Norsko: nejlepší treky v zajetí severské divočiny

Na dalekém severu Evropy leží země plná majestátních vrcholků, hlubokých fjordů, náhorních plošin a pobřežních ostrůvků. Země, kde v létě můžete spatřit půlnoční slunce, a vychutnat si tak nekončící dny. Země, kde v zimním období můžete pozorovat zelené a rudé odstíny polární záře, tančící na jasném nebi. Především jižní Norsko je protkané sítí turistických tras a chatek, patřících norskému turistickému svazu DNT. Ale je-li vám víc po chuti ztratit se v divočině mimo značené cesty, taky si přijdete na své. Nechte se inspirovat tipy na túry v šesti zajímavých lokalitách Norska!

Treky v Norsku

1) Okruh po lákadlech Jotunheimenu

Šestidenní okruh (asi 90 km) pohořím Jotunheimen v sobě zahrnuje největší lákadla norské krajiny, včetně dvou nejvyšších hor Galdhøpiggen a Glittertind nebo populární přechod hřebene Bessegen. Při něm se pod vámi po jedné straně rozprostírá tmavě modrá hladina jezera Gjende a na druhé tyrkysově modré jezero Bessvatnet. Rozdíl hladin mezi nimi je neuvěřitelných 400 výškových metrů.

Vychází se od parkoviště v Gjendesheimu směrem na západ a přechod hřebene Bessegen k chatě Memurubu, dlouhý asi 13 km, zabere pět až sedm hodin. Cestou pravděpodobně budete potkávat turisty v opačném směru. Většina z nich se totiž sveze lodí do Memurubu, a odtud se pak přes Bessegen vrací zpátky do Gjendesheimu.

Druhý den se dá přeplout lodí jezero Gjende do Gjendebu a odtamtud pak pokračovat 20 km na severozápad údolím Storådalen kolem jezera Langvatnet k chatě Leirvassbu. Mějte na paměti, že loď do Gjendebu jezdí jen během hlavní turistické sezony.

Z Leirvassbu vede zhruba šestnáctikilometrový úsek na severovýchod k horskému hotelu Spiterstulen, který je výchozím bodem k výstupu na Galdhøpiggen (2469 m) – nejvyšší horu Norska.

Další den je možné vystoupit na jen o několik metrů nižší Glittertind, který s Galdhøpiggenem dlouho soupeřil o pozici nejvyšší hory. Přes Glitterheim se pak vrátíme jihovýchodním směrem do Gjendesheimu.

2) Přes kamenná pole Dovrefjellu a Rondane

V Rondane, nejstarším norském národním parku, najdete deset vrcholků s výškou přesahující 2000 m, hluboké horské kotle, ledovcová jezera i morény. Krajina je svým způsobem zvláštní a nehostinná – klima je suché a kopce pohoří Rondane ve svých vrcholových partiích připomínají velkou hromadu větších či menších kamenných bloků, občas porostlých lišejníkem.

Kromě výstupů na vrcholky Rondslotnet a Storronden je oblíbenou variantou třídenní, 65 km dlouhý okruh Spranget – Rondvassbu – Dørålseter – Bjørnhollia – Rondvassbu – Spranget v jižní části parku.

Za zmínku stojí také další třídenní, šedesátikilometrový přechod od severu k jihu z národního parku Dovrefjell do Rondane trasou Hjerkinn – Grimsdalshytta – Dørålseter – Rondvassbu. Tento přechod se dá protáhnout o výstup na nejvyšší horu Dovrefjellu – Snøhettu (2286 m). Výchozím bodem je chata Snøheim, patřící norskému turistickému svazu. Cesta k ní je uzavřená závorou, ale pravidelně tu v sezoně jezdí autobus z Hjerkinnu.

Výstup na Veslesmeden v pohoří Rondane Norsku

3) Přechod náhorní plošiny Hardangervidda

Národní park Hardangervidda, ležící mezi Bergenem a Oslem, je největším norským národním parkem a zároveň největší náhorní plošinou v Evropě. Mírně zvlněná krajina je posetá četnými jezírky a mokřady. Hardangervidda je doslova protkaná turistickými cestami, a není tedy problém přizpůsobit trek vašim časovým možnostem.

Jednoduchý okružní pětidenní trek v severní části parku je například Fagerheim – Krækkja – Stigstuv – Sandhaug – Rauhellern – Hein – Krækkja – Fagerheim.

Velice pěkným trekem je také asi desetidenní přechod celé planiny od severu na jihovýchod ve směru Fossli, Hedlo, Hadlaskard, Torehytten, Litlos, Bessá, Sandhaug, Lágaros, Mogen, Stordalsbu, Kalhovd, Helberghytta a Rjukan.

Nádherný trek vede také z vesničky Finse na sever do Myrdalu, odkud si můžete užít výhledy na modrý ledovec Hardangerjøkulen. V tomhle úseku vede cesta kolem známé a cyklisty vyhledávané cesty Rallarvegen, která vznikla jako pomocná komunikace při stavbě železnice z Osla do Bergenu na přelomu 19. a 20. století. Po cestě je samoobslužná DNT chata v Hallingskeidu. Z Myrdalu se dá pokračovat na další otevřenou, DNT spravovanou chatu Grindaflethytta. Od ní je pak možné sestoupit buď do Flåmu, nebo Stalheimu a túru spojit s pádlováním v malebných fjordech Nærøyfjorden nebo Aurlandsfjorden. Do Finse se můžete vrátit z vesnice Flåm vlakem, a užít si tak Rallarbanen ještě jednou, tentokrát z jiné perspektivy.

4) Síť jezer v parku Femundsmarka

Femundsmarka se rozkládá východně od jezera Femunden při hranicích se Švédskem. Dohromady s přírodní rezervací na švédské straně tvoří největší souvislou chráněnou oblast divočiny v jižní Skandinávii. Divoká zvlněná krajina, utvořená ustupujícím ledovcem, je domovem řady vzácných a ohrožených druhů zvířat a ptactva. Narazit tu můžete na orly mořské, sokoly, vydry nebo pižmoně, kteří se oddělili od původního stáda v Dovrefjellu.

Jezera na Femunsdmarce jsou doslova rájem rybářů. Park nabízí síť značených turistických stezek, které se napojují na trasy vedoucí na švédskou stranu, nebo ideální příležitost k prozkoumání oblastí jezer Revsjøen, Styggsjøene, Røa, Reva a dalších na kánoích. Během 12 dní můžete obejít jezero Femunden kolem dokola. Přestože většina cesty vede po značených cestách, připravte se na podmáčený, bažinatý terén. Výchozím místem je parkoviště Synnervika. Odtamtud je také možné vyrazit na asi padesátikilometrový výlet na kánoích do Rørosu – malebného norského městečka zapsaného v seznamu světového dědictví UNESCO.

5) Třídenní trojúhelník v Trollheimenu

Trekanten i Trollheimen, neboli trojúhelník v Domově trolů, je třídenní horské putování mezi chatami Gjevilvashytta, Trollheimshytta a Jøldalshytta, které spravuje DNT. K výchozímu místu u jezera Gjende poblíž Oppdalu vede silnice, za kterou se platí poplatek 50 norských korun.

První den stezka mírně stoupá k jezeru Kammtjønn, a pak se zdvihá po suťových polích k hřebenu Riaren, odkud je krásný výhled na Trollheimen (1850 m). Pak prudce klesá do údolí k chatě Trollheimshytta. Druhý den se dá vybrat ze tří variant cest na Jøldalshyttu. Nejsnazší a nejkratší vede údolím podél řeky. Cesta po pravé straně řeky přes vrcholek Geithetta trvá šest hodin. Nejnáročnější je trasa přes tři vrcholky Trollhetta, která zabere asi devět hodin. Závěrečný úsek z Jøldalshytty na Gjevilvashyttu vede nenáročným terénem bez výraznějšího stoupání a zabere šest až sedm hodin.

6) Dramatické scenerie Romsdalu

Romsdal je jedním z mála norských pohoří s ostrými vrcholy, mohutnými vertikálními stěnami a divoce rozeklaným profilem, připomínajícím Alpy. Turistických možností je tu nespočet, přestože značených cest není moc. Je to především ráj pro horolezce, ale i tak se tady dá najít několik zajímavých cest, kde lano nepotřebujete.

Romsdalen je možné přejít během dvou dnů od severu k jihu. Výchozím bodem je samota Grøvdal, ležící na konci silnice z Isfjorden. Údolími Søredalen a Lofdalen vede značená cesta na náhorní plošinu Mardalbotn a dál k vyhlídce na Mardalsfossen – jeden z nejvyšších evropských vodopádů. Ten je ale možné obdivovat jenom během turistické sezony od 20. června do 20. srpna. Po zbytek roku je podobně jako Vøringsfossen na Hardangerviddě odváděn na turbínu vodní elektrárny. Sestoupit je pak možné buď do údolí Raumadalen, nebo k jezeru Eikesdalsvatnet.

Hezký, i když hodně náročný a neznačený trek je ze stejného výchozího místa v údolí Grøvdalen. Strmý výstup vede na vrchol Bjørnabotnhøgda (1534 m), odkud je úchvatný výhled na celé pohoří. Bivakovat se dá u jezera Gluterovatnet a dál sestoupit do údolí Erstaddalen nebo si trek prodloužit o túru kolem jezer Grøttavatnet a Saufonnvatnet.

Trekování v Norsku

Období: Hlavní turistická sezona trvá od začátku června do půlky srpna, ale pro většinu tras existují i zimní varianty.

Spaní: Norský turistický spolek (DNT) spravuje po celé zemi na 500 turistických chat, ať už s obsluhou nebo samoobslužných. Tábořit se dá kdekoliv, minimálně však 150 m od domu či chaty.

Jídlo: V sezoně je možné dokoupit si jídlo v turistických chatách s obsluhou. Pokud plánujete trekování do odlehlejších oblastí, rozhodně na to nespoléhejte a sbalte si zásoby s sebou.

Voda: Pitná voda teče v potocích a řekách, bez nutnosti dalších úprav. V odlehlejších oblastech není problém pít ani ze stojaté vody.

Ceny: Jsou asi trojnásobně vyšší než v ČR. Všude se dá platit kartou, větší obnos hotovosti tedy není potřeba. Vyplatí se mít pár pětikorun na zaplacení sprchy v kempech.

Mapy: Doporučuju stáhnout si aplikaci Norgeskart. Mapy fungují i v režimu off-line, musíte si ale nejdřív stáhnout požadovanou oblast. Na stránkách UT.no najdete veškeré turistické trasy a chaty patřící DNT. Nezapomeňte ani papírovou mapu a kompas.

Doprava: Letecky nebo autobusem do Osla, vnitrostátně buď letecky (norwegian.no, SAS.no), nebo vlakem (nsb.no). Pokud cestujete autem, je užitečná aplikace FergeTider, která zobrazuje časy odjezdů trajektů.