Proč se Kreml tolik bojí Alexeje Navalného? Odhaluje korupci a představuje alternativu, soudí ekonom

V reakci na dění kolem otravy vůdce ruské opozice Alexeje Navalného na to v článku pro ruský zpravodajský server Moscow Times upozorňuje ruský ekonom a bývalý hlavní ekonom Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Sergej Gurijev.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Navalnyj středobodem velké politiky

Podle jeho přesvědčení jsou však pro Kreml tyto útoky užitečné. Zároveň prý odhalují, čeho se vládní garnitura nejvíce bojí a které strategie opozice usilující o změnu režimu považuje za potenciálně nejúspěšnější. Každopádně podle Gurijeva by stejně jako v ekonomice měl člověk posuzovat skutečné preference hráčů ne podle toho, co říkají, ale podle toho, co dělají.

Takže když nějaký ekonomický expert prohlásí, že dolar se brzy položí a je lepší nakupovat rubly, ale přitom má své osobní úspory nadále v dolarech, znamená to, že dolar je spolehlivějším investičním nástrojem. Stejně tak nám prý říká každý pokus o vraždu, jehož se dopustí stát anebo ho odmítne vyšetřovat, koho vládnoucí režim považuje za svého hlavního soupeře.

Strach o moc

Čeho se tedy ruské úřady bojí nejvíc? Změny režimu, myslí si Gurijev a klade další otázku: A kdy k ní dojde? Kdy režim ztratí podporu vládní elity i společnosti? Podle autora článku tehdy, až budou mít vládní činitelé a obyčejní občané pocit, že získají víc výměnou současných politiků než udržováním statu quo.

Čtěte také

Reportér Ondřej Soukup: Navalnyj mohl vadit zkorumpovaným úředníkům, miliardářům i Kremlu

Proto se vláda tolik bojí trojitého přístupu opozice. Ten spočívá v agitaci za cílené sankce proti nejbližším spolupracovníkům Vladimira Putina, v narušování Putinových preferencí a v propagaci vlastní platformy „nádherného Ruska budoucnosti“. Tento program má za cíl přesvědčit vládní elitu i společnost, že stálý hospodářský růst, prosperita a spravedlnost nastane pouze v Rusku po Putinovi, zatímco za jeho vlády ekonomika stagnuje a stát je zkorumpovaný.

Jak Gurijev píše, právě proto byl zavražděn Boris Němcov a dvakrát otráven Vladimir Kara-Murza. Oba hráli zásadní roli v přesvědčování Spojených států a dalších zemí, aby schválily takzvaný Magnitského zákon a přijaly další sankce proti ruské elitě.

A proto také ruské úřady označily za nežádoucí organizaci Nadaci svobodného Ruska, kterou založili ruští emigranti a jejímž viceprezidentem je Kara-Murza. Kreml považuje její informování amerických politiků o skutečné situaci v Rusku za nebezpečné, protože přispívá k přesnějšímu cílení sankcí Kongresu proti ruskému režimu.

Protikorupční alternativa

Ke strachu z ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného má Kreml podle Gurijeva dva důvody. Zaprvé se jeho dlouholeté odhalování korupce v řadách politiků významně podepsalo na poklesu Putinových preferencí – dnes jsou nejen nižší než před anexí Krymu, ale vůbec nejnižší za celých osmnáct let, kdy je u moci.

Zadruhé Navalnyj představuje reálnou alternativu k současnému režimu. Zatímco Putin nikdy nesplnil své sliby z roku 2012 a odmítl dodržet ty, které vyslovil před dvěma lety, Navalnyj v pohledu ruského ekonoma zformuloval realistický a pokrokový plán transformace země.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Navalnyj je ze hry, ruský lídr protestů by chyběl

Tento plán požaduje zdvojnásobení investic do zdravotnictví, školství a vědy tím, že stát bude bojovat proti korupčním praktikám státních podniků. Rovněž žádá omezení výdajů na vládní činitele, snížení daní pro malé podniky, deregulaci ekonomiky, zredukování přebujelé byrokracie a další opatření, která by nastartovala hospodářský růst a zmírnila ekonomickou nerovnost.

Navalnyj nejen formuluje, co je třeba pro Rusko udělat, ale také jak. Jeho účet na videoportálu YouTube sledují čtyři miliony lidí, celonárodní síť jeho stoupenců je nejefektivnější politickou stranou v Rusku a jeho taktika „chytrých voleb“ měla hmatatelný dopad na loňské volební výsledky.

S lidmi, kteří představují existenční hrozbu, zachází Kreml obzvlášť drsně. A stopy podílu vládních úřadů na těchto zločinech v Gurijevově pohledu naznačují, z čeho mají největší strach. Zároveň však jasně ukazují opozici, co musí dělat – tedy dál pokračovat v práci, kterou oběti těchto zločinů zahájily.

Ti, kdo se pokusili zavraždit Alexeje Navalného, se zřejmě domnívali, že neexistuje nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Ano, Navalnyj by se skutečně nahrazoval obtížně, ale v jeho práci mohou pokračovat další lidé, i když by jejich úsilí bylo zpočátku nedokonalé. A čím víc lidí se tohoto úkolu ujme, tím méně se budou úřady snažit je odstranit, soudí Gurijev.