Dva roky v pražské Dukle mu nesedly. Sprinter Jiří Polák (22 let) se vrátil do mateřského klubu TJ Sokol České Budějovice k trenérovi Tomáši Najbrtovi a ve skromných podmínkách se dere mezi elitu. Na nedávném mistrovství republiky v Plzni vybojoval titul na dvoustovce, parádním časem (20,69 sekund) se přiblížil českému maximu. Minulý týden si v premiéře na Diamantové lize v Bruselu doběhl pro bronz a dnes se poprvé představí v hlavním programu Zlaté tretry Ostrava. Na netradiční trati 150 metrů se utká například s mistrem světa Ramilem Gulijevem. „Prožívám dobré období,“ pochvaluje si Polák.
Podmínkám navzdory. I tak by se dal v kostce popsat Polákův sprinterský rozmach. V Českých Budějovicích jsou pro špičkovou atletickou přípravu hodně skromné. „Podmínky pro vrcholový sport v Českých Budějovicích skoro nejsou. Risknul jsem to a snad se to vyplatilo,“ popisuje Polák svůj odchod z Dukly Praha. „Myslel jsem, že to bude krok zpátky, protože zázemí na trénování nám chybí. Hlavně v zimě, nemáme žádnou halu. Nebo máme, ale je to jen padesátimetrový koridor, o který se dělíme se zbytkem oddílu. Mačkáme se tam, moc prostrou na trénování není.“
Podobné to je i s finanční podporou. „Bohužel, s ní to není nijak,“ říká Polák upřímně. „Když jsem odešel z Dukly, vypověděli mi smlouvu. Musel jsem se obrátit na rodiče. Tím jim chci poděkovat. Bez nich bych tady neseděl, neměl bych možnost sportovat. Odměny máme jen od města a oddílu za výkony a úspěchy.“
V Dukle to Polákovi nesedlo. Dva roky nepovažuje za příliš úspěšné. „Stagnoval jsem, protože jsem jako mladistvý atlet nebyl moc zvyklý příliš trénovat,“ popisuje. „Trenér v Praze se mi snažil přizpůsobovat a ubírat mému tělu. Nestačilo to, museli jsme se rozejít. Snad v dobrém.“
Co se změnilo návratem do Budějovic? „Dospěl jsem, to je hlavní důvod. Nejhlavnější ovšem je, že trenér v Českých Budějovicích mě zná, umí se mnou pracovat a ví, jaké tréninky na mě sedí. Poskládali jsme to a dali dohromady tak, aby to sedělo.“
S atletikou začínal Polák až v patnácti letech. „Přivedl mě k ní pan Kratochvíl. V uvozovkách mě objevil a přivedl do budějovického Sokola. Tam mě trénoval Tomáš Najbrt, u kterého i teď setrvávám. Původně jsem začínal jako čtvrtkař, ale přehoupl jsem se na dvoustovku, která mě baví víc.“
Tretra a 150 m? Můžu běžet a nepřemýšlet
Před měsícem na této trati vybojoval premiérový titul na mistrovství republiky v Plzni. A poprvé čas stlačil pod 21 vteřin. Osobákem 20,63 se výrazně přiblížil českému maximu Pavla Masláka (20,46). „Půl roku zpátky bych si nedokázal představit, že by padla hranice 21 vteřin, takže se ani moc neodvažuji odhadovat, kam bych čas mohl ještě posunout,“ odpovídá Polák na otázku ohledně ambicí a dalších cílů. „Jsem rád, že jsem takhle vysoko, myšlenka na překonání rekordu je dobrá, budeme se s trenérem tímto směrem ubírat. Ale jestli to bude a kdy? To zatím nedokážu říct.“
V tuhle chvíli si užívá parádní období. Po premiéře na Diamantové lize, kde ho na dvoustovce (20,89) porazili jen Ital Eseosa Fostine Desalu (20,39) a Slovák Ján Volko (20,81), se poprvé představí i na Zlaté tretře Ostrava.
„Jsem moc rád a vděčný za to, že si můžu vyzkoušet závodit se světovou špičkou. Musím poděkovat organizaci a panu Juckovi (manažer Tretry) za možnost v Ostravě vůbec startovat. Do poslední chvíle nebylo jisté, jestli vůbec bude, těším se na netradičních sto padesát metrů, kde se utkáme s největšími hvězdami současné světové atleticky. Prožívám dobré období.“
Taktiku na netradiční trať má poměrně jasnou. Bez zbytečného přemýšlení a taktizování to prostě napálit. „Jako dvoustovkař a občasný čtvrtkař můžu běžet a nepřemýšlet,“ usmál se Polák. „A buď to tam je, nebo není.“
