Které knihy máte na nočním stolku?
Leží tam kniha Dr. Beneš od Comptona Mackenzieho. Už před deseti lety jsem si ji půjčila od kamaráda a chci si ji přečíst ještě jednou, než ji konečně vrátím. Kromě toho na stolku je také Já, Claudius od Roberta Gravese a Literární poklesky od Stephena Leacocka. Tato kniha, vydána před 110 lety, obsahuje spoustu vtipných postřehů, které jsou aktuální i dnes. A konečně Carmen M. Reinhardtová a Kenneth Rogoff − Dnes je to jinak. Kniha, která mě vždy vrátí na zem, když začnu věřit, že stát může trvale a beztrestně zvyšovat dluhy.
Máte nějakou zvláště oblíbenou knihu?
Kingsley Amis − Šťastný Jim. Obsahuje pasáže, kterým se stále směji nahlas. Sarkastická výpověď o tom, že formalismus ve vědeckém výzkumu není novinkou. Opakovaně se vracím i ke knize V Brooklynu roste strom od Betty Smithové, jež ukazuje, že z bídy lze vybřednout pouze vzděláním. A také se vracím ke knize Via Mala od Johna Knittela, což je syrový příběh o dobru a zlu, vině a trestu a roli práva versus spravedlnosti.
Co jste četla, když jste byla malá holka?
Četla jsem spíše knihy pro dospělé, protože rodiče měli rozsáhlou knihovnu a neomezovali mě ve výběru. Z dětských knih mě dojímal Malý Bobeš, pamatuji si Děti z Bullerbynu, Medvídka Pú a Pohádky kocoura Moura od Marcela Aymého, což ovšem nebyly pohádky − klasické pohádky mě nikdy nebavily −, ale chytré povídky ze života dvou malých francouzských holčiček.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Až budu v důchodu, chtěla bych pročíst antickou literaturu, také mám v plánu zaměřit se na historii a postavení českých zemí v rámci Evropy, protože bych před odchodem z tohoto života ráda měla jasno, zda byly mé názory správné, či zda jsem se výrazně mýlila. A pak se těším na spoustu dobrých knížek, které ještě budou napsány.
Se kterou autorkou byste ráda zašla na skleničku dobrého vína?
S Jindrou Tichou, která emigrovala na Nový Zéland. Většina jejích textů nabízí zřejmě autentické příběhy a otevírá spoustu témat, která bych s ní ráda probrala.
A se kterým autorem byste se nebála strávit desetihodinový let anebo byste si troufla s ním ztroskotat na pustém ostrově?
S Ernestem Hemingwayem. Na ostrově by si dovedl poradit v krajních situacích, o nichž psal, a při dlouhém letu by s ním zajisté nebyla nuda. Zeptala bych se jej, jak vypadala Paříž z doby Pohyblivého svátku a vůbec jak žila takzvaná ztracená generace.
