Pokud si budeme něco povídat, tak jedině o dnešní době, o současnosti. Víte, o těch princích z pohádky jsem se namluvil tolikrát, že už to nechci neustále opakovat. Rozhovorů na tohle téma jsem si užil tolik, že mě, ale ani vás, to nemůže bavit. Nic, co se omlelo xkrát, nemíním řešit. Takže?

Jistě, žádný problém. Prince Radovana necháme spát, i hereckou a pěveckou cestu, kterou jste prošel, protože, jak říkáte, není nic, co by nebylo známé.

Víte, blbý je, že si člověk nemůže život vymyslet. Může mluvit jen o tom, co opravdu zažil a prožil a moje pouť na tomhle světě je skoro ohranou písničkou. Proto již nechci opakovat stokrát řečená moudra.

I když se říká, že opakování je matkou moudrosti, máte asi pravdu, že opakování mnohokrát opakovaného je ptákovina. Tak k dnešku, který ovšem není, díky koroně zrovna nejrůžovější. Co tedy děláte, když se toho zase až tolik dělat nedá?

Já jsem i přes svůj požehnaný osmaosmdesátiletý věk, docela činorodý. Hrozně mně vadilo v době nedávné, kdy bylo zle nedobře nicnedělání a posedávání na židli. Tak jsem se pouštěl, pokud mi to zdraví dovolilo, třeba do uklízení. Ne, že bych lezl po oknech a hodiny je cídil, nebo lítal s koštětem po bytě či drhnul rejžákem podlahu, ale snažím se dělat tak trochu méně vysilující pořádek.

Takže se dá říci, že jste si vzal vzor z broukla Pytlíka – práce všeho druhu?

Ale kdepak, to ani náhodou. Říkám, že nejsem profesionální uklízeč, pod pojmem mého dělání pořádku myslím to, že si utřiďuji kvanta fotek, které se mnou za život vyšly, třídím si kvanta not a snažím se napravit nashromážděné resty. Ale mezi námi, že by mne to bavilo, to tedy rozhodně ne!

Nechci pochlebovat, anebo tak trochu jo, ale fyzičku, kterou vládnete, by vám mohl závidět mnohem mladší člověk, než máte napsáno v občance.

No, dobře se to poslouchá, ale zas tak žhavé to není. Jak jste viděl, belhám se o dvou holích, ale prostě mezi lidi chodit musím. Potřebuju to, je to moje živá voda. Vy ale máte na mysli asi to, že mám optimistickou povahu a nevzdávám se, i když není vždy dobře. Jsem, jakej jsem, nevím, jestli jsem se takový už narodil, ale měnit se na stará kolena rozhodně nebudu. Když jsem třeba ležel dlouho ve špitále, tak mě pak sestřičky vodily po pokojích a ukazovaly mě jiným pacientům jako příklad, jak má vypadat starej člověk. Vždy veselej, s dobrou náladou a úsměvem na rtech, ne jako zdrcené individuum, které si věčně stěžuje, trápí se a pronásledují ho černé myšlenky. Jistě věk přináší neduhy a nevyhýbají se ani mě, ale zatím se nad všechny povznáším.

Skvělá životní filozofie. Věk ani covid nemají šanci a platí tedy – nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme?

Jistě. Je to trošku nadnesené, ale pokud jsou takové ty síly někde uvnitř, člověk by se neměl vzdávat. Mě nabíjí publikum. Stále vyjíždím na koncerty, zpívám na živo, jen občas na half playback. Já si dopřávám jedinou drogu, na které jsem závislej, a to jsou diváci. Oni jsou vlastně nejen drogou, ale i lékem. Jsou prostě neodmyslitelnou součástí života a bez nich nemůžu žít.

Máme poslední větu brát jako slib, že prostě korona nekorona jedete dál? Ono se občas říká, že sliby jsou jak z cigarety dým a brzy se rozplynou…

Tak to prrr. A navíc jsem nekuřák, takže o nějakém dýmu nemůže být řeč. Nejsem plánovač a v životě jsem nic podobného nedělal. A když říkáte, že sliby bývají i plané, tak u mě ne. Kdo prostě bude chtít Josefa Zímu vidět a slyšet, má možnost vyrazit na nějaké mé vystoupení. Ne, že bych preludoval denně, ale vidět a slyšet se můžeme docela často. Kdo hledá, tak si mě i najde třeba na mém webovém profilu a každého přivítám rád případně si může pustit můj pořad na Českém rozhlase. A pro dnešek už povídání bylo dost!

S úsměvem, ale i trošku kategoricky ukončil audienci Josef Zíma a šel se připravit na další vystoupení.