S příchodem do Plzně, kde se vyučil strojařem, začal docházet na soukromá výtvarná školení k ak. malíři J. F. Pistoriusovi, kde se několik let seznamoval s oborem grafiky. Ta jej nakonec ohromila natolik, že se jí věnuje v technice suché jehly a sítotisku již několik desítek let. Jeho díla často doprovázejí bibliofilie či sbírky poezie, a to nejen jeho vlastní (vydal jich zatím deset), ale i jiných autorů. Námětem veršů JP bývá často klášter Chotěšov, který je další z jeho osudových záležitostí - počátkem 90. let se totiž stal jedním z dobrovolných členů Spolku na záchranu kláštera v Chotěšově (kde žije a vykonává práci kronikáře) a deset let byl správcem tohoto objektu, kde stále působí jako průvodce a spoluorganizátor výtvarných výstav.

Spisovatelka Alena Ježková o něm ve své knize Tichá srdce napsala:  „V podzimních a zimních sychravých dnech, kdy je vhodné pozorovat opuštěné baroko, chodívá chodbami kláštera jeho správce pan Poslední a skládá o něm básně.“