Mr. Natural PAUL JEAN-GUILLAUME

Je duben 2008. Reportér deníku San Diego Reader čeká v jídelně Extraordinary Desserts na schůzku. Když muž přichází, ihned jej poznává – v místnosti plné tlouštíků není obtížné rozeznat svalnatého chlapíka, jímž je bývalý profesionální bodybuilder Paul Jean- Guillaume, dnes 46letý osobní trenér. Poté, co si host dává tuňáka s chlebem, pokládá reportér první otázku. „Určitě se vás lidé ptají na steroidy, nebo ne?“ „Lidi vždycky myslí, že kulturisté berou tyhle věci, ale mnohé na mém těle pochází z genetiky,“ vysvětluje Paul Jean. „Můj táta měl mohutná ramena, matka zase velmi svalnaté nohy. V devíti letech jsem začal s judem a udělal jsem víc kliků než ostatní, pak přišel fotbal a posilování. Jako kulturistu mne často obviňovali z braní steroidů, a já dobrovolně chodil na testy. Napadali mne taky kolegové, tak jsem jim dal klíče, aby si prohlédli můj dům. A co našli? Pánev, kuřata a rýži.“ Další otázka: „Ukazují si lidé na ulici na vaše svaly?“ „Jezdil jsem na kolečkových bruslích po Venice Beach a všichni okolo říkali, že beru steroidy. Oni to ale jen předpokládali, neměli jistotu, a kdybych je konfrontoval, obvinili by mne, že mám ´roid rage (agresivní nálada z nadměrných dávek anabolik). Tohle zkrátka nemůžu vyhrát.“

„Pokud o sebe pečujete, nepotřebujete brát steroidy ani drogy. Já nikdy nic podobného nebral a jsem na to pyšný. Z užívání steroidů také vzniká morální problém – proč je brát jen proto, abych někoho porazil? Za to mi žádná trofej nestojí.“ Paul Jean- Guillaume

Guillaume obsadil na USA Nationals 1986 druhé místo. Jelikož vítěz, dorostenecký fenomén Shane DiMora, neprošel předběžným testováním, do Tokya na mistrovství světa amatérů odletěl Paul-Jean a s negativním antidopingovým testem vybojoval pro USA zlatou medaili v kategorii do 80 kg. Na obranu naturálního borce vzápětí vystoupil šéfredaktor MUSCLE&FITNESS Jeff Everson, když nabídl částku 1000 dolarů každému, kdo by Jeana Paula nachytal. „Paul podstoupí testování moči podle regulí Mezinárodního olympijského výboru kdykoliv a bez ohlášení,“ napsal Everson v časopise. Veřejnost i samotní kulturisté neradi vidí, když se někdo čímkoliv odlišuje; pro první skupinu vypracovanými svaly, potažmo když veřejně proklamuje opak toho, co dávno všichni vědí: anabolické steroidy jsou součástí mnoha sportů včetně bodybuildingu. A pokud má někdo renomé světového šampióna, musí přece užívat anabolika, nebo snad ne? Protože IFBB nepodnikla v testování profesionálů žádné kroky, Guillaume plánoval start na mistrovství světa 1987, pak ale – z finančních důvodů – k profesionálům přešel. Přečtěte si příběh Paula Jeana- Guillauma, a možná, přestože uvádí fakta, taky nebudete věřit.

Malý, ale silný

Guillaume pochází z ostrova Haiti, bývalé španělské kolonie v Karibském moři, v letech 1915 až 1935 okupované USA a poté v područí domácích diktátorů. Jeho otec byl knězem a příležitostným tlumočníkem z francouzštiny do angličtiny, který se znelíbil totalitnímu režimu presidenta Duvaliera, proto rodina v roce 1973 ostrov opustila a usadila se v Georgii, USA; v Americe otec pracoval jako mechanik, ať už to znamená cokoliv. Paul Jean (nar. 17. července 1960) si z Karibiku odnesl nejen rodinné geny, ale taky typ postavy a metabolismus, přímo ideální pro bodybuilding – zdejší muži mají vzhledem k ramenům štíhlé boky a pas, díky celoročnímu pobytu pod sluncem navíc přirozeně vyšší hladinu testosteronu v těle. V klukovském věku jedl spousty čerstvých ryb, fazolí, hrášku, kozího masa, mandlí, rýže, burských oříšků, banánů a plodů manga, pil kokosovou šťávu a mléko. Zatímco americké děti byly většinu času přilepené u televizoru, mládež na Haiti běhala celý den venku, lezla po palmách, hrála kopanou a plavala v moři.

Paul Jean-Guillaume (vpravo) a Mike Ashley. Dva borci, kteří se mohou pochlubit titulem mistra světa IFBB a průnikem do profesionální ligy IFBB, a přitom trvají na tom, že nikdy neužívali žádný doping.

Při studiu na střední škole v Atlantě hrál Guillaume americký fotbal a v pochodové kapele tloukl na buben. Vážil 74 kg a na první pokus v životě přemístil a vyrazil nad hlavu 125 kg. To není překlep. Podle odhadu odborníků zvedne napoprvé nad hlavu svou tělesnou váhu asi jeden člověk z 10 tisíc. Neví se o nikom, kdo by zvedl svou váhu plus 41 kg. Ani John Grimek nebo Paul Anderson. Ani Vasilij Alexejev nebo Pyrros Dimas nebo Hossein Reza Zadeh, potažmo Laša Talachadze. Paul tento neuvěřitelný výkon přičítá své vrozené výbušnosti a síle: Při testech fyzické zdatnosti vyskočil z místa do výšky 96,5 cm a 40yardový úsek prolétl za 4,3 sekundy. Dva měsíce po uvedeném zdvihu vyzval Paul Jeana k utkání v nadhozu starší fotbalista, vážící 110 kg. Vyzyvatel, nejsilnější hráč družstva, vzepřel slušných 127,5 kg. Paul nadhodil 152 kg! Světový rekord ve střední váze tenkrát činil 205 kg, americký 185 kg a československý asi 180 kg (rekord Haiti neznám). Z mladíka mohl vyrůst vzpěrač světového kalibru, nicméně kouč z obavy před zraněním další pokusy zakázal.

Guillaume jako amatérský mistr světa IFBB v kategorii do 80 kg (Tokyo, 1986)

Za Paulovou náklonností k činkám však kupodivu nebyla síla, nýbrž fotografie Robbyho Robinsona v MUSCLE& FITNESS, cvičícího bicepsové zdvihy. Mládenec až do této chvíle prováděl obecně známé cviky jako kliky a bicepsové zdvihy, žádné cílené posilování, a při tom vlastnil dostatek naturální páry pro fenomenální nadhoz 152 kg! Ve druhém ročníku školy proběhlo testování týmu v benčpresu, který Paul nikdy nezkoušel. A znovu – na první pokus vytlačil 125 kg. Přesně o dva týdny později zvedl 145 kg a v závěru jarní přípravy dosáhl 172,5 kg, přičemž sám vážil 77 kg.

Ze hřiště na pódium

To již Paul trénoval podle sebe a dělal každý den stejné cviky: dřepy, hack-dřepy, extenze kvadricepsů a zakopávání vleže, benčpresy, kliky na bradlech, pullovery, mrtvé tahy, stahování kladky za krk, shyby a zdvihy na bicepsy. Jeho svaly sílily, ale kvůli nadlidským dávkám a frekvenci tréninků nepřibíral. Před maturitou a s váhou 77 kg udělal Paul dřep s 305 kg, vleže vytlačil 188 kg a zacvičil 98 kliků na bradlech. Když čtete tahle fantastická čísla, možná vás napadne fráze „Za vším je genetika.“ Opravdu, mladší bratr Felix byl ještě silnější – s tělesnou váhou 72 kg zvedl v benčpresu 190 kg, tudíž síla do jejich rodiny patří. Opačně, ani super-genetika z vás vleže na pohovce svalovce neudělá…

Následovalo setkání s majitelem velké posilovny v Atlantě Docem Neelym, který mladíka přemluvil k účasti na soutěži Teenage Mr. Georgia 1980. „Vyhrál jsem tuto show a to mne povzbudilo k dalšímu nasazení i úpravě diety,“ říká Paul. Upravená dieta znamenala snížení počtu tyčinek Snickers před tréninkem z pěti na tři! Aniž by cokoliv věděl o správném tréninku, Paul nadále procvičoval celé tělo 15-20 sériemi na partii, každý den šestkrát týdně. Do posilovny přicházel o třetí odpoledne a končil o půl deváté večer. S takovými dávkami vydržel déle než rok a výsledkem byla muskulatura tvrdá jako ocel. „Dřel jsem s těžkými váhami – přes 315 kg ve dřepu a s více než 205 kg v benčpresu na opakování – a stále jsem nemohl přibrat,“ dodává. Zlomový bod nadešel poté, když začal důkladně studovat MUSCLE&FITNESS a číst příručky Joe Weidera. Nový šestidenní split s propracováním každé partie jen dvakrát do týdne vypadal takto: Pondělí a čtvrtek (nohy a ramena), úterý a pátek (hrudník a triceps), středa a sobota (záda a biceps); lýtka a břišní svaly každý den. U těžkých základních cviků používal poloviční pyramidy s přidáváním váhy a ubíráním počtu opakování, na zaostávající svaly dělal více sérií, zato s těžkými váhami a nízkými počty opakování, stejně jako s lehčími váhami a vysokými počty opakování (miloval dlouhé série dřepů, 30-50 opakování). Kvůli rychlému metabolizmu a 20-30sekundovým pauzám mezi sériemi nevyužíval aerobní činnost. Jedl pouze dvakrát denně jídla jako kuřata a ryby, rýži, sladké brambory, zeleninu a čerstvé ovoce, a před soutěží měl ve stravě 3000 kalorií. Byl tak důsledný, že odmítal syntetické vitamíny a kreatin!

Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Guillaume se stal dorosteneckým i juniorským mistrem USA, v roce 1984 obsadil 6. místo na NPC Nationals, o rok později byl pátý a roku 1986 druhý, zato zvítězil na MS amatérů v Tokyu a úspěšně prošel dopingovými testy; to již vážil 85 kg a musel shazovat. Roku 1987 se zúčastnil tří profesionálních Grand Prix a skončil na 5-7. místě, pak vyzkoušel atmosféru Mr. Olympia v Göteborgu a odjel se 14. místem. „Podle mne byl Guillaume nejvíce podceněným závodníkem celé soutěže,“ uvedl v reportu pro M&F Jeff Everson. „Má dobrou hustotu svalů, skvělé paže a stehna, nádherné tvary, proporce i symetrii. Pokud to nestačí, umí výtečně pózovat. Paul se nedostal do prvního tuctu, bylo to však těsné a dozajista se zlepší, konec konců to byla jeho první Olympie.“ Kolega Mike Ashley si zabezpečil 10. příčku s tím, že se dostal do první desítky bez steroidů. Oba byli ochotni podstoupit jakýkoliv test. Konec konců, za to, že neberete steroidy, se na Olympii body nedávají…

Guillaume se však již nevrátil. Léčil se ze zranění zad a v dalších letech soutěžil zřídka. Na Night of Champions 1988 skončil sedmý (1. Phil Hill), stejnou pozici obhájil na Arnold Schwarzenegger Classic 1990, kde mimochodem zvítězil další naturální borec Michael Ashley z Jamajky. Návrat na pódium v soutěži Ironman Pro Invitational 1992 vynesl bídné 12. místo a repríza o tři roky později místo osmé. Na živobytí si Paul vydělával jako příležitostný model a prodejce sportovního oblečení, po přestěhování do Chicaga a pak do San Diega získal práci osobního trenéra u firmy 24-Hours Fitness.

 Na otázku, proč Guillaume nedosáhl víc a výš, neumím odpovědět, a nesvedl by to žádný expert, analytik ani Sibyla z Erytheru. Na fotografiích může připomínat menší verzi Sergio Olivy, jen s lépe vypracovanými detaily svalů. Byl nadmíru symetrický, jeho pas při váze 85 kg měřil 66 cm, a jeho stehna i bicepsy dalece přesahovaly VÝTEČNÝ průměr. Zbývá jedno: drobná, jen 173 cm vysoká postava mezi svalovými giganty…ale co potom Rich Gaspari nebo Lee Labrada? Z diskuzí na toto téma není východisko.

Je pravda, že v dnešní době se díky internetu většinu novinek dozvídáme téměř obratem, vlastně hned poté, co jsou zveřejněny – pokud ovšem stále sledujeme weby. Je nicméně k podivu, co všechno se na jinak seriózních stránkách objeví. Například můj oblíbebný web GetBig.com. Někdo začne thread o Michaelovi Jordanovi, jaké měl nadpozemské schopnosti a že vydělal jen pro Nike tři biliony dolarů… A hned druhý napíše: ´No a? Koho to zajímá?´ Hloupá závist? Jiný nabídne titulek: Co jsem dneska dělal… tomu neuvěříte! Rozkliknete a tam stojí: ´Ani se nebudu obtěžovat vám to říkat.´Chápete to?

Za sebe mohu dodat: Pokud by více kulturistů vypadalo jako Paul Jean- Guillaume – štíhlejší, symetričtí, s uvěřitelnou hmotou, kdy prsní svaly nevisí, břicho neční jako medicinbal a stehna umožňují normální chůzi – pak by měl bodybuilding mnohem zářivější budoucnost, potažmo přitažlivost pro veřejnost.