Havířov je srdcovka! Na rodné město Davida Patrňáka nedá Pavel Zdráhal (49) dopustit. Jako útočník tam zažil nejlepší roky kariéry, hrával pod Richardem Fardou nebo Františkem Výborným. Jako nový generální manažer klubu AZ Heimstaden Havířov chce zaútočit na nejlepší výsledek v novodobé historii. Být do první čtyřky v Chance lize. „Těšíme se na rozjezd sezony,“ říká Zdráhal.
Hrával s tátou Davida Pastrňáka a hvězdu Bostonu Bruins pamatuje z havířovského stadionu jako neposedného klučinu. „Jednu historku si vybavuji dodnes,“ usmívá se Pavel Zdráhal. „Davidovi bylo tak sedm osm. Seděl jsem na střídačce, on přišel a povídá: ‚Ahoj strejdo, nemáš nějakou hokejku?‘ Měl jsem tehdy ještě dřevěné hnědé bauerky, tak jsem jednu u kustoda vyžebral. Počítám, že teď už s ní David nehraje...“
Co pro vás Havířov znamená?
„Havířov je pro mě srdcovka. Asi proto, že jsem tam odehrál nejpodstatnější část kariéry a nejvíc jsem se tam prosadil v extralize. Dařilo se mi tam herně i bodově, celkově mi to sedlo, vždycky jsem se tam cítil jako doma. I díky skvělým fanouškům, kteří vás parádní atmosférou dokážou skvěle podpořit.“
Roman Horák starší nedávno na extraligu v Havířově vzpomínal jako na hodně divoké období, mluvil třeba o problémech s výplatami. Jak se to schází s vašimi vzpomínkami?
„Roman přišel ze Sparty a porovnávat ji s Havířovem, který byl v lize nováček? To ani nešlo. Já byl za tuhle šanci rád. Právě po boku Romana Horáka se mi dařilo, vůbec jsem neřešil, jestli peníze zrovna jsou nebo ne. Nebylo to úplně optimální, ale nakonec jsme peníze dostali. Mě v té době zajímal hokej, diváci a extraliga. A skvělí spoluhráči. Kromě Romana třeba Tomáš Sršeň, Honza Peterek, Aleš Tomášek, Michael Vyhlídal, Petr Pavlas, v bráně Pavel Cagaš. Ten když zavřel branku, tak to byla paráda. V první sezoně jsme jednu chvíli sahali po play off, byli jsme osmí. Jenže přišla krize, Pavel Cagaš odešel do Německa a zachránili jsme se až na úkor Vítkovic, které šly tehdy do baráže s Jihlavou.“
V Havířově mimo jiné kariéru solidně rozjel i Michal Mikeska...
„Právě s ním jsme hráli v lajně s Romanem Horákem. Mladý kluk, ještě neměl tolik zkušeností, ale fantastický do party. Jedna perlička, snad se Michal nebude zlobit. Přišel za mnou Roman Horák a říká: ‚Ty vole, víš co se mi včera po zápase stalo? Seděli jsme s Michalem, poprosil o tužku a papír a chtěl podpis. Že prý s takovou hvězdou ještě nehrál.‘ (usmívá se) Já to chápal, protože Roman byl geniální hráč. Parádní přihrávkou vás dokázal najít i na záchodě, když to přeženu.“
V Havířově začínali i talentovaní borci jako Petr Vrána nebo Jiří Hudler . Vybavíte si je?
„Jirka byl mlaďounký, měl šestnáct, sedmnáct, přišel ze Vsetína. Dali ho hned do první lajny, on okamžitě skóroval. Udivilo mě, kolik toho už tehdy uměl. Ten byl jinde. Přitom byl lehoučký, říkal jsem si, že jak ho někdo trefí, tak ho zabije. Ale uměl se vyhnout. Obrovsky šikovný.“
Bylo tohle znát i na mladém Patrňákovi?
„Bylo, Davida si pamatuju velmi dobře. S jeho otcem Milanem jsem krátce hrával v Karviné, ten byl taky šikovný. A Davida jsem měl nakoukaného, protože v mládežnických kategoriích hrával zápasy proti synovi. Nebo pak ve výběrech spolu. Geniální. Vypadal subtilně, ale vždycky se vymotal, byl strašně chytrý a uměl dát gól. Potkával jsem ho i na zimáku. Trávil tam veškerý čas. Trenér Bob Peštuka dělal mládež, bral ho na tréninky se staršíma, bylo to pro něho šité na míru. David hokej miloval, to na něm bylo od začátku vidět. Ale co předvádí teď? Přiznám se, že by mě tehdy nenapadlo, že bude jedna z největších hvězd NHL. To je fajn.“
Zmínil jste tátu Milana, jaký byl?
„Centr, technický hráč, levák. Měl strašně velkou lopatu, to si pamatuju dodnes, prakticky s ní neprohrál buly. Subtilní a viděl. Měl ohromný přehled. Nevím proč se nedostal do extraligy, talentovaný rozhodně byl.
Měl stejnou povahu jako jeho syn?
„Řekl bych, že ano. Srandy s ním bylo hodně, pohodář. Věřím, že se na kluka z nebe dívá a je na něho hrdý.“
Ve Spartě jsem si to trochu zdupal
V Havířově jste měl i zajímavé trenéry. Jak vzpomínáte na Richarda Fardu a Františka Výborného?
„Na každého opravdu rád. Byly to persony, ke kterým jsem vzhlížel. Ríša Farda tréninky končil dřív, aby si s námi mohl zahrát bago. Končil trénink, masér mu hned podával chrániče a bago hrál pořád fantasticky! Říkal jsem si, že to není možné. Smál se u toho, dělal srandičky, strašný pohodář. Pozitivní, vždycky stál za týmem. S ním se člověk bavil, i když se třeba nedařilo.“
A Výborný?
„Když přišel do Havířova, oslovila mě Sparta, měl jsem s ní podepsanou smlouvu na tři roky, jenže to si mě vybíral ještě Miloš Říha . Pak se tam měnili trenéři, vzali si kluky ze Vsetína, reprezentanty, takže jsem se vrátil do Havířova a ze smlouvy nebylo nic. Franta Výborný ze mě udělal jednoho z lídrů, s Valou a Kropáčem se nám hrálo parádně.“
Počkejte, ve statistikách dva zápasy za Spartu máte.
„Mám, ale ty přišly až o šest let později. Byl jsem v Boleslavi v první lize, Spartě se zranili hráči a právě Franta Výborný si mě vytáhnul. Vyhráli jsme v Pardubicích i doma s Libercem.“
Proto máte na stránkách Elite Prospects připsaný titul se Spartou?
„Jo, to byla právě tahle sezona, ale medaili jsem nedostal (usmívá se). Titul mi napsali, to mi vůbec nevadí. A když se někdo ptá, tak tvrdím, že právě tyhle dva zápasy rozhodly o tom, že Sparta brala nakonec titul. (směje se) Tehdy jsem to ale trochu zdupal.“
Proč?
„Franta Výborný za mnou před prvním zápasem přišel a říká, že budu hrát s Hlínou ( Jaroslavem Hlinkou ) a Hlaváčem. Na křídle. Okamžitě mě napadlo, že kluci budou muset hodně zpomalit, protože v té době už jsem měl pětatřicet. Bál jsem se a říkal trenérovi, že bych si víc věřil v centru. Tak mě dal dohromady s Dragounem a Vencou Eiseltem a místo mě šel na křídlo Tomáš Netík. Právě on nakonec zápas rozhodl, dal dva góly. Kura, mohl jsem tam být já a třeba si za Spartu zahrát víc. Měla v té době opravdu vynikající tým. Což se nakonec taky potvrdilo, vyhrála titul.“
Váš syn Patrik v mládežnických reprezentacích hrával s Pastrňákem, Vránou, Kubalíkem nebo s Kämpfem. Dařilo se mu. Co mu podle vás chybělo k tomu, aby se také prosadil za mořem?
„Asi víc trpělivosti. Když už v Kanadě začal a byl tam dva roky, tak tam měl zůstat déle. Chvíli mu pak trvalo, než se adaptoval na dospělý hokej. Chybí mu drajv, jaký má třeba Kubalík. Snad se na mě kluk nebude zlobit, ale měl by mít trochu větší hlad po úspěchu. Na druhou stranu, když ho srovnám se mnou... Jak jsem se choval, kde jsem mohl zabrat. Vím, kde jsem udělal chyby, snažil jsem se to klukovi říct, aby nedělal ty samé. Ale dělal je, protože šel podle sebe. No nic, teď je v Litvínově, za mládežnickou reprezentaci hrál hodně a nakouknul už i do dospělé, což mě se nepodařilo. Držím mu palce.“
