Divadlo v Liberci uvede ve světové premiéře drama z Podještědí. Premiéra je dnes

„Kdyby byla Karolina Světlá Angličankou, tak se podle ní točí velkofilmy.“ To prohlásila na adresu české spisovatelky, která dějiště většiny svých románů situovala do Podještědí, dramaturgyně Divadla F. X. Šaldy v Liberci Lenka Chválová. Podle ní je Světlá jako spisovatelka nedoceněná a příběhy, které mistrně popisuje ve svých dílech, dosahují rozměrů antického dramatu.

Právě takovým dramatem milostného trojúhelníku a zhoubné vášně, která proměňuje charakter člověka a vede do zhouby jak jeho samého, tak jeho okolí, je Vesnický román. Podle odborníků stěžejní dílo Karoliny Světlé.

Spousta emocí

Pod názvem Sylva, jména, které nese jedna ze dvou hlavních ženských postav, ho dnes večer ve světové premiéře uvede Malé divadlo v Liberci. V titulní roli se představí Barbora Bezáková. Její soupeřkou o lásku Antoše (Jan Jedlinský) bude Jana Hejret Vojtková. Podle ní jde o příběh nabitý emocemi. „Když člověk nenávidí, tak ve Vesnickém románu opravdu nenávidí a pan režisér to tam pálí jako kulometem,“ přiblížila herečka.

Liberecké divadlo nabídne nevšední zážitek. Přilétne tam Sedmero krkavců

Tím, kdo herce obratně kočíruje, je umělecký šéf Švandova divadla v Praze Martin Františák. Dramaturgie libereckého divadla si ho nevybrala náhodou. „Martin Františák je hvězda české divadelní režie. Se Světlou má už zkušenosti ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde adaptoval román Kříž u potoka,“ přiblížila Chválová. Hra tehdy vzbudila obrovský ohlas u diváků i odborné kritiky a bodovala v anketě o nejlepší představení divadla.

Poprvé na divadle

Zatímco Kříž u potoka se na jevišti profesionálních i ochotnických divadel objevil několikrát a získal dokonce i svou filmovou podobu, Vesnický román si divadelní tvůrci vybrali pro adaptaci vůbec poprvé.

„Karolina Světlá je velmi spjatá s naším regionem. Je to zvláštní, ale její román Kříž u potoka se objevil na jevišti asi dvakrát, možná třikrát. Vesnický román, opravdu nádherná knížka, se neobjevil nikdy. Ani Karolina Světlá se v Liberci nikdy nehrála, v minulosti se to byla jen Hubička,“ připomněl Světlou coby autorku libreta ke známé Smetanově opeře šéf liberecké činohry Šimon Dominik. Liberecké divadlo tak podle něj pokračuje v linii, která chce nabídnout divadelní verzi klasických románů a zároveň přiblížit místní autory a osobnosti nejen literárního světa.

Světová autorka

Řadit však Světlou pouze do škatulky české, navíc místní autorky, by ale bylo velkou chybou. Podle spoluzakladatelky Festivalu Karoliny Světlé, spisovatelky Andrey Fischerové, šlo o výjimečnou autorku, jejíž jedinou nevýhodou bylo, že psala česky. „Kdyby její Vesnický román vyšel v angličtině, francouzštině nebo jiném světovém jazyce, šlo by o dílo světové literatury,“ tvrdí. „Já bych ho přirovnala k románu Jane Austenové Rozum a cit. Jen s tím rozdílem, že Vesnický román nekončí happyendem,“ poznamenala Fischerová.

Děj románu o tragické nenaplněné lásce se odehrává přímo ve Světlé v Podještědí. Hrdinou příběhu je sedlák Antoš Jírovec, jehož statek stojí v obci dodnes. Je i součástí naučné literární stezky, kterou tu před lety vybudovali obdivovatelé této spisovatelky.

Šaldovo divadlo láká diváky na premiéru. Jeho akustiku prověří Lovci perel

Právě tady se spřádá příběh chlapce, kterého matka dala už záhy do služby k bohatým statkářům. Ti ho v touze po synovi přijali téměř za vlastního. Po statkářově smrti a nepřízni vlastní dcery se o mnoho let starší statkářka rozhodne, že se moudrý, pracovitý a čestný Antoš stane jejím druhým mužem. Nerovný sňatek ale neskončí dobře, tak jak předvídala Antošova matka (Markéta Tallerová).

Stárnoucí, zhýčkaná žena po prvních šťastných letech ubije mladého muže chorobnou žárlivostí. Do statku nasadí (v románu nehezkou) služku Sylvu, aby na muže dohlížela. Příběh ovšem nemůže skončit jinak, než že se utýraný Antoš do zvláštní, divoké dívky zamiluje.

Příběh, zasazený do vesnice 19. století, do doby svázané společenskými dogmaty i pověrčivostí, ale pochopitelně nemůže skončit šťastně. Antoš, ovlivněný zásadovou matkou, totiž nezruší slib, který dal umírající manželce.

Nic není černobílé

Podle autorů se ale románové postavy nebudou divákovi jevit nijak šablonovitě. Antoš není jen „klaďas“ a žárlivostí týraná statkářka pouhá „mrcha“. „Po první čtené zkoušce měl člověk tendenci jednoduše postavu odsoudit. Když o ní ale přemýšlíte, když o ní mluvíte, začnete se na ni dívat z trochu jiného úhlu.

A i když toho člověka úplně nemusíte pochopit, dokážete se mu přiblížit a říct si: „Aha, tak on to asi opravdu nemohl udělat jinak. To že s ním život udělá točku, je jiná věc, ale to se může stát každému z nás,“ popsala charakter své postavy Jana Hejret Vojtková.

Nadace léčí jizvy v krajině Libereckého kraje. Chce ji udržet pro další generace

„Není napínavé vidět padoucha a od začátku do konce a vědět, že je to padouch. Podstatné na postavě statkářky je to, že ona je v podstatě dobrý člověk. A chce jím být. Přesto ve své složité situaci, ze strachu, nedokáže to, aby věci dopadly dobře,“ popsala Chválová. „Po přečtení románu jsem měla hned jasno, teď ale nemám vůbec. Není to prostě černobílé,“ shrnula Barbora Bezáková.

Právě v tom je podle Andrey Fischerové drama z 19. století aktuální. „Jde totiž o téma, které rezonuje i v dnešním člověku,“ dokládá.

Ne román, ale drama

Nasazení hry podještědské autorky do repertoáru Šaldova divadla ocenila i herečka Markéta Tallerová, představitelka Antošovy matky, která se ke Karolině Světlé přiblížila už před lety právě díky zmíněnému festivalu. „Jsem hrozně ráda, protože právě Vesnický román byl první, který jsem přečetla, když jsem do toho šla. A už tehdy jsem si říkala, že vědět o něm v USA, tak je z něj filmový trhák,“ shodla se s dramaturgyní Lenkou Chválovou herečka.

Divák by podle ní neměl očekávat, že se hra přísně drží románové předlohy. Esence příběhu s hlubokou znalostí lidského nitra, tak jak ho dokázala popsat Karolina Světlá, ale bezpochyby zůstává.