Bigriver race 2020, Flyfishing team Pilsen
Už dva roky jsme se chystali na tenhle vyhlášený úsek řeky Váh pod Bešeňovou. Nakonec jsme návštěvu revíru spojili se závodem Bigriver race.
Letos trochu komplikace s covidem, ale startovné zaplaceno dlouho dopředu a pak už jen čekání, jestli vůbec budeme, nebo nebudeme moct odcestovat.
Složení týmu bylo nakonec naprosto jiné, než bylo původně plánováno, ale když má člověk víc parťáků na ryby, kteří jsou pro každou špatnost, tak je to sranda. Každopádně jak se později ukázalo, složení Já & Honza Kasík starší & Honza Kasík mladší bylo kvalitní po všech stránkách.
Odjezdu samozřejmě předcházelo několik vázacích večerů. Po uklidnění, že Váh je v podstatě taková trošku větší řeka než naše Ohře a vystačím si s tím, co chytáme tam, jsem se spíše soustředil na doplnění různých velikostí mušek, než tvořit nějaké nové vzory.
Odjezd jsme si naplánovali na středu po poledni s tím, že na penzionu budeme cca v půl desáté večer. Cesta nám utíkala krásně, D1 naštěstí nikde žádný zásek neměla a tak jsme dorazili na místo určení skoro na čas. Mimochodem, penzion Pod Vlkolíncom můžu jen doporučit, krásně čisto a útulno, obsluha příjemná a co bylo pro mě nejdůležitější, tak jsem měl oddělené spaní od kolegů chrápačů, takže jsem se každou noc vyspal dorůžova.
Na čtvrteční ráno bylo naplánováno pelášit pro povolenky do obchodu Thymallus v Ružomberoku, kde jsme dokoupili nějaké drobnosti a hlavně rybářský lístek a povolenky. Pak už jsme se jen nechali nasměrovat k vodě.
Pro čtvrtek jsme zvolili pstruhový úsek chyť a pust nad krčmou v Ivachnové, samozřejmě, že jsem pospíchal, abych už byl ve vodě. Rychle připravit prut s francouzským návazcem, pro jistotu jsem zvolil pětkový Superb XP 596 od Hanáka (prut na velké ryby!), do kapsy u vesty vzít cívku se suchou šňůrou, krabičky s mouchami, obléct se a jít zabrodit někam do neznáma.
Po nějaké půl hodince bez ryby jsem prochytával místo pod stromy a jelikož jsem velmi šikovný a často motám, tak jsem stál chvíli na místě a rozmotával návazec, když v tom koukám, jak asi 1,5 metru ode mě si stojí krásná ryba v klidném proudu. Snažil jsem se ani nehnout a poslat mušku tak, aby ji zaujala. Na asi pátý nához se podařilo, ryba se po mušce ohnala a já mohl zdolat svoji první rybu z Váhu. V podběráku jsem měl potočáka a měřil krásných 44 cm.
Jelikož jsem už dříve slyšel, že ryby jsou tu velmi opatrné a nemáme počítat s nějakými kvanty, tak na začátek to nebylo špatné. V ten den jsem přidal ještě několik nasazených potočáků, malých duháčků (prý ze samovýtěru) a k tomu jako bonusy další nádherné starší pstruhy potoční přes 40 čísel a dva zdomácnělé duháky. Z těch jsem byl ale doslova „vydřenej“, tak tlusté a bojovné ryby jsem na prutě dlouho neměl. Chytit duháka kolem 40 cm na pětku prut, kterému se vůbec nechce z vody a předvede ti po záseku výskok metr nad vodu a jde třikrát přes brzdu, to se mi moc líbilo.
Další den v pátek jsme měli zakoupené povolenky na úsek lipňový. Hned po příjezdu k vodě jsem zjistil, že boty mám za oknem na hotelu. Naštěstí jsme ten den chytali jen ve dvou, tak jedny boty byly volné v autě. Říkám: „Hlavně aby se nám to nestalo zítra“ s úsměvem se obouvám a jdeme na to, pro změnu od krčmy směrem po proudu dolů. To byla dobrá výuka. Za dopoledne ve dvou dva malé duháčky a dva spadlé větší duháky na tak krásných místech... No říkali, že to není jednoduché.
Odpoledne už bylo lepší... inu změna místa, ryba jistá. Natrefili jsme na nasazené potočáky, kteří se nám, při snaze prochytávat hluboká místa s možností větší ryby, věšeli na mušky jak divý. Nakonec se ale alespoň lipan a starší duhák přesvědčit nechali. Po dvou dnech zkoušení a testování jsme sice nechytili žádnou obludu, ale zachytali jsme si krásně.
Večer po losování bylo dobré zjištění, že jeden ze sektorů jsme si prošli už ve čtvrtek, tak nepůjdeme alespoň hned na první kolo do neznáma. Dali jsme rychlou večeři, dvě piva a jeli na hotel ještě dovázat nějaké mušky a připravit se na ranní vstávání a první kolo.
Sobota začala výbornou snídaní, naházením věcí do auta a odjezdu na sektor. Při přípravě prutů a všeho okolo kluci zjistili, že boty nechali na hotelu (já je tentokrát měl), chaos a panika nastala... Nakonec jsme vše ale stihli a první kolo ve složení Já & Honza starší mohlo začít. Honza bude prochytávat po domluvě sektor se splávkem, připravil si jej na svého vyzkoušeného trojkového Hanáka. Přeci jenom trojka je na tuhle techniku asi nejvhodnější. Já volím opět francouze a Superba v pětce. Trochu jsem se rozhodoval, jestli ho vzít v trojce nebo pětce... Mám trochu strach, aby mi nasazení potočáci, o kterých jsem věděl, nepadali. Ale když nepadali ve čtvrtek, dnes nebudou taky! A nepadali! V prvním kole jsme udělali 12 ryb. Z výsledků okolo jsme věděli, že by z toho mohlo být 3. nebo 4. místo, což by byla spokojenost! Škoda jen jednoho utrženého duháka, který se se mnou vůbec nebavil a upálil mi mušku v proudu.
Na oběd jsme tedy odjížděli celkem klidní, že začátek jsme zvládli a nepropadli. Po jídle odjezd na další kolo, kde přišla snad jediná kaňka celého výletu. Při chystání prutů jsme zjistili, že jeden zůstal na předchozím stanovišti a někdo jej ukradl. Samozřejmě, že prut byl můj, jak jinak….
No museli jsme pokračovat, já měřit a kluci chytat. Plácli jsme si a vyrazili každý na svůj sektor. Když jsem viděl, jak se hoši, kterým jsem měřil, trápí, měl jsem velké obavy, jak se s tím popere Jan & Jan. Já naměřil tři tlouště, popřál soupeři štěstí v dalším kole a šel k autu, kde už kluci hlásili nic moc&... Při mém pohledu do boďáku se ale začali smát, protože 11 kusů říkalo, že by to nemusel být celkově úplně špatný sobotní výsledek . Poprali se s tím výborně. Dobře jim zafungovala mokrá muška a potom splávek s mikronymfičkou pod ním. Takhle prošli v podstatě celý sektor a pochytali převážně starší, opatrné ryby. Klobouček dolů pánové!
Z kola jsme frčeli ještě na náš předchozí sektor projít místa, kde jsme měli pruty, ale bohužel... Rychle na hotel, blesková sprcha a odjezd na večeři čekat na průběžné výsledky. První kolo jsme udělali jedničku! O rybu méně měly dva týmy... Bylo to těsné. Odpolední kolo pak dalo trojku! Takže za sobotu pro nás naprosto úžasný výsledek.
Odjezd na hotel, pár piv, dovazování ztrát a dobře se vyspat na nedělní poslední kolo, hlavní cíl byl to nepos…
V neděli proběhly přípravy u vody bez problémů, stihli jsme si v klidu projít sektor, říct si taktiku, jak jej prochytáme a šlo se na věc. Vědomi si (pro nás) úspěchu ze soboty, jsme byli celkem nervózní. Já chytám horní úsek sektoru s hlubšími proudy na nymfu, Honza mladší prolítával druhou půlku sektoru s mokrou, půl hodiny bez kontaktu nervozitu celkem přiživilo, Honza též bez ryby. Pak mě malinko uklidnil z horního kraje sektoru bodovaný potočák, kousek pod ním druhý a hned třetí. Honzovi se ryby ale stále nedařilo najít, navíc kousek od něj si páníček přišel vykoupat svého Labradora - to prostě nechceš... Já změnil na prut se splávečkem a asi na třetí nához přichází potočák, za ním druhý, ale ten bohužel padá. A dalších 40 minut bez kontaktu. Chybí 30 minut do konce, měním splávek opět za nymfu a procházím svoji část sektoru opět stejně od začátku... Ty ryby tam prostě být musí! Na úplně stejných místech přidávám dva potočáky a pokračuji dále dolů sektorem, kde jsem ještě nechytal. Mělký proud přechází v hlubší, dávám těžší spodní nymfu a bum, potočák 37 centimetrů! Super, to bude důležitá ryba! Vybrodím, změřím, vracím se. 10 náhozů a podobně velká ryba! Honza hlásí před chvílí taky rybu ze spodní části úseku, jsme v laufu!
15 minut do konce, volám Honzu, ať jde ke mně a navádím ho na stejnou cestu od začátku sektoru. Pod mostem přidává taky jednoho potočáka! Já svoji blbostí jednu větší rybu upálím zbytečně razantním zásekem. Navazuji nové mušky a do konce se mi daří přidat ještě jednoho většího potočáka. Součet máme opět 11 ryb a víme, že to není špatný výsledek!! Jdeme k autu a Honzovi co měřil hlásíme 4 ryby, zklamaně mu dáváme boďák a když vidí 11, má obrovskou radost. Víme čtyři výsledky a tři z nich horší než my. Vracíme boďák, sklízíme pruty a čekáme na vyhlášení.
Celý závod z 28 zúčastněných týmů vyhrává v podstatě o parník trio MK Bojkovice (77 ryb!!!), druhé místo domácí tým Bororo, třetí též domácí Sandokani I., čtvrté místo Trio Morava a pátí se umisťujeme MY!!! se stejným součtem 7 jako Trio Morava, ale hoši nás přechytali na počet ryb. Pro nás úžasný výsledek, který nevím, jestli bude vůbec možné překonat.
Každopádně, pokud bude jen trochu možnost, moc rádi se závodu opět zúčastníme, protože zachytat si na tak krásné vodě je zážitek. I když žádná starší ryba tam není rozhodně zadarmo.
Petrův zdar!
GScarp.cz
