Vstupuji do prostor Kasáren Karlín, kde je pulzující atmosféra. Za chvíli zde promítnou v premiéře zrestaurovaný film Kouř. Silný symbol doby, kdy se filmový průmysl lámal ze státních institucí do soukromých společností.
Teplý svazák měl úspěch
Ze studentského Vorlova filmu Ing. z poloviny 80. let vzešel nápad na celovečerní Kouř. V něm hlavní postava Mirek míří po studiích do své první práce, kde ale naráží na zkostnatělé vedení, které o žádných progresivních změnách nechce slyšet. Právě nazírání Tomáše Vorla na tehdejší poměry v socialismu u cenzorů neprošlo. Scénář se připravoval několik let. „Prošel desítkami verzí. Během revoluce a po ní se vše hodně měnilo. Původně snímek nekončil vzpourou. Samotný závěr filmu jsem vymyslel až na place přímo při natáčení. Kouř je svérázný dokument své doby,“ líčí Vorel.
Šimon Caban a Lucie Zedníčková
Největší režisérovou inspirací pro Kouř byl socialismus a také energie Recitační skupiny Vpřed a divadla Sklep. Jednou z významných rolí je ve filmu DJ Arnoštek. „Inspirací pro něj byl Socialistický svaz mládeže, do kterého nás nutili na gymnáziu vstoupit. V divadle Sklep jsem si vymyslel postavu teplého svazáka a ta měla úspěch. Arnoštek je vlastně parodie na diskotéky a svazáky,“ říká Vorel, který chtěl nejdříve tuto postavu ztvárnit sám, ale nakonec si vybral Šimona Cabana. Toho znal z baletní jednotky Křeč, která patřila, stejně jako Sklep, pod Pražskou 5. „Nebyl jsem tak pohybově nadaný jako on,“ uznává Vorel. Ovšem hlas ve filmu není Cabanův, předaboval ho Martin Zbrožek. „Caban neuměl zpívat, a když mluvil, byl stydlivý. On není herec, je to scénograf a tanečník. Myslím, že to byla jeho jediná filmová role, avšak zapsala se do dějin české kinematografie,“ dodává.
Točit, nebo dělat revoluci?
Než skutečně došlo k natáčení, proběhla sametová revoluce. Na nevšední situaci vzpomíná i zmíněný představitel Arnoštka Šimon Caban. „Pochopitelně jsme revoluci vnímali. Celý život jsme v to doufali a těšili se, když se to konečně podařilo. Ve filmu jsem byl ale pouze jedna postava z mnohých a soustředil se na své natáčecí dny, kterých bylo jen pár. Pak jsem šel dělat revoluci do ulic. Konečně jsme se mohli věnovat tomu, čemu jsme věřili, že je dobré a že to umíme,“ přibližuje tehdejší dobu Caban.
Tomáš Vorel měl zásadnější dilema – zda film vůbec natočit. Nevěděl, jestli je důležitější svrhnout komunistický režim, nebo natočit film o jeho pádu. Situaci dokládá autentickým dialogem s herečkou Evou Holubovou z listopadu 1989: „Tome, teď můžeme konečně svrhnout ten zasranej komunismus, tak přece nebudeme zkoušet nějakej film...!?“ „Evi, teď konečně můžeme natočit skvělej film o tom zasraným komunismu. Když se ale budeme takhle rozptylovat roznášením letáků a demonstracemi, tak Kouř nikdy nenatočíme...“ „Až svrhneme bolševika, tak těchhle filmů natočíme, kolik budeme chtít...!“ „Až tahle revoluce pomine, přijde evoluce a po ní další revoluce. A to bude pořád dokola, a svět se stejně nezmění. Ale náš film tady zůstane navěky!“ Nakonec se tedy točilo.
Ve filmu měl hrát i Václav Havel, ovšem po zvolení prezidentem už to nešlo. Havlovi přinesl režisér Vorel natočený Kouř na Hrad. „Havel mi řekl, že to není dobrý film,“ vzpomíná Vorel s tím, že po premiéře byl zklamaný, protože Kouř se v kinech téměř nehrál. „Ovšem pak se dostal na videokazety, různě se šířil a postupně se z něho stal kult,“ směje se Vorel, což dokládá výsledky nedávné ankety Kánonu100, ve které se Kouř dostal do elitní desítky mezi filmy Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci či Spalovač mrtvol.
V divadle s neslyšenými písněmi
Po třiceti letech od natáčení filmu se chystá na říjen premiéra Kouře znovu v Divadle Na Fidlovačce. Pikantní je, že inscenaci bude režírovat právě Šimon Caban. „Divadelní adaptace musí být vždy jiná než film. S Tomášem Vorlem jsme se shodli, že na divadle z toho chceme velký muzikál, který se do filmu nevešel. I proto autor hudby Michal Vích objevil a napsal kousky, které na divadle zazní poprvé, i když byly připraveny už pro film,“ láká Caban.
Martin Kratochvíl a Josef Škvorecký při podpisu kontraktu na zfilmování románu Tankový prapor.
Stát versus soukromníci
Kouř byl natočen za státní peníze Filmovým studiem Barrandov a Tomáš Vorel za něj dostal za scénář a režii – za více než rok práce v součtu – 28 tisíc korun československých. Ve stejném roce se točil také první film za soukromé peníze, byl to Tankový prapor pod společností Bonton. Tento snímek šel do kin jen tři měsíce po Kouři a byl velmi úspěšný. „Sedmkrát přepisovaný scénář dává tušit úsilí tvůrců nenechat si příliš diktovat skvělou, ale těžko zfilmovatelnou předlohou Josefa Škvoreckého. Výsledkem byl film stále držící několik prvenství. Se skoro čtyřmi miliony filmových diváků za rok od uvedení ho už jen tak nikdo nedohoní,“ dodává zakladatel Bontonu Martin Kratochvíl.
