Od Albi se mi konečně od doby, co jsem prošvihl turnaj na loňském Game day, dostala do ruky jedna z jejich vlajkových lodí. Karetní hra Siegestorm, určená pro 2-4 hráče, je klasická řežba hráče proti hráči za pomoci mýtických kreatur, propracovaných strategií a protože jde o skládání vlastního balíku, notné dávky štěstí. Kombinace všeho je potřeba, pokud chcete vyhrát. Pusťme se do hry.
Siegestorm je primárně určeno dvěma hráčům, kteří se na relativně malém prostoru postaví proti sobě. V základní krabici jsou dvě frakce, takže nemáte moc možností, ale balíčky jsou rozdělené na začátečnický a pokročilý, takže do jisté míry se to, s čím hrajete, upravit dá.
Pravidla jsou sepsána velmi srozumitelně a hned po první hře budete vědět, co a jak. Hrajete na střídačku s druhým hráčem a váš tah se dělí do několika jasně oddělených kroků. Na začátku tahu pochopitelně doberete karty do ruky, pak se posune vaše armáda o jedno pole dopředu. To jsou zatím mechaniky, které nemáte jak ovlivnit a probíhají automaticky. Pak ale nastává fáze, kdy můžete konečně něco dělat. Každá hráčská karta má totiž dvě funkce. Buď se dá zahrát jako kreatura, a to tak, že ji vyložíte na svou stranu bitevního pole, kde bude v prvním kole působit jako obránce, a v kolech následujících postupovat se zbytkem armády. Nebo je možné ji zahrát pouze jako akci, taktéž po zaplacení její ceny.
Rozhodovat se aktivně musíte také, když vaše karta dojde na konec bitevního plánu. Tady máte možnosti dokonce 3 - buď zaútočíte, čímž zároveň spustíte akci karty (tentokrát zdarma, neplatíte nic navíc) a udělíte protivníkovi tolik a tolik poškození. Nebo kartu umístíte na Frontu - v tom případě neuděláte sice nic, ale její schopnost zůstane aktivní až dokud se s ní soupeř nevypořádá. To se vyplatí zejména u karet, které snižují útok nebo obranu nepřátel, jejich efekty pocítíte asi nejčastěji. A jako třetí možnost je, že tu kartu necháte proběhnout kolem, zakřičet nějaké sprosťárny, načež ji přidáte do svých takzvaně záloh. To se dělá tak, že ji otočíte lícem dolů do své oblasti a od této chvíle ji můžete používat jako platidlo-jeden zdroj, za vaše zahrané karty či akce.
Strategií jak hrát je několik a liší se podle toho, jak si sestavíte balík. Chcete probíhat s extra levnými jednotkami, nabrat je do zásob a pak každé kolo vyvolat netvora o síle šest nebo zahrát pět akcí v jednom kole? Klidně. Sestavování balíku se řídí pravidly ohledně počtu jednotek, velikost balíčku je nastavená na 32 karet. Víc ani míň to nejde, tím byste si přidávali/ubírali životy. A oboje je nesmysl. Skutečnost, že váš balíček karet je zároveň indikátor vašeho života, je také dvojsečná zbraň. Nabíráním karet se de facto připravujete o životnost, takže pokud má vaše strategie chyby a nebo máte ty správné potvory až někde úplně naspodu a do ruky vám nepřijdou, není to jak zvrátit. Negativ na stylu hry není moc, jsou tady některé zádrhely, které mně osobně nevyhovovaly, ale to je na osobních preferencích každého hráče, takže to nenechám moc ovlivnit celkové hodnocení.
Dva rozšiřující balíčky, které jsme ke hře dostali, mají název Styxie a Serafie. Každá na jedné straně spektra se zcela novými schopnostmi, Styxie ovládá zombie a všechno se motá kolem manipulace protivníkova balíčku a plnění hrací plochy armádou jednotek. Serafie naopak do hry přináší silné ochrany, léčení a nebeské jezdce. Nutno podotknout, že v porovnání se dvěma balíčky ze základní hry přináší opravdu spoustu novinek, přesto zůstávají hry vyrovnané a jedna frakce nevyčnívá nad ostatní.
Nové balíčky přidávají spoustu nových strategií a mechanik, které vám ze začátku mohou přijít prapodivně silné (prvních asi 6 her za Serafii jsem měl vždy drtivou převahu), ale jakmile se s nimi seznámíte a přijdete, jak na každou z nich, hra se dostává do normálu a je zase jenom o štestí a dobrých kartách na ruce. Hrajete-li se základními doporučenými balíčky, což bych vám doporučil na prvních tak 15-20 her určitě, než zjistíte, co všechno vaše postavy dokáží, skoro vždycky to skončí na tom, komu padne lepší ruka.
Ve třech-čtyřech hráčích se Siegestorm hraje stylem v kruhu, takže se každý perete na dvou frontách, až dokud nezbude poslední jediný sám King of the hill. Na začátku tahu doberete vždycky o kartu navíc oproti klasickému duelu, a pak už různě distribuujete na jednotlivé fronty. Hra je pochopitelně rychlejší a dřív končí, protože se dříve zbavíte karet-životů. Zároveň nemůžete zabránit tomu, že se prostě dva domluví na vás a museli byste mít setsakramentské štěstí, abyste z tohoto duelu (nebo trielu?) vzešli jako vítězové. Ale je to sranda a nemusíte Siegestorm schovávat, když vám omylem přijdou dva kamarádi namísto jednoho.
Kooperativní režim je zároveň i možnou sólovou hrou, protože proti jednomu až dvěma hráčům se rozprostře boss, který nabere karty podle jedné ze tří obtížností, vytvoří se mu vlastní balíček a vy jste pak proti němu jako v klasické hře. Kooperativní/sólo mód je spíše doplňkem základní hry, komunita týmových hráčů rozhodně není cílovou skupinou. Bosse se nám povedlo porazit jen na nejlehčí úroveň, a to nám ještě zbyly asi dva životy, protože mu prostě chodily dobře karty, má spoustu vojáků, pěších jednotek, a když už jsme se dostali k útoku, dostal 1-2 poškození, což z těch 50 životů, co má, ani nebylo poznat. Když si vezmete, že máte vlastně 32 kol na to, abyste vyhráli, a že první 3 se v podstatě nic neděje, pak musíte někde nabrat zálohy na dražší karty, nebo se masivně zbavovat karet, abyste zahráli ty silnější, přitom máte nejsilnější útok tak 5, do toho musíte myslet na obránce, kterými vám drtí jednotky na Frontě, protože Zemi nikoho má obsazenou tak od třetího tahu... Vůbec jsme nepřišli na to, jak ve dvou zvítězit na jakoukoliv jinou obtížnost, než tu nejlehčí.
Siegestorm cílí na jednoduchost, které jako karetní rubačka dosahuje perfektně. Hru se naučíte už během první partie a prakticky nemáte šanci narazit na situaci, ve které byste si nevěděli rady. Na úkor toho je ale obětováno spoustu věcí, zejména když jde o deckbuilding, protože jste svázaní přesným počtem karet, které zároveň představují vaše životy. To je jistě unikátní mechanika, ale pak se nedá hrát na nějaké velké akce a dobírání balíku, protože se tím můžete dostat do pěkné nevýhody. Ze začátku bývají partie dost opakující se, protože musíte hrát karty s cenou 0-1, a balíčky dost rychle poznáte všechny, takže vás nemá moc co překvapit. Útok a obrana jsou taky prazvláštní, ale to je prostě mechanika hry, se kterou se hráči musí smířit. A nám Siegestorm prostě nesedl právě tím, jak jednoduchá hra to je. Dovedu si představit čas od času jej vytáhnout, nebo si skočit na turnaj, jak přejde koronavirová pandemie, a určitě se těším na další obsah, který možná někdy v budoucnu spraví i kooperativní režim, do té doby to necháme na osmdesáti.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
