Čtvrtek, 3. září 2020, 17:00
Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko domu U Zlatého Hroznu. Nacházela se v něm oblíbená hospoda, později vinárna. Častým návštěvníkem byl spisovatel Jaroslav Hašek. A i když byl v Budějcích jen tři měsíce, zanechal tady výraznou stopu.
Na pohled normální klasicistní patrový dům na rohu ulic U Černé věže a Hroznové má bohatou historii. Podle pověsti zde jeden mladík zapíchl rychtáře, přičemž poté bylo deset mladíků popraveno na náměstí v místě, kde je dnes v dlažbě pietně bludný kámen. V 19. a 20. století byla v domě oblíbená hospoda, později vinárna, U Zlatého hroznu za Václava Žáka, starosty společenstva hostinských, a Karla Filly (občas nevlídného) včetně kroužku šnopslařů, a hlavně k Žákům chodil spisovatel Jaroslav Hašek. Karel Filla čepoval pivo též „přes ulici“. Pamětník připomíná, že když se otevřelo okénko, vykoukl Filla a nerudně zabručel „Co chcete!?“. Pamětník se nedal a odpověděl stejným tónem „Pivo“.
Hostinský Václav Žák, původně oblíbený vrchní číšník v Besedě, působil U Hroznu v letech 1905 až 1929. Zažil návštěvy (mohlo by se také říci nájezdy s kumpány) spisovatele Jaroslava Haška, v tom čase jednoročního dobrovolníka meškajícího v Mariánských kasárnách. Pobyl ve městě jen tři měsíce, ale zanechal zde výraznou stopu. Ani ne tak literární jako stopáže po hostincích.
Podle vzpomínek Václava Žáka pil u něj Hašek pivo a sladké likéry. Podle lékaře a spisovatele Františka Langera bylo Haškovým základním nápojem pivo. Kořalku pil jen když ji objednala celá společnost, a to nejradši rum a nejčastěji jako šláftruňk. „Víno pil jen ve vinárnách a to střik se sodovkou. Dokonce u pana Petříka, kde se pilo poctivé dalmatské víno, bryndal do něj sodovku, což pan Petřík pokládal za osobní urážku, a proto neměl Haška v lásce. Na značce piva Haškovi nezáleželo, nebyl vybíravý, natož gurmán.“ Hospody vybíral ne podle piva, ale dle očekávaných hostů.
František Langer znal Jaroslava Haška léta: „Hašek třebas střízlivý, se na první pohled zdál lidem již ve stavu, do kterého se ve skutečnosti dostával teprve, když měl v sobě řádku sklenic piva. Byl totiž poněkud přizrzlý, pleť měl podle toho narůžovělou, takže jeho obličej mohl být už napřed pokládán za zarudlý po pijácku. Rovněž se vždy pohyboval poněkud zvolna, chodil ze široka, mohlo se zdát, že nejistě. Vždy se o něm říkalo, že je ve stavu stále nasycené alkoholové hladiny.“
František Langer však dodává, že někdy byl Hašek zcela střízlivý, což ovšem nebylo na většinou usměvavém obličeji vidět. Lidi to klamně přičítali jeho dobré alkoholové náladě. V několika úsecích života Hašek vůbec alkohol nepil. Potkali se jednou ve válce v Rusku a Hašek mu sdělil, že nepije. Nebo když se měl ženit.
U Žáků, když jako obvykle neměl peníze, potkal redaktora místních novin. Spustil na něj pražskou hantýrkou, co se děje v Praze a sliboval, že mu bude posílat zprávy z bojiště. Ale že na to potřebuje zálohu. Redaktor podlehl a poměrně velkou zálohu mu na místě vyplatil. Hašek ji následně propil. Žádnou zprávu z bojiště mu neposlal.
V restauracích a kavárnách četl noviny odzadu, od inzerátů. Zajímaly ho časopisy pro hostinské, pro kadeřníky či jinou živnost. Dovedl se zabavit čtením ceníků, reklamních prospektům, brožurek o nejrůznějších tématech, o hnojivech, o strojích, o léčivých bylinách, o chovu prasat a drůbeže. Se stejným zájmem četl jízdní řády, adresáře apod. Teorie, abstrakta, ideje, úvodníky, úvahy, morálky a krasořečnění pomíjel. Přežil válku, pobyl v Rusku, vrátil se a začal psát „Švejka“. Jen škoda, že k Žákům neposílal zprávy z bojištěPro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
