Mistr - Poslední spolupráce P. T. Andersona s hercem P. S. Hoffmanem.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

USA, začá­tek 50. let. Vojáci po návra­tu z fron­ty boju­jí se svý­mi pová­leč­ný­mi trau­ma­ty a sna­ží se začle­nit do běž­né­ho živo­ta. Jedním z nich je i Freddie Quell (Joaquin Phoenix), kte­rý se mar­ně pokou­ší not­ný­mi dáv­ka­mi vlast­no­ruč­ně namí­cha­né­ho alko­ho­lu ovlád­nout svo­je běsy. S kaž­dým ner­vo­vým výbu­chem se pro­pa­dá stá­le níž a postup­ně se stá­vá bez­pri­zor­ním psan­cem. Shodou náhod se setká­vá s cha­risma­tic­kým Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman), kte­rý je prá­vě se svou odda­nou ženou Peggy (Amy Adams) a sku­pi­nou svých věr­ných pří­z­niv­ců na ces­tě do New Yorku, kde hod­lá svě­tu před­sta­vit své nové uče­ní. Lancaster Dodd, svým oko­lím nazý­va­ný „Mistr“, je Freddieho živel­nos­tí fas­ci­no­ván a ují­má se jeho „léč­by“ pod­le vlast­ní teo­rie, kte­rá se má již brzy stát impo­zant­ní vírou. Mezi obě­ma muži vzni­ká vel­mi sil­né a neo­by­čej­né pou­to....

Poslední film u kte­ré­ho spo­jil reži­sér Paul Thomas Anderson spo­lu­prá­ci s her­cem Philipem Seymourem Hoffmanem a záro­veň prv­ní film u kte­ré­ho jí spo­jil s her­cem Joaquinem Phoenixem je Mistr. A jak už to tak bývá tak si PTA zvo­lil vel­mi zají­ma­vé a záro­veň obtíž­né zpra­co­va­tel­né téma, v tomhle pří­pa­dě kon­krét­ně neje­nom vyrov­ná­ní se s post-traumatickým stre­so­vým syn­dro­mem ale záro­veň je to též film o fun­go­vá­ní podiv­né­ho kul­tu, kte­rý vel­mi při­po­mí­ná scien­to­lo­gic­kou cír­kev. Krom těch­to dvou zásad­ních moti­vů je ale film také plný zají­ma­vých myš­le­nek a záro­veň jde o film u kte­ré­ho si spous­ta věcí může divák pře­lo­žit po svém. A to pře­de­vším co se důvo­dů cho­vá­ní hlav­ních cha­rak­te­rů.

Mistr se mi osob­ně nedo­stal pod kůži, přes­to se mu u mně poda­ři­lo vyvo­lat jis­té poci­ty. Byli to ale spí­še poci­ty mra­zi­vos­ti a sto­jím si za tím, že je Mistr vel­mi nároč­ný film a není to film, kte­rý pouš­tět za kaž­dé­ho poča­sí respek­ti­ve kaž­dé nála­dy. Není to ani ide­ál­ní film na hez­ký spo­leč­ný večer a pře­de­vším je to hlav­ně film ohro­mu­jí­cí svou audi­o­vi­zu­ál­ní strán­kou než, že by šlo o zásad­ní fil­mo­vý mil­ník, kte­rý je nut­no povin­ně sle­do­vat kaž­dý čtvr­trok pokud to s fil­my mys­lí váž­ně.

V rám­ci hie­rar­chie před­cho­zích fil­mů Paula Thomase Andersona- Gambler, Hříšné noci, Magnolia, Opilí lás­kou, Až na krev, Mistr- Vnímám Mistra jako leh­ký pokles opro­ti všem fil­mům, kte­ré Paul Thomas Anderson vytvo­řil od Hříšných nocí, přes­to je to ale úpa­dek vel­mi níz­ký (ten hlub­ší při­šel až o 2 roky poz­dě­ji v podo­bě Skryté vady). Především zde pořád je sil­ný Andersonův tvůr­čí ruko­pis, ohled­ně scé­ná­ře mám opro­ti sko­ro všem Andersonovým fil­mům leh­ké výtky ale pořád jsou to výtky pře­de­vším o tom, že mě Mistr opro­ti před­cho­zím Andersonovým fil­mům nechá­vá vlast­ně chlad­ným. Po audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ce jinak není moc co vytý­kat, i co se týče vizu­á­lu mi v rám­ci fil­mo­gra­fie PTA při­šlo, že nejde o tak vrchol­nou úro­veň, zvláš­tě pokud si člo­věk vzpo­me­ne na Až na krev nebo Magnolii. Je to pros­tě film, kte­rý se může jenom obdi­vo­vat, pro­to­že je z fil­mař­ské­ho hle­dis­ka pořád pove­de­ný. Ale nemůžu záro­veň říct, že bych si Mistra užil jako divák a že bych se někdy dostal do jeho nit­ra či postav i přes­to, že Phoenix a Hoffman ze sebe dostá­va­jí všech­no. Právě oni dáva­jí cel­ko­vým kva­li­tám Mistra hod­ně a jed­no­mu z nich, kon­krét­ně Phoenixovi to potvr­zu­je sta­tus jed­no­ho z nej­lep­ších her­ců sou­čas­nos­ti. To samé ovšem pocho­pi­tel­ně nejde říct o Hoffmanovi, kte­rý nás před­čas­ně opus­til a dost mož­ná pod­le jis­tých teo­rií prá­vě kvů­li vel­mi nega­tiv­ním reak­cím Scientologické církve na to jak Hoffman ztvár­nil vůd­ce sek­ty, kte­rá více­mé­ně zrca­dlí prá­vě tuto cír­kev. Těžké teo­rie ovšem v tomhle pří­pa­dě stra­nou a ješ­tě jed­nou vzpo­me­nout na to, že byl Philip Seymour Hoffman herec­ký talent kvů­li jehož smr­tí bude teď vždy něco respek­ti­ve někdo ve fil­mech Paula Thomase Andersona chy­bět.

V kost­ce řeče­no je Mistr hod­ně super. Phoenix potvr­zu­je, že je jed­ním z nej­lep­ších her­ců sou­čas­nos­ti, stej­ně tak se tu nesku­teč­ně vyřá­dil i Philip Seymour Hoffman (u kte­ré­ho už sta­tus jed­no­ho z nej­lep­ších her­ců sou­čas­nos­ti bohu­žel pla­tit nemů­že), také Amy Adams a vlast­ně i všich­ni ostat­ní hra­jou fakt dob­ře. Krásně to vypa­dá a Phoenix doká­že během jedi­né scé­ny před­vést 6 růz­ných emo­cí v obli­če­ji za pou­hých něko­lik vte­řin a před­vá­dí téměř nej­lep­ší výkon ve své kari­é­ře. Zároveň jsem měl ale celou dobu pocit, že se mi Anderson mohl jako scé­náris­ta a záro­veň reži­sér v audi­o­vi­zu­á­lu i pří­bě­hu dostat více do duše a mohl jsem tak sou­cí­tit s Phoenixovou posta­vou i přes­to jak těž­ce ucho­pi­tel­ná je, to se ale úpl­ně nepo­da­ři­lo. Spíše než film, kte­rý jsem si užil a nemohl jsem u něj dýchat je to film, kte­rý jsem mohl z fil­mař­ské strán­ky napros­to obdi­vo­vat a cenit jak krás­ně vypa­dá a jak Phoenix s Hoffmanem herec­ky řádí. I to ale není málo. PTA má sice na kon­tě lep­ší fil­my, přes­to je ale Mistr pořád v rám­ci jeho fil­mo­gra­fie dosta­teč­ně výraz­ný......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © The Weinstein Company

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře