... a tak jsem jel pečovat o paláce a Beethovena

Koronavirová krize silně zasáhla turistický ruch. O kolik klesla návštěvnost Lobkowiczkého paláce během pandemie?

Lobkowiczký palác je součástí areá–lu Pražského hradu, který navštěvují v drtivé většině zahraniční turisté. U nás tvořili kolem devadesáti procent návštěvníků, jenže samozřejmě během karantény zcela vymizeli. Dnes se jich část vrací, zejména ti z evropských zemí, kteří mohou přijet auty: Ovšem je to pořád jen zlomek, deset až dvacet procent ve srovnání s minulými lety.

Máte čtyři hrady a zámky, nakolik je mezi nimi Lobkowiczký palác důležitý ekonomicky?

Vždy hrál stěžejní roli, právě díky příjmům z mezinárodní turistiky. Pomáhal nám financovat provoz a opravy těch ostatních, tedy Nelahozevsi, Roudnice a Střekova, které jsou také otevřeny veřejnosti, ovšem pětadevadesát procent návštěvníků přijíždí z tuzemska.

V letošním roce jste tedy na příjmy z pražského paláce spoléhat nemohli…

Pandemie nám ukázala, kde máme rezervy. Jako jediný soukromě vlastněný objekt v areálu Pražského hradu, navíc s unikátními a velmi cennými uměleckými sbírkami, jsme měli přirozený příliv zahraničních návštěvníků a jejich peněz. Ty jsme investovali do obnovy českého kulturního dědictví, ale moc jsme o tom nehovořili. Tento přístup jsme teď změnili.

Jak se ta změna v praxi projevuje?

Chceme české veřejnosti ukázat, jaké skvosty zde má k dispozici. Začali jsme se sérií nejrůznějších akcí určených primárně domácím hostům. Nazvali jsme je Lobkowiczké léto. Pořádali jsme například pravidelné „Živé čtvrtky“, kdy k večeru na nádvoří paláce hrály kapely nebo dýdžejové. Byly to skvělé akce a přišla na ně spousta lidí. Jen do srpna jsme měli v Lobkowiczkém paláci čtyřikrát více českých návštěvníků než za celý loňský rok.

Máte obdobný program i v některé z vašich mimopražských památek?

V Nelahozevsi jsme zase rozjeli „Živé soboty“, které jsou primárně určeny rodinám s dětmi. Ty si mohou například užít zámek v kostýmech princů a princezen. Pro veřejnost jsme otevřeli zahrady, vybudovali hřiště pro menší děti do osmi či deseti let a příští rok navážeme přírodním hřištěm i pro větší děti, s obřími skluzavkami a podobně.

Slyší na to české rodiny? Jezdí jich více než v minulých letech?