Vývojáři hrají o vyšší level

Herní průmysl je miliardový byznys, který exportuje do světa nápady s vysokou přidanou hodnotou. Přesto stále musí bojovat s představou, že svět počítačových her je více zábava než byznys.

Jedna z epizod hry Kingdom Come: Deliverance se odehrává v Sázavském klášteře. Tvůrci vytvořili model stavby tak, jak pravděpodobně vypadala v 15. století. Repro: Warhorse Studios?

Marek Španěl patří mezi matadory českého herního průmyslu. Začínal jako amatérský vývojář v době, kdy se hry pro osmibitové počítače distribuovaly pod hlavičkou Svazarmu v podobě zvukového kódu nahraného na audiokazetě. Po revoluci se stal prodejcem PC her, po nichž byl již tehdy velký hlad. Coby „odchovanec éry raného kapitalismu“, jak sám sebe označuje, si v roce 1999 s bratrem Ondřejem založil vlastní vývojářské studio Bohemia Interactive, které se zaměřuje na tvorbu strategických her pro PC i konzole. „Bohemka“, jak se firmě v branži familiárně přezdívá, stojí třeba za vojenským simulátorem Army 3, v němž lze do virtuální bojové situace nasadit i vojáky Armády České republiky. Globálně úspěšným titulem je také DayZ, hra na přežití zasazená do postapokalyptického světa, které se po celém světě prodalo na šest milionů kusů.

Tak jako v případě ostatních vývojářských studií přitom platí, že počítačová hra je produkt téměř výhradně určený na export, domácí trh je zanedbatelný. Napomáhá tomu i způsob distribuce. Doba, kdy se hry kupovaly na fyzických nosičích, jako byly například disky DVD, nenávratně mizí. Software se téměř výhradně stahuje z distribučních platforem, čímž padají jakékoliv hranice. Neznamená to ovšem, že by čeští vývojáři obsluhovali globální herní komunitu rovnoměrně. Největší trhy logicky souvisejí s dostupností herního hardwaru, kulturním prostředím i tím, jak je tamní společnost bohatá.

Pro Bohemia Interactive jsou nejdůležitější USA, západní Evropa a také Rusko. „Objevují se ale nové trhy a je tak nutné situaci stále mapovat. Před nějakými deseti lety bylo třeba Turecko zcela marginální, teď je na vzestupu. Stejně tak jako Latinská Amerika. Podobnou roli může za pár let sehrát Indie, Filipíny nebo Indonésie,“ vysvětluje Marek Španěl. Specifický trh je podle něj Čína, kde hráčská komunita stále sílí, tamní prostředí je ale regulované. „Máme tam svého distributora, přes něhož prodáváme naši dětskou hru Ylands,“ líčí šéf Bohemia Interactive.

Studio, které spoluvlastní, není v oboru zdaleka jediné, kterému se na zahraničních trzích daří. Podle studie Asociace českých herních vývojářů (GDA CZ) z letošního června v herním průmyslu u nás působí asi 110 firem, jejichž obrat míří k pěti miliardám korun, což je několikanásobně více, než vykazuje český filmový a televizní průmysl. V regionu střední a východní Evropy patří Česku třetí příčka za Polskem a Rumunskem. České hry pro PC a konzole si podle loňských čísel Institutu pro digitální ekonomiku koupilo celosvětově 50 milionů lidí, v případě her pro mobily dosahuje počet uživatelů půl miliardy.?

Fotogalerie

S vlastním kapitálem v zádech

O tom, že se českým vývojářům daří, svědčí nejen čísla prodejů, ale i fakt, že kolem nich krouží zahraniční investoři. Pražské studio Warhorse, které vypustilo do světa oceňovanou a úspěšnou hru Kingdom Come: Deliverance, loni v únoru koupili Rakušané z THQ Nordic, na podzim pak Facebook investoval do českých tvůrců z Beat Games, kteří se specializují na hry v prostředí virtuální reality. A další akvizice lze očekávat – česká vývojářská studia totiž dynamicky rostou, většina je ovšem financována z vlastních zdrojů. Jen pětina společností dosud obdržela nějakou investici. Bohemia Interactive v tom není výjimkou. „Dostali jsme se do určité fáze a čeká nás posun do dalšího levelu. Ať již v podobě strategického investora nebo ve formě úpisu akcií na burze. Apriorně se nebráníme ani té české, protože i v globalizovaném byznysu, který děláme, může být domácí burza výhodou,“ naznačuje Marek Španěl.

Faktem je, že i když tvůrci počítačových her u nás stále ještě musejí bojovat s nálepkou výstředníků, kteří vyrábějí bezduchou a někdy i kontroverzní zábavu, získávají si postupně renomé těch, kdo budují kreativní a zajímavý byznys s českým rodokmenem a vysokou přidanou hodnotou. „Situace se pomalu začíná zlepšovat, nicméně jako plnohodnotné odvětví ještě herní průmysl určitě brán není. Je to dáno nejen tím, že naše branže není příliš velká, ale hlavně, že je velmi mladá,“ říká Pavel Barák, předseda GDA CZ.

Vývojářská asociace se proto snaží hájit společné zájmy odvětví napříč ministerstvy. A také prezentovat své členy v zahraničí jako součást širšího příběhu české kreativity. Již dvakrát měli čeští vývojáři společný stánek na veletrhu Gamescom v Kolíně nad Rýnem, který se však letos kvůli koronavirovým opatřením nekonal. Loni se společně představili v Jižní Koreji a Polsku. Prezentaci českým vývojářům uspořádalo i velvyslanectví v Londýně a tamní pobočka Českého centra. „S nimi jsme opět v kontaktu, rádi bychom do Velké Británie přivezli české hry na veletrh EGX, který by se měl konat na podzim,“ dodává Pavel Barák.

Možností, jak dosáhnout na podporu státu, mají ovšem herní studia poskrovnu. Ač je kreativní průmysl zmíněn hned v několika vládních dokumentech, neexistují žádné konkrétní podpůrné programy. Pomoc nabízejí některé regiony s takzvanými kreativními vouchery, jenže i ty jsou zamýšleny spíše pro startupy nebo inovace v zavedených průmyslových odvětvích. Oproti například sousednímu Polsku, kde funguje speciální program pro výzkum a vývoj počítačových her, jsou tak česká studia v nevýhodě.

Nejsme chudí příbuzní

Marek Španěl z Bohemia Interactive nicméně neexistenci konkrétních dotací za největší překážku nepovažuje. „Pro nás by stát udělal nejvíc, kdyby nastavil jednoduchá, a přitom pružná pravidla na trhu práce a ve vízové politice. My prodáváme nápady a dokážeme za ně své zaměstnance dobře zaplatit. Ve srovnání se západní Evropou nejsme žádní chudí příbuzní. Jenže zaměstnejte Američana, když pak sedí týdny na sbalených kufrech a čeká, až mu české úřady udělí pracovní vízum,“ líčí šéf pražského studia, které zaměstnává třetinu cizinců. V branži to není nic neobvyklého – podobný podíl lidí ze zahraničí zmiňují také ostatní firmy z herního průmyslu. Podle studie GDA CZ jde nejčastěji o Slováky, Poláky, Rusy, Ukrajince nebo Američany. Z toho jen první dvě zmiňované národnosti u nás v rámci volného pohybu pracovních sil v EU povolení nepotřebují.

Česká herní studia přitom stále rostou – a s nimi i potřeba získávat další kvalifikované zaměstnance. V herním průmyslu aktuálně pracuje 1750 lidí a jen letos další tři stovky pracovních míst přibydou. Mimo jiné je to dáno tím, že koronavirová krize na herní průmysl nedolehla. Naopak, lidé byli převážně doma a prodeje digitálních her tak stoupaly v řádu desítek procent. Herní průmysl dokázal, že nejde o cyklický byznys závislý na ekonomických turbulencích. Navíc se může opřít o dobré renomé v zahraničí, ač jde o obor, kde dnes tradice nehraje žádnou roli. „Politici často zdůrazňují, že Česko není žádná montovna. Myslím, že podobné odvětví, které by vykazovalo tak velkou dynamiku a kreativitu, těžko najdou,“ dodává na adresu českého herního průmyslu jeden z jeho doyenů Marek Španěl.

BLAHOSLAV HRUŠKA