Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Usmiřování nepřátel se může podobat umělecké improvizaci

  17:16
Je dobře, že vznikají propracované metody k překonávání konfliktů, a jakákoli snaha v tomto směru, jako je kniha kanadského manažera Adama Kahana Spolupráce s nepřítelem. Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme, je chvályhodná.

Lidská přirozenost není jen jedna. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Existují obecné postupy, jak řešit společenské konflikty a jakými způsoby se dohodnout s nepřítelem? A jak při takovém procesu najít rovnováhu při používání moci a lásky? Mohlo by se zdát, že jde o neřešitelné problémy, navzdory tomu existují náznaky, že to možné je. Jak těchto úkolů docílit, se snaží naznačit kniha Spolupráce s nepřítelem. Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme kanadského manažera Adama Kahana.

Ten původně studoval fyziku a ekonomii, zabýval se výzkumem veřejné politiky a byl zaměstnancem firmy Shell. Po zkušenostech s pokusy o překonávání apartheidu v Jihoafrické republice ale spoluzaložil veřejně prospěšnou organizaci věnující se řešení společenských konfliktů, v současnosti pracuje jako facilitátor jednající s řediteli, politiky, generály, bandity, státními zaměstnanci, aktivisty, duchovními i umělci z celého světa.

Oprávněnost každého stanoviska

Kahane líčí konkrétní politické situace, při kterých zasahoval, a přiznává, že ne všechna jednání byla úspěšná. Například se snažil zprostředkovat dohodu diktátorské vlády Huga Cháveze s opozicí, z níž ale sešlo, protože vláda o smír neměla zájem – z jejího pohledu bylo výhodnější démonizovat protivníky jako zrádné kapitalisty, a tím pro sebe mobilizovat lidovou podporu. Jiné jeho vzpomínky jsou povzbudivější, ovšem spíše směrem k budoucímu uzdravování než minulým traumatům.

Píše například o občanském dialogu v Guatemale po tamní dlouhé občanské válce v letech 1960 až 1996. Při otevření jednoho z mnoha masových hrobů bylo objeveno mnoho kůstek, o nichž přítomný lékař řekl, že šlo o pozůstatky nenarozených dětí, protože zabity byly i těhotné ženy. Když o tomto zážitku vyprávěl jeden z členů pracovní skupiny složené z různých stran konfliktu, rozhostilo se prý u přítomných dlouhé ticho a zavládla atmosféra, již členové pociťovali, jako by v tom okamžiku byl celý tým „jedno tělo“, což přispělo k hledání schůdných řešení.

Kahanův přístup není založen na sjednocujících zážitcích, které se dají jen obtížně vyvolávat plánovaně. Při práci se společenskými konflikty zdůrazňuje některé hlavní principy: Za prvé, musíme uznat oprávněnost a význam každého stanoviska a všech jeho zastánců. Za druhé, při spolupráci vede cesta kupředu společným empirickým učením. Kahane tedy vyzývá k experimentování.

Kahanův přístup ale není založen na podobných, sjednocujících zážitcích, které se dají jen obtížně vyvolávat plánovaně. Při práci se společenskými konflikty zdůrazňuje některé hlavní principy: „Za prvé, musíme uznat oprávněnost a význam každého stanoviska a všech jeho zastánců.Vyjadřujeme tím přesvědčení, že existuje více než jeden světový názor nebo postoj, o němž je nutné uvažovat.“ Kahane se přitom odvolává na výrok připisovaný dánskému fyzikovi Nielsi Bohrovi (1885–1962): „Pro každou velkou myšlenku platí, že opačná myšlenka je také pravdivá.“

Za druhé, při spolupráci vede cesta kupředu společným empirickým učením. Kahane tedy vyzývá k experimentování: „Každý má nějaký názor a teprve společným vyzkoušením některých věcí můžeme zjistit, které se v dané situaci osvědčí.“ V tom se usmiřovací proces může podobat až umělecké improvizaci.

A další radou je, abychom si „soustředěně uvědomovali sami sebe i druhé, kteří usilují o nastolení spolupráce. Týká se to každého, kdo se snaží dát dohromady nepřátele. Toto uvědomění musí být přítomno novým způsobem: musíme si všímat toho, co se děje ve světě, aniž bychom se to snažili ovlivnit. A musíme si uvědomit, že v danou chvíli jsme účastníkem situace stejně jako kdokoli jiný v místnosti.“ Není přitom dobré myslet jen na dobro abstraktního či příliš vzdáleného celku: nutné je do úvah a hledání řešení zahrnout také prospěch celků menších.

Neměnit ostatní, ale sebe

Kahane zdůrazňuje, že je při těchto snahách chybou chtít změnit ostatní, každý by měl začít sám u sebe. Kniha ale také obsahuje mnoho nesoustavných drobným postřehů, vzpomínek či anekdot. Například na počátku usmiřování v Jihoafrické republice se prý vyprávěl vtip shrnující situaci: „Máme dvě možnosti: reálnou a zázračnou. Ta reálná je, že všichni padneme na kolena a budeme se modlit, aby z nebe sestoupili andělé a všechny problémy vyřešili za nás. Ta zázračná je, že to všechno překonáme a vyřešíme (bez andělů).“

Kahane zdůrazňuje, že je chybou chtít změnit ostatní, každý by měl začít sám u sebe. Nejucelenější je možná závěrečný praktický popis šestitýdenního kurzu pružné spolupráce. Jak ale historické usmiřovací procesy skutečně probíhaly, Kahane do hloubky nezkoumá.

Nejucelenější je možná závěrečný praktický popis šestitýdenního kurzu pružné spolupráce. Jak ale historické usmiřovací procesy skutečně probíhaly, Kahane do hloubky nezkoumá. Víc se v tomto ohledu lze dozvědět třeba z knihy Chování. Biologie člověka v dobrém i zlémod amerického profesora neurologie Roberta M. Sapolského, který v ní vyjmenovává dějinné epizody, kdy lidé z bojujících táborů uprostřed konfliktu našli společný identifikační znak, jenž je na chvíli spojil.

A uvádí hypotetický příklad: „Jestliže se do sousední místnosti nastěhuje chobotnice, budu vůči ní pociťovat nepřátelskou nadřazenost, protože mám páteř a ona ne, ale nevraživost se může přetavit v pocit spřízněnosti, když odhalím, že ta chobotnice stejně jako já hrávala v dětství twister.“ Sapolsky vyzvedává nutnost pochopení posvátných hodnot druhé skupiny jako podmínky smíření či koexistence. Za génia v oceňování těchto hodnot označuje například Nelsona Mandelu, kterého spíše okrajově zmiňuje i Kahane.

Mandela podle Sapolského v jihoafrickém vězení nejen nezatrpkl, ale naučil se tam i jazyk svých nepřátel, afrikánštinu, a především studoval afrikánskou kulturu. Proto Mandela mohl po svém propuštění ohromit afrikánského vůdce, generála Constanda Viljoena, nejen svou afrikánštinou, ale také vášnivou a výřečnou obeznámeností s afrikánskou kulturou. I díky tomu se podařilo odvrátit hrozbu občanské války. A když prezidentu Mandelovi skončilo v roce 1999 funkční období, Viljoen na oplátku pronesl v parlamentu krátkou řeč, v níž ho vychválil v jeho rodné řeči, xhoštině.

Nárůst polarizace

Je otázkou, kolik podobně dojemných příběhů o smíření budou moci vyprávět historici zabývající se 21. stoletím. Nejenže chronické konflikty (typu Židé versus Palestinci) nespějí k pozitivnímu vyústění, ale současní pozorovatelé konstatují nárůst polarizace dokonce v rámci národů nebo vědeckých či náboženských komunit. Nejnověji to popisuje například profesor geografie a fyziologie na Kalifornské univerzitě a držitel Pulitzerovy ceny Jared Mason Diamond v knize Rozvrat. Jak se národy vyrovnávají s krizemi.

Je otázkou, kolik dojemných příběhů o smíření budou moci vyprávět historici zabývající se 21. stoletím. Nejenže chronické konflikty (typu Židé versus Palestinci) nespějí k pozitivnímu vyústění, ale současní pozorovatelé konstatují nárůst polarizace dokonce v rámci národů nebo vědeckých či náboženských komunit.

Konstatuje úbytek zdvořilosti, například změnu v chování Američanů u výtahu – čekající nyní před vstupem méně pravděpodobně počkají, než z něho vystoupí ti, kdo v něm jeli. A i když dříve byl schopný po fyziologické konferenci strávit volno s kolegou, s nímž se předtím silně neshodl na některém odborném problému, dnes už by to dle Diamonda nebylo možné.

„Místo toho mě vědci, kteří se mnou nesouhlasili, opakovaně žalovali, vyhrožovali mi soudními spory a slovně mě uráželi. Při jedné mé přednášce museli organizátoři najmout ochranku, jež mě měla chránit před rozzlobenými kritiky,“ říká trpce Diamond. A jistý recenzent jedné z jeho knih prý svou recenzi uzavřel slovy: „Drž hubu!“

Je tedy jistě dobře, že vznikají propracované metody k překonávání konfliktů (a jakákoli snaha v tomto směru je chvályhodná). Ale harmonický svět, v němž se konflikty řeší konstruktivně, nás díky jejich působení určitě nečeká, maximálně mohou drobně zmírňovat antagonismus stále rozhádanějšího světa.

Adam Kahane, Spolupráce s nepřítelem. Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme

Spolupráce s nepřítelem. Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme

Collaborating with the Enemy: How to Work with People You Don’t Agree with or Like or Trust, Berrett-Koehler Publishers 2017

AUTOR: Adam Kahane

VYDAL: Portál 2020

ROZSAH: 128 stran

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.