Protestující začínají být unavení, na to Lukašenko spoléhá. Putin ho má ale v šachu, míní expert
Stejně jako v minulých dvou týdnech se i poslední srpnovou neděli v Bělorusku uskutečnily masové, ale zároveň poklidné protesty proti vládě Alexandra Lukašenka. Jeho postavení je stále slabší a zároveň závislejší na dalších krocích Moskvy, míní odborník Pavel Havlíček. Lukašenkova strategie je podle něj jasná – „hrát o čas a nechat demonstrace vyhladovět“, bez Putina se ale Lukašenko neobejde. Co čekat od jejich plánované schůzky?
„Odejdi!“ „Hanba!“ „Sašo, vyjdi ven, přišli jsme ti blahopřát.“ I takovéto vzkazy zaznívaly během nedělní demonstrace v centru Minsku, která se odehrála v den Lukašenkových 66. narozenin.
Běloruské vězení je hrozné místo, podepsalo se na manželově zdraví, říká žena stíhaného opozičníka
Číst článek
Podobně jako v minulých dvou týdnech se v metropoli sešly desítky tisíc lidí s bílo-červenými vlajkami nezávislého běloruského státu z období let 1918 až 1919, které se staly symbolem odporu proti 26 let trvajícímu režimu. Zatímco demonstrace konané během pracovního týdne postupně ztrácejí na intenzitě, neděle zatím zůstává dnem, kdy je nevole Bělorusů vůči Lukašenkovi slyšet nejhlasitěji.
V neděli 16. srpna se počet protestujících pohyboval kolem 200 tisíc, o týden později to bylo zhruba 100 tisíc, teď zahraniční média informují o desítkách tisíc demonstrantů, některé zdroje v Bělorusku ale hovoří dokonce o více než 100 tisících účastnících. Dalších několik tisíc lidí vyšlo do ulic také v dalších městech včetně Brestu a Grodna.
„Nedá se říct, že by demonstrace výrazněji slábly. Nedělní protesty jsou stále silné, jakkoliv si myslím, že hnutí trochu oslabené je, to ale z jiného důvodu. Je totiž poměrně obtížné udržet stávkující z fabrik a státních závodů. V neděli se sice někteří z nich k protestům přidali, ke generální stávce ale nikdy nedošlo a největší doby slávy stávkového hnutí už zřejmě pominuly,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.
Právě státní zaměstnanci jsou totiž jedním z klíčových pilířů Lukašenkova režimu, který může rozhodnout o dalším osudu prezidenta. Tisíce z nich se v minulých týdnech k protestům také připojily, jejich počty ale nebyly tak významné, aby to dokázalo režim ohrozit. Podle Havlíčka teď dělníci čelí velmi složitým situacím a rozhodování, jestli ve stávce a protestech pokračovat a riskovat tak hrozící vyhazov z práce.
Na rozdíl od situace těsně po volbách se změnila i taktika režimu, zejména pokud jde o zatýkání protestujících. Zatímco před třemi týdny úřady zadržely tisíce lidí během několika dnů, o uplynulém víkendu bylo zatčeno kolem 150 lidí.
„Režim už lidi masově nezatýká, zaměřuje se hlavně na lidi, kteří jsou v protestech aktivní a pomáhají je koordinovat či organizovat. A nálada se mění i mezi protestujícími. Jsou zatvrzelejší, ale zároveň hodně unavení. Od začátku protestů už je to víc než 20 dní, na obou dvou stranách proto panuje únava, ale neřekl bych, že centrum protestu slábne, spíš se transformuje,“ míní odborník AMO pro oblast východní Evropy.
‚Diktátor má narozeniny.‘ Desítky tisíc lidí prošly Minskem, ulice se zaplnily i v dalších městech
Číst článek
Demonstrace síly
Právě únava demonstrantů a hrozba vyšumění protestů je přesně tím, na co Lukašenko za současné situace spoléhá. Běloruský prezident označovaný jako „poslední diktátor Evropy“ se proto snaží hrát o čas, míní Havlíček.
„Vědí, že vojenské řešení proti pokojným demonstrujícím by znamenalo krveprolití. Pokud by vyjeli ven s vojenskou technikou a rozhodli se protesty masově rozprášit, bylo by to kontraproduktivní. Když na začátku protestů docházelo k mlácení demonstrantů a k zadržení asi 7000 lidí, jen to vehnalo lidi do ulic. Režim má obavy, co by přišlo, kdyby použil vojenskou techniku, ta už tam ale ostatně je. Armáda je v ulicích od minulého týdne, nejen v Minsku, ale i dalších regionálních centrech,“ podotýká analytik.
Na přítomnost obrněných transportérů v blízkosti minského Paláce nezávislosti v neděli upozornil také nezávislý portál Tut.by, těžká vojenská technika se ale objevila i na jiných místech metropole. Právě okolí Paláce ozbrojené složky chránily zdaleka nejvíce – reprezentační rezidenci od davu protestujících dělil nejen plot s ostnatým drátem, ale i kordón speciálních zásahových jednotek OMON.
K zátarasům u Paláce nezávislosti přišli i někteří představitelé koordinační rady, kterou po volbách a prvních povolebních protestech vytvořila opozice kvůli hladkému předání moci. Dorazila i Maryja Kalesnikavová z vedení koordinační rady a vyzvala lidi, aby nepodléhali provokacím a ustoupili na deset metrů od zábran, ti Kalesnikavovou poslechli.
Jak zároveň podotýká zpravodaj BBC v Bělorusku, v ulicích hlavního města bylo v den Lukašenkových narozenin „mnohem víc policistů“ než během předchozích dvou nedělí. Běloruský vůdce se ale snažil demonstrovat sílu, za pomoci které se režim snaží protestující zastrašit, i jinými způsoby. Podobně jako minulou neděli se v médiích během protestů objevila fotografie Lukašenka, jak kráčí před palácem se samopalem v ruce.
„Co Lukašenkovi ještě hraje do karet a na co demonstrativně poukazuje, je to, že má podporu ozbrojených složek. A je to také prohlášení prezidenta Vladimira Putina z minulého týdne, že má připravené pořádkové oddíly, které je ochoten v Bělorusku nasadit, pokud se protesty vymknou kontrole. Putin po celou dobu lavíroval, říkal, ať si to Bělorusové vyřeší. Tato dynamika se ale po tomto prohlášení změnila,“ vysvětluje odborník.
Jde o prohlášení Kremlu z minulého čtvrtku, podle kterého Putin na Lukašenkovu žádost nechal vytvořit policejní zálohy. Ty mají být v případě nouze nasazeny v Bělorusku, pokud by se tam situace vymkla kontrole, takový okamžik ale podle Putina zatím nenastal. V pondělí pak Kreml zároveň prohlásil, že k případnému vyslání ruských sil do Běloruska nepotřebuje souhlas parlamentu, protože s takovým krokem počítají smlouvy uzavřené s Minskem.
„Od kolegů z Běloruska jsem zaznamenal, že tyto signály dost lidí v zemi vytáčí, protože si čím dál víc uvědomují, jak moc je Lukašenko na Putinovi a ruské pomoci závislý a že ho Putin drží u moci. Nejvíce viditelné je to v oblasti médií. Když se totiž část personálu běloruské státní televize rozhodla stávkovat, přijely do Běloruska štáby ruských novinářů a techniků, které tyto lidi rychle nahradily. Rusů je v zemi už docela dost, fungují jako poradci u tajných služeb, u generálního štábu armády a podobně,“ dodává Havlíček s tím, že jsou v zemi nyní hodně viditelné ruské televize.
Lukašenko v šachu
Poměry na běloruském mediálním poli se mění také po víkendovém rozhodnutí běloruských úřadů hromadně odebrat akreditace téměř dvacítce novinářů, kteří události v zemi pokrývají pro zahraniční média a agentury.
Převážně jde o Bělorusy pracující například pro britskou BBC, pro agentury Reuters, AP a AFP, anebo pro rozhlasovou stanici Rádio Svoboda. O akreditaci přišel i čtyřčlenný ruský filmový štáb německé televizní stanice ARD, který policie zadržela v pátek, a také o spolupracovníky rovněž německé rozhlasové a televizní stanice Deutsche Welle.
Běloruská revoluce není na mrtvém bodě. Klíčové je zhroucení dvou hlavních pilířů režimu, míní expertka
Číst článek
„Vnímám to tak, že si běloruský režim možná připravuje předpolí pro nějakou formu většího zásahu. Snaží se dostat pod kontrolu informační prostor a s pomocí Ruska a jeho nástrojů se snaží oddělit pomyslnou hlavu od těla – oddělit koordinátory protestů od ostatních a tím demonstrace fragmentovat a nechat je postupně vyhladovět,“ říká Havlíček.
Pomoc Moskvy je pro Lukašenka zcela klíčová. Nejrůznější signály z ruské strany se běloruský režim snaží využívat k vlastní legitimizaci, podle Havlíčka ale „poslední diktátor Evropy“ musí počítat s tím, že tato pomoc nebude zadarmo – ukázala to i Putinova gratulace k „vítězství“ Lukašenka ve volbách konaných 9. srpna.
Šéf Kremlu tehdy vyjádřil naději v další prohloubení „vzájemně prospěšných rusko-běloruských vztahů ve všech oblastech“ a posílenou spolupráci v rámci Svazového státu, který je mezi Ruskem a Běloruskem budován od 90. let. Prohloubení integrace s Ruskem se přitom Lukašenko v posledních letech důrazně bránil, což vyvolávalo ve vztazích vzájemné rozpory.
„Putin mu dal najevo, že věří v nějaký posun, po kterém Rusové volají dva roky a vkládají do toho velké naděje. Nesmíme zapomenout ani na to, že v květnu, červnu a na začátku července probíhala celá řada jednání mezi běloruskou a ruskou stranou, zejména na úrovni ambasád, kdy Rusové tlačili na to, aby integrace na úrovni Svazového státu pokračovala,“ připomíná Havlíček.
O tom, jaký nakonec bude Lukašenkův osud, může víc napovědět plánovaná schůzka Lukašenka s Putinem, o které Kreml informoval o víkendu. Podle prohlášení Moskvy by se mohla uskutečnit v následujících dvou týdnech.
Až Putin nebude Lukašenka potřebovat, zbaví Bělorusy diktátora a tyrana, říká analytik Stulík
Číst článek
„Na této schůzce podle mě jasně vysvětlí Lukašenkovi, že ho mají v šachu – on sám už dnes cítí, že to tak je. Rusové mají klíčové slovo a budou za to chtít koncese, aby dál pokračovala integrace Svazového státu, možná aby Bělorusové přistoupili na nějakou formu vojenské přítomnosti. O vojenskou základnu v Bělorusku totiž Rusové usilují roky,“ vysvětluje odborník AMO.
Podle něj si ale Moskva bude chtít Lukašenka u moci ještě nějaký čas udržet. Nerada by totiž ve svém sousedství dopustila příchod další barevné revoluce nebo demokratické vzpoury.
„Lukašenko se tam možná dozví svůj ortel. Už dříve naznačoval, že po určitých změnách ústavy by mohly být vyhlášeny nové volby, a to je i pozice Západu. Tam to může skutečně spět, ale nemyslím si, že to bude v krátkodobém horizontu. Pokud by teď Lukašenko odešel, byla by to prohra jak pro běloruský režim, tak pro Vladimira Putina. Proto ho Rusové prozatím budou držet u moci, třeba i za cenu nasazení pořádkových sil. Setkání Putina s Lukašenkem ale může rozhodnout o tom, jak to bude do budoucna,“ uzavírá.
