Léto je u konce. O prázdninách jsme sice viděli méně filmů, než tomu bylo v předešlých letech, to ale neznamená, že bychom si je neužili. Minimálně šest snímků, které jsme měli možnost vidět v kinech nebo na internetu, za to rozhodně stály.
Greyhound
Film natočený na motivy skutečných událostí se odehrává na začátku druhé světové války a po celou dobu sledujeme kapitána Ernesta Krause ve svém prvním velení za svou kariéru. Ernest Kraus musel velet 37 mezinárodním spojeneckým lodím a všechny dostat přes Atlantik. Úkol mu ale ztěžují lodě nacistů, kteří jejich výpravu pronásledují a útočí na ně. Kapitán nemá jinou možnost, než při svém prvním velícím úkolu zachránit většinu svých mužů a potopit nacistické lodě.
Než skončí léto
Než přijde léto, je rodinným dramatem, beroucím si na paškál rozhodně velice neveselé téma. Vzrůstající dysfunkčnost rodiny, snažící se vyrovnat s nemocí dospívající dcery, touha udělat pro ni cokoli a nespoutanost mladé, živelným vzplanutím opepřené lásky jsou hlavním kořením australského snímku, který rozhodně není špatný. Vzhledem k momentálně skromné nabídce kin patří zdaleka k tomu nejzajímavějšímu, co je v nich k vidění.
Palm Springs
Bezstarostný pohodář Nyles (Andy Samberg) se na opulentní kalifornské svatbě kouše nudou. Stejně jako nevázaná a mírně cynická sestra nevěsty Sarah (Cristin Milioti). Když spolu uvíznou v časové smyčce a prožívají ten samý svatební den znovu a znovu. Chytrá i ztřeštěná letní komedie vás rozesměje nahlas a zároveň vám připomene, že i když zdánlivě na ničem nezáleží, stojí za to zachovat si aspoň trochu lidskosti a lásky.
Proxima
Proxima rozhodně není filmem bez chybičky. Největší devizou snímku je slabší příběh, který nevytáhne nad vlny průměru ani Eva Green a jí zdatně sekundující Matt Dillon. I přes poctu skutečným astronautkám – matkám, jsem se při sledování filmu nemohl ubránit pocitu, že vše sledované už jsem někde viděl. A dost možná lépe. Snímek tak stojí na herectví a zajímavých lokacích.
Tenet
Christopher Nolan si libuje v komplexních dějových linkách. V Mementu skákal díky hrdinově krátkodobé paměti dopředu a dozadu, v Počátku zase protagonisté přecházeli z jednoho sna do druhého. Ani Tenet není výjimkou a s časem si pohrává skutečně hodně. Nolan opět naservíroval přesnou dávku komplexnosti a epičnosti, jak jsme tomu u něj zvyklí. Nicméně nemohu se bránit dojmu, že z toho šlo vytřískat ještě o trochu více. Ve výčtu režisérových děl patří jeho nejnovější počin spíše ke slabším kouskům. Ale slabší Nolan je pořád obecný nadstandard.
Šarlatán
Šarlatán je silné, pohnuté a výborné životopisné drama, které má pár slabších míst a trošku trpí neduhem většiny filmů dle skutečné události – přílišnou volností zpracování. To hlavní však zachycuje skvěle a hlavně se nedá říci, že by film nefungoval. V rámci toho naopak není ve scénáři nic navíc, nebo tak říkajíc „na sílu,“ většina linek naopak působí tak přirozeně a uvěřitelně, jak jen může u tak rozporuplného hlavního hrdiny.