Odborníci věnující se zkoumání propasti dosud měli zato, že nevznikla jako klasické jeskyně, tedy tím, že se voda vsakuje do podzemí, kde z půdy získanou kyselostí rozpouští horniny, a vytváří jeskyni směrem od povrchu dolů.

U hlubokých vertikálních jeskyní typu Hranické propasti je většinou vznik přisuzován hydrotermálnímu krasovění, při kterém je hornina rozpouštěna zespodu vzhůru podzemní vodou obohacenou o agresivní sloučeniny, jako jsou oxid uhličitý nebo sulfan.

Hranická propast a její hlubiny 18 fotografií

„Vzhledem k pozici propasti na geologickém kontaktu Českého masivu a Západních Karpat byl její vznik přisuzován právě tomuto krasovění. Voda v propasti je totiž obohacena o oxid uhličitý a helium, které má podle izotopového složení původ až v zemském plášti, což znamená, že propast je s těmito hloubkami nějak propojená,“ nastínil Radek Klanica z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, který výzkum vedl.

Právě složení vody vedlo už dříve k předpokladům, že by propast mohla mít až kilometrovou hloubku. A například geolog Milan Geršl z Mendelovy univerzity dokonce před dvěma lety vyslovil teorii, že by mohla sahat až 40 kilometrů hluboko do svrchního pláště Země.

Propast byla propojená s později zaplněným příkopem

Podle nejnovějšího výzkumu, který publikoval nedávno odborný časopis Journal of Geophysical Research: Earth Surface a je v angličtině dostupný online, tomu tak ale není.

„Výsledky magnetotelurické metody (metoda sloužící ke zjišťování elektrického odporu hornin, pozn. red.) ukázaly elektricky vodivé vrstvy, tedy vodou nasycené horniny, do hloubky přibližně jednoho kilometru. Ostatní použité geofyzikální metody pak vykreslily propracovaný systém údolí v krasovém reliéfu ukazující bývalý směr toku povrchových vod,“ popsal Klanica.

Podívejte se do hlubin Hranické propasti, jak je zaznamenal robot:

Helium se sice podle vědeckého týmu do vody v propasti dostává z hlubších vrstev v zemském plášti, spíše však prostupuje přes mikrotrhliny, a nelze tedy už mluvit o tom, že by šlo o součást samotné propasti.

Současně po vyhodnocení všech získaných dat dospěli odborníci k tomu, že vznik propasti souvisí s dávnou přítomností zhruba kilometr hlubokého příkopu nedaleko od ní v době zhruba před patnácti miliony let.

Schéma zobrazující propojenost Hranické propastí s příkopem, který později zaplnily mořské sedimenty. Pro zvětšení klikněte. Zdroj: JGR: Earth Surface

„Povrchová voda tekoucí přibližně z jihu na sever ze zvedajících se Karpat na jihu se tehdy vsakovala do zlomy oslabené zóny v místech dnešní propasti pod povrch, kde vytvořila téměř vertikální jeskyni, a poté vyvěrala na dně příkopu,“ shrnul vědec.

„Když byla později tato karpatská předhlubeň zaplněna mořskými sedimenty a posléze se hladina spodní vody zvedla o téměř kilometr vzhůru na současnou úroveň, vývěr z jeskyně byl sedimenty zablokován a propast se zaplnila vodou,“ dodal.

Rekordní ponor zastavila délka ovládacího kabelu

Současně odborníci došli k tomu, že propast tudíž nemůže být hlubší, než byl tento kilometrový příkop.

„Tento závěr potvrzuje jak magnetotelurické měření, tak ho indikuje rekonstruovaný krasový povrch. Propast pak tudíž mohla vzniknout tradiční cestou jako většina jeskyní a její současné prostory mohly být hydrotermálním krasověním pouze později dotvořeny či přetvořeny,“ uzavřel Klanica.

V roce 2016 se dálkově řízený robot v Hranické propasti potopil do 404 metrů, kde ho zastavila délka ovládacího kabelu, neboť šlo původně jen o testovací ponor. To jí zajistilo titul nejhlubší zatopené sladkovodní jeskyně světa. Společně se suchou částí, která měří od úrovně terénu k vodní hladině 69,5 metru, je tak nyní celková prokázaná hloubka propasti 473,5 metru.

„Pro nás je tento výzkum další zajímavý střípek poznání. Nicméně jsou tu i další, které třeba vychází z faktu, že vrt pouhých třicet kilometrů od propasti odhalil vápencové vrstvy sahající až do hloubky téměř čtyř kilometrů,“ uvedl předseda hranické organizace České speleologické společnosti Michal Guba.

„Je v podstatě jen jediná možnost, jak objektivně zjistit hloubku propasti – dostat se s robotem až na dno,“ doplnil.

Přesná hloubka celé propasti není navzdory desítky let trvajícímu zkoumání českých vědců, speleologů a potápěčů stále známa kvůli jejímu velmi členitému tvaru. V hloubce zhruba dvou set metrů se totiž nachází úzký „krček“, jenž navíc blokuje vrstva nahromaděných kamenů, klád a dalšího materiálu.

Spouštěné sondy tak dlouho končily nejhlouběji zde. Změnil to až v uplynulých deseti letech polský potápěč Krzysztof Starnawski, který dokázal místem opakovaně proplavat a jím spouštěné sondy poté postupně dosáhly hloubky až 384 metrů. Na jeho práci poté navázal dálkově řízený robot.

Jak vypadalo vytažení robota, který po rekordním ponoru uvázl v hlubině: