdo chce projít trasu od jáchymovského kostela k zaniklému klášteru na Mariánské, musí pouť zorganizovat sám.
Není to nic moc složitého, termínů, tedy svátků spojených s mariánským kultem je v liturgickém kalendáři dost, například 8. září si církev připomíná narození Panny Marie, 12. září se slaví svátek Jména Panny Marie a 15. září památka Panny Marie Bolestné. Trasa pouti se za ty stovky let podstatně nezměnila a dokonce se na ní zachovaly i všechny tři kapličky, u kterých se poutníci se svými prosbami k Panně Marii zastavovali a které ve své topografii „Království České“ z roku 1847 uvádí Johann Gottfried Sommer.
Kaple Panny Marie Altöttinské
První zastávkou je kaple Panny Marie Altöttinské, vystavěná ve druhé polovině 18. století na východním (dolním) konci osady Nové Město na nepatrném návrší nad cestou k Mariánské.
Pozdně barokní kaple bez oken, krytá sedlovou, nad trojbokým presbytářem zvalbenou střechou, má v jihovýchodním průčelí obloukový portál s nejspíš „věčně“ otevřenými zeleně natřenými dvoukřídlými dveřmi.
V interiéru, chráněném před nenechavci železnou mříží, je portálový oltář se sochou „Černé Madony“. Kaplička svým názvem i vybavením odkazuje na Altötting, nejvýznamnější mariánské poutní místo v Bavorsku, opředené legendou o zázračném oživení utonulého tříletého chlapce, ke kterému zde mělo dojít v roce 1489.
Kaple Panny Marie Bolestné
Jen o sto metrů výš stojí na pravé straně silnice na Mariánskou kaple Panny Marie Bolestné.
Pozdně barokní kaple byla postavená nejspíš v 2. polovině 18. století podle návrhu neznámého architekta na obdélném půdorysu s rovným závěrem a sedlovou střechou, krytou místo původních šindelů eternitem.
V interiéru se původně nacházela kopie obrazu pasovské Madony provedená olejem na plátně, dnes je místo ní zavěšena fotokopie.
Kaple Nejsvětější Trojice
Poslední ze tří kaplí naší pouti stojí pár stovek metrů východně od osady Mariánská schoulená pod trojicí čtvrt tisíce let starých lip, které vytvářejí společnou, mohutnou a zdaleka viditelnou korunu. Cesta, při které byla vystavěna, dnes už zanikla a ke kapličce se musí oklikou kolem oploceného objektu „Domova pro osoby se zdravotním postižením“.
Prostá kaplička, vystavěná na obdélném půdorysu z kamene a krytá sedlovou střechou původně ukrývala dřevěný řezaný a polychromovaný krucifix z 1. poloviny 18. století s reliéfy Nejsvětější Trojice a Panny Marie Immaculaty stojící na zeměkouli obtočené hadem, dnes je v ní jen několik novodobých svatých obrázků.
Kromě účelu a pravděpodobného stáří mají všechny tři kapličky ještě jedno společné: přestože ani jedna z nich není na seznamu státem chráněných památek a přestože ani jedna z nich není ve správě římskokatolické církve, jsou všechny ve velmi slušném stavu a pečlivě ošetřované. Dík za to patří především těm několika místním lidem, kteří se o kapličky pravidelně starají.
