STARÁ ŠUMAVA: O celibátu učitelek

Před několika týdny prolétla časopisy zpráva kratičká, že v nejbližších dnech bude zrušen celibát učitelek. Kusá zpráva, ale rozvířila interessenty.

Mnoho učitelek má známosti trvající léta, ale hmotné poměry jejich vyvolených nestačí k založení vlastního krbu. Většinou jsou to gážisté, jichž materielní postavení je všem známo. S radostí proto uvítali zprávu, která jim slibovala uskutečnění jejich dávného snu a ideálu, založiti si svou vlastní domácnost. Ale uběhly týdny a otázka zrušení celibátu učitelek jakoby neexistovala. Proč tedy byly uveřejňovány zprávy, jež nebyly zaručeny? Proč vzbuzuje se naděje tisíců na zlepšení poměrů, když následuje pak trpké zklamání?

Hle, ve Štyrsku je již celibát zrušen! S jakými pocity četli jsme zprávu všichni, kdož se zajímají o zrušení celibátu? S pocity radosti sotva. Již ve starém rakouském parlamentě mluvilo se o tom, že celibát učitelek bude zrušen, protože měla býti posílena populace, která za války tak poklesla. Dnes, kdy máme svůj vlastní a samostatný stát, cílíme na sobě nejvíce úbytek našich synů a bratrů ve válce padlých. Mezery mezi muži mladými jsou hrozné. Jak to ale bude dále?

Tisíce a miliony těch, kteří padli, tisíce těch, kteří zůstali, ale zmrzačeni, bez schopnosti výdělečné, tisíce gážistů poměry donucených zůstávati svobodnými, jsou pro národ ztraceni, pokud se týká populace. Nám nemůže být lhostejná budoucnost našeho národa, my potřebujeme národ silný, zdravý a národ početný. Zrušte celibát kněží, zrušte celibát učitelek a všech těch úřednic státních, kde dosud zrušen nebyl a blahodárný výsledek po letech se dostaví. Ovšem, že při zrušení celibátu musí býti uplatněn názor ryze demokratický, nesmí býti napodobován shnilý byrokratismus vídeňský, který na př. u úřednic poštovních zrušil celibát, ale s tak krutými podmínkami, že vlastně „dobrodiní“ toho nepoužívá nikdo, protože by manžel takové poštovní oficiantky ještě za to, že jeho žena dře se celé dny poště, musel doplácet ze svého služného na zastupování v úřadě, v čas nemoci a pod.
Čekáme s netrpělivostí, že v „nejbližších dnech“ bude celibát rozhodně zrušen a tím napraveno zase jedno z mnoha bezpráví na nás páchaných...  časopis Česká hospodyně 1918

„Ve slově myš se píše tvrdé y,“ vysvětluje trpělivě malým školákům Marie. Učit chtěla od malička a ve třídě plné dětí se cítí jako ve svém živlu. Těší se na každou hodinu. Jenže teď před ni život postavil nelehké rozhodnutí. Pokud se vdá, bude se muset vzdát svého učitelského snu. Nebyly to ohledy k těm, jimž odpíráno jest násilím právo žiti a býti matkou, posvátný to úkol všech žen, ani soucit s ubohými, ale rakouská vypočítavost, aby zdecimovaná armáda zase přirůstala, aby matky vychovávaly své syny pro ochranu „širší vlasti“.

„Provdáš se za mne?“ zeptá se absolventky učitelského ústavu Marie jednoho jarního dne roku 1910 její nápadník Pavel ve vší počestnosti po pětileté známosti. „Ano, ne, nevím…“ prožene se zmatené Marii rychle za sebou hlavou. „Dej mi čas na rozmyšlenou,“ žádá pak svého milého. Pavla má ráda a chtěla by s ním založit rodinu, jenže má ráda i všechny děti ze své třídy.

Jak ovšem říká § 51 zemského zákona ze dne 27. ledna 1903 schváleného Českým zemským sněmem, v Čechách „provdání se učitelky má býti pokládáno za dobrovolné vzdání se služby.“ Podobný zemský zákon § 14 ze dne 26. prosince 1904 platí i na Moravě. Praví se v něm, „že prozatímně a definitivně ustanovené učitelky a definitivní učitelky ručních prací vystoupí provdáním se z úřadu učitelského, přičemž mají dostati odbytné nepřesahující posledního ročního služného.”

Náleželo jim tedy odstupné maximálně do výše posledního ročního platu. Nejenom Marii, ale i spoustě dalších českých a moravských učitelek se nelíbí, že pokud chtějí zůstat ve školství, musejí dodržovat celibát. Protesty jim ale nepomohou, ačkoli už v roce 1903, krátce poté, kdy zákon začne platit, se poslanec Jindřich Houra snaží o jeho zrušení. O deset let později se o něco podobného pokouší další skupina poslanců, ovšem i tentokrát marně.

Podle nařízení by totiž učitelky nemělo v jejich náročném povolání nic rozptylovat, ani mateřské a manželské povinnosti. Marie se po mnoha úvahách nakonec rozhodne pro manželství, ale už teď je jí jasné, že jí společnost dětí jí bude chybět. Jenže kdyby se potichu vdala, stejně by se všechno brzy provalilo a ji by čekal vyhazov. Pak by nedostala ani odstupné. „Já ani Pavel nejsme příliš bohatí, takže peníze se nám budou do začátku hodit,“ uvažuje realisticky.

Teprve v roce 1919 už za nové Československé republiky přichází na pořad jednání Národního shromáždění otázka celibátu učitelek. Argumentů pro zrušení se objevuje spousta. Například statistiky ukazují, že učitelky odcházejí mnohem dříve do penze ze zdravotních důvodů. Posledních deset let před první světovou válkou odešlo do penze ročně 2,38 % učitelek, ovšem jenom 1,25 % učitelů. Kritici poukazují na to, že kdyby měly učitelky zázemí v rodině, předčasných odchodů do důchodu by nebylo tolik. Ve hře jsou ale i další důvody. „Zejména školské úřady přišly k názoru, že neprovdané učitelky velmi často nesprávně pohlížejí na různé otázky životní, tak jako staří mládenci, kteří nemajíce a neznajíce vlastního rodinného života, měří vše z úzkého, velmi často sobeckého svého hlediska,“ upozorňuje zápis ze zasedání Národního shromáždění, kde se otázka celibátu projednávala.

Bezdětná učitelka sotva může pochopit všechny souvislosti výchovy dítěte v rodině. České a moravské učitelky bojují za odstranění omezujícího předpisu. Na ministerstvo školství a národní osvěty už od založení republiky putují petice, které požadují zrušení celibátu. V únoru roku 1919 se scházejí nejdříve pražské a pak i české a moravské učitelky a sepisují své požadavky. „Ve svobodné republice není možné, aby učitelce, svobodné občance, někdo upíral její lidská práva,“ shodují se rozhořčené ženy a zákon 455/1919 Sb. o zrušení celibátu učitelek se nakonec daří v Národním shromáždění prosadit. Zajímavé ovšem je, že na sousedním Slovensku za Rakousko-Uherska žádný podobný zákon neplatil.

Zdroj: Helena Stejskalová – Epocha Plus. Původní zdroj historického článku: Česká hospodyně 1918, autor neuveden.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)