Lov ryb z hladiny v překážkách

8.9.2020 - Jan Molnár

Kapr nikdy nebyl mojí nejoblíbenější rybou. Téměř vždy se snažím při běžném chytání kaprům vyhnout. Raději přizpůsobím celou strategii a způsob lovu jiným, mnohdy i menším rybám, než abych tahal jednoho kapra za druhým. Například „opravdová“ kaprařina jde úplně mimo mě. To ale neznamená, že si kapry občas nezachytám. Jednou za čas mě přece jen přepadne chuť si nějakého kapra chytit. Ovšem způsobem, jakým já chytám kapry nejraději, by asi žádný běžný rybář dobrovolně nechytal. Vlastně už před samotným lovem by se i nejeden kaprař zapotil a rychle si rozmyslel, jestli mu to za nějakou rybu vůbec stojí.

Při chytání ryb z hladiny je nejdůležitější ryby najít. Pokud zvolíte špatné místo a ryby nenajdete, šance na úspěch je minimální. Na každé vodě se ryby hledají jinak. Znám revíry, kde stačí přijít v podstatě na jakékoliv místo a rozhlédnout se po hladině. Alespoň orientačně zjistíte, kde se ryby zdržují a máte zpoloviny vyhráno. Na většině revírů však toto zdaleka neplatí. Ryby se vám rozhodně neukážou jen tak pro nic za nic. Chcete-li zahlédnou alespoň náznak pohybu ryb, často je zapotřebí vodu delší dobu pozorovat a pořádně se soustředit. Součástí takového pozorování je samozřejmě i to, že nestačí vodu pozorovat z jednoho místa, ale je potřeba ji až několikrát obejít. Hledání ryb se tak může pořádně prodloužit a trvat nakonec i mnohem déle než samotné chytání. Jestliže nezahlédnete žádné ryby na volné vodě, přichází na řadu hledání ryb podél břehů. Příbřežní partie revírů jsou většinou všeobecně rybáři dost podceňované. Skoro nikdo u nich nechytá. Já se na taková místa naopak s chutí zaměřuji. Břehy jsou kompletně zarostlé a žádná vyšlapaná cestička na taková místa neexistuje. Už jen z tohoto důvodu jsou taková místa pro většinu rybářů „nedosažitelná“.

Poštípaný od komárů, poškrábaný od rostlin a s hlavou zalepenou od pavučin se dostávám do blízkosti těchto míst. Pokud to alespoň trochu jde, dívám se do vody už cestou na vybrané místo. Není nic neobvyklého, že během rušné cesty se ryby poplaší a potom už je vůbec nezahlédnete. Pořád je tedy na místě soustředit se na každý centimetr vody. Polarizační brýle jsou samozřejmě nedílnou součástí výbavy. Většinou si nejdřív obejdu revír jen tak, bez výbavy, a dívám se, kde ryby zahlédnu. Až potom, většinou následující den, se vydávám chytat. Je hodně pravděpodobné, že ryby budou na stejných místech jako v předešlý den. I když se v den pozorování téměř všechny ryby poplaší, po nějakém čase se zase vrátí zpět do bezpečí svých příbřežních úkrytů. Jsou tam zvyklé na absolutní klid a bezpečí před rybáři. Při hledání ryb se není třeba obávat zakalené vody nebo takové, do které je vidět jen několik centimetrů pod hladinu. Není nutné vidět konkrétní ryby. Dokonce i v naprosto zakalené vodě se ryby prozrazují například mírným vlněním hladiny nebo zvířením vody. To se někdy projeví až o mnohem později, poté co ryba vystřelila pryč. To ale vůbec nevadí. Jste o informaci chytřejší, víte, že ryba byla právě na tomto místě. Nic víc už vědět nepotřebujete. Na vodách s čistou vodou je hledání ryb samozřejmě mnohem snadnější, ale princip je stejný na všech vodách.

Následující den se vydávám k vodě už s výbavou. Mířím rovnou na první místo hned zkraje, kde jsem předešlý den viděl slušné pohyby ryb. Ovšem, i když se vám podaří určit celkem přesně, kde se ryby zdržují, rozhodně to ještě neznamená, že je chytíte. Ze zkušenosti ale můžu s klidným svědomím vyhodnotit, že ryby v překážkách se dají z hladiny přemluvit mnohem snadněji než ryby, které jezdí na volné vodě. Myslím si, že je to právě tím, že ryby na těchto místech nejsou tak ostražité jako ty, které se pohybují přímo na volné vodě. Když říkám ostražité, nemyslím tím plaché. Plaché jsou rozhodně mnohem více než ryby na volné vodě, ale právě kvůli nulovému tlaku rybářů jsou méně ostražité. Přece jen rybáři, kteří před sebou uvidí jezdit ryby na hladině, se čas od času pokusí nějakou chytit a ryby naše triky moc dobře znají. Den dopředu si každé místo, kde jsem viděl nějakou rybu, lehce vyšlapu kvůli lepší manipulaci s prutem, a hlavně abych byl posléze co nejméně slyšet. Vždy si místa upravuji pouze pro svou potřebu, aby na ně nezačali chodit rybáři ve velkém a ryby tak nepřišly o jediný cenný úkryt. Ani já na těchto místech nehodlám chytat rybu za rybou. Stačí mi jedna dvě ryby jednou za čas. Chci, aby ryby měly alespoň na nějakém místě klid a bezpečí, a to na jakékoliv vodě. Pro mě platí, že se musí mít nejdřív nejlépe ryby a až poté rybář. Kdyby se tímto heslem řídilo více rybářů, možná by některé vody vypadaly úplně jinak…

Na tyto vycházky si beru jen nejnutnější vybavení: prut, podběrák, nezbytnou bižuterii do kapes a pečivo, ideálně rohlíky. S rohlíky jsem měl vždy větší úspěch než s jakýmkoli jiným pečivem. Prut volím co nejkratší, maximálně do tří metrů délky. Delší prut přináší jen problémy s manipulací, ať už při nahazování, nebo při samotném zdolávání ryby. Kmenový vlasec používám v síle 0,30–0,35 mm. To záleží na podmínkách. Většinou chytám v blízkosti větví, padlých stromů, rákosí a dalších překážek, proto je pro mě používání slabších průměrů zbytečné. Pokud je voda čistá, používám fluorokarbonový návazec o nějakou setinu milimetru slabší než kmenový. V zakalené vodě se spokojím s čirým kmenovým vlascem. Chytám na samotný háček, nejčastěji ve velikosti 4–2. Větší háček je na místě kvůli lepšímu zaseknutí s velkým kusem pečiva. Je třeba dát si pozor, aby háček nebyl moc velký, protože často je zřetelné, že ryby opravdu ví, že s nabízeným soustem s háčkem je něco špatně. Vysbírají devět z deseti kusů pečiva a ten desátý s háčkem nechají být, i když má třeba fluorokarbonový návazec. Jediné rozumné vysvětlení je, že opravdu vidí háček v pečivu, protože někdy i v řádu sekund poté, co se pečivo rozmočí a já háček vytáhnu, ryby pečivo najednou sežerou. Když se na takovou situaci díváte v přímém přenosu několik metrů od sebe, máte chuť prut zlomit o koleno a hodit ho za sebe do křoví…

Většinou si kus nastražím ještě předtím, než se na místo vydám. Dělám to tak proto, abych byl při příchodu na místo rovnou připravený k náhozu, tedy většinou k položení rohlíku na hladinu pod špičku prutu. Nikdy neházím k nastraženému kousku pečiva další. Většinou ryby sežerou jeden až dva kusy a zbytek nechají být. Potom trvá delší dobu, než vysbírají všechno pečivo, a je tak další šance, že seberou právě nastražený kus. Pokud se do deseti minut neprojeví žádná aktivita ryb, hodím na místo pár kousků pečiva a přesouvám se dál. Místo nechám odpočinout a při cestě zpět se k němu vracím.

Na cestě k dalšímu vytipovanému místu vidím už zdálky, že na něm ryby jsou. Snažím se tedy jít co nejtišeji a záměrně se zastavuji několik metrů před ním. Pokud se dá do vybraného místa nahodit ze strany, je zbytečné se k rybám snažit přiblížit co nejblíž. Je zde větev padlá do vody a u ní vidím dva pěkné kapry těsně pod hladinou. Stojím asi pět metrů od větve a pozoruji, jak ryby reagují na moje pohyby, zatímco se chystám k náhozu. Zdá se, že o mně ryby neví. Soustředím se na přesný hod pár centimetrů před spadlou větev. První nához je většinou rozhodující. Jestliže nenahodím přesně, kapři mi většinou nedají druhou šanci a zmizí do hloubky. Nesmím jim hodit sousto přímo „na hlavu“, protože to by je vyplašilo okamžitě. Vždy se snažím nahodit do okruhu půl metru od nich. Povedlo se – nához mi vyšel na výbornou! Teď už jen doufat, že se jeden ze dvou kaprů rozhodne sousto sebrat. Ten, který stojí blíže k rohlíku, začne hýbat prsními ploutvemi a pomaličku se začíná přibližovat k rohlíku. Adrenalin mi začíná stoupat v krvi a já, schovaný za stromem a v kopřivách, pevně doufám, že si to v poslední chvíli nerozmyslí. Je od sousta možná pět centimetrů, když vtom se zastaví. Vůbec nechápu, co se děje. Kus pečiva si prohlíží možná deset vteřin, pak se v klidu otočí a zajede do bezpečí padlé větve. V ten okamžik by se ve mně krve nedořezal. Druhý kapr pochopitelně následoval svého společníka a zamířil do bezpečného úkrytu hned za ním. Tady teď na rybu nemám šanci. Házím tedy na hladinu dva kusy rohlíku a přesouvám se na třetí místo, které je kompletně zarostlé rákosím.

Z dálky vidím, jak se rákosí několikrát zaklepalo, což mi dává znamení, že se tam něco děje. Bohužel na tomto místě není možné nahodit ze strany, proto se musím přiblížit až těsně k samotnému rákosí. I když se snažím jít co nejtišeji, přesto dělám značný hluk a ryby o mně musí vědět. Rohlík umisťuji těsně před rákos. Uplynulo deset minut a já u rohlíku nezahlédl jediný pohyb ryby, ovšem přímo v rákosí se ryby projevují pravidelně. Zajímavé… Jako by nechtěly vynaložit ani metr úsilí kvůli sebrání nástrahy a čekaly, až jim kus rohlíku připravím přímo pod nos. Nastražuji čerstvou patku rohlíku a nahazuji o metr dál přímo do rákosí. Sotva se zorientuji, kam sousto dopadlo, a už vidím, jak se mi natahuje vlasec. Neváhám ani vteřinu a zasekávám. Ryba se v rákosí převaluje ze strany na stranu a já jen doufám, že se mi ji podaří vyprostit. Po chvilce se mi daří kapra z rákosí vytáhnout a po tvrdém souboji pod nohama podebírám krásného řádkáče. Není to velká ryba, ale o to při tomto způsobu lovu vůbec nejde. Navíc je to opravdu nádherná ryba. Kapra pouštím a rovnou se vracím na předchozí místa. Po souboji se dnes už nemá smysl na tuto část revíru dál zaměřovat. Při cestě zpět se ještě zastavuji u padlé větve, kde jsem dnes už dva kapry pozoroval. Oba jsou zpátky na svých místech a já tedy dostávám druhou šanci. Opakuje se však úplně stejný scénář jako zhruba před hodinou: oba kapři si to namířili zpět do svého domova. Tyto ryby jsou prostě dnes chytřejší než já. Od vody ale odcházím naprosto spokojený. Nechám kapry nějakou dobu odpočinout a zhruba za týden se pokusím jednoho ze dvou obyvatelů padlé větve konečně přemluvit k záběru…

Lov z hladiny v překážkách je jednou z nejtěžších a zároveň nejkrásnějších rybolovných technik. Není nic lepšího, než když pouhých pár metrů od vás kapr sebere kus pečiva a následně vám nedá ani centimetr zadarmo. Jsem přesvědčený, že si budete takto chycené ryby cenit daleko více, i když třeba nebude zrovna zvlášť velká. Pokud vás už nebaví klasická kaprařina a lov z hladiny na volné vodě, je na čase tuto uchvacující metodu vyzkoušet. Uvidíte sami, že budete mile překvapení a odměnou vám budou ryby, které možná nikdy ani na háčku nebyly.