Snímek s Frances McDormandovou v hlavní roli byl promítán v poslední den festivalu a od kritiků si vysloužil nadšené přijetí. „Křehká óda na americkou nezávislost“ (Variety), „mistrovské dílo, které nachází poezii v příběhu zdánlivě průměrné ženy“ (RogerEbert.com), „jemný, pronikavý portrét života na cestě“ (Financial Times) – to jsou první reakce na film, který vypráví příběh novodobých amerických nomádů, natočený podle knihy Jessicy Bruderové. Chloe Zhao je po deseti letech první ženská režisérka, která získala v Benátkách hlavní cenu, naposled to byla Sofia Coppolaová za film Odnikud nikam.
Země nomádů byla jedním z pouhých dvou amerických filmů v letošní benátské soutěži, čítající 18 snímků. Právě absence filmů velkých amerických filmových studií a s tím spojená přehlídka hollywoodských hvězd promenujících se na červeném koberci poznamenala atmosféru benátského festivalu více než často komentovaná přísná bezpečnostní opatření včetně povinného nošení roušek při projekcích. Festival pro tentokrát pozbyl svou pověst přehlídky budoucích oscarových hitů, kterou loni potvrdilo vítězství Jokera a rok před tím černobílé Romy (natočené v produkci Netflixu).
Film poputuje do Česka
Neznamená to ovšem, že by aktuální vítěz byl bez šancí na zlatou sošku – Země nomádů byla pozitivně přijata nejen na Lidu, ale i na prestižním festivalu v Torontu, který v těchto dnech probíhá online. Film je už zakoupen do české distribuce, v únoru příštího roku ho představí distribuční společnost Falcon.
Porota, v níž v čele s australskou herečkou Cate Blanchettovou zasedli německý režisér Christian Petzold, rakouská scenáristka Veronika Franzová, britská režisérka Joanna Hoggová, italský spisovatel Nicola Lagioia, francouzská herečka Ludivine Sagnierová a americký herec Matt Dillon, udělila také další ceny.
Stříbrného lva neboli Velkou cenu poroty si odnesl dystopický sociální thriller mexického režiséra Jamese Franca Nuevo orden (Nový pořádek), zvláštní cenu poroty pak ruské drama Drazí soudruzi! režiséra Andreje Končalovského, natočené podle skutečných událostí z raných 60. let, kdy v sovětském Novočerkassku došlo ke stávce dělníků, která byla vzápětí krvavě potlačena a vymazána z historie. Oba režiséři si ceny osobně převzali, a byli tak jedněmi z mála tvůrců, kteří se festivalu osobně účastnili. Většina oceněných vystoupila s děkovnou řečí v online přenosu nebo poslali video-zdravici.
Do vlastních rukou převzala sošku také favorizovaná britská herečka Vanessa Kirbyová, která získala cenu za ženský herecký výkon za svůj emotivní projev v kanadském filmu maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa Pieces of Woman (Kousky ženy). Kirbyová je známá především díky televiznímu seriálu Koruna ze života britské královské rodiny. V Benátkách si zahrála i v dalším soutěžním filmu, americkém historickém milostném dramatu The World To Come (Svět, který přijde) režisérky Mony Fastvoldové, které však ze soutěžního klání vyšlo bez ceny.
Nejlepším hercem byl vyhlášen domácí Pierfrancesco Favino za roli v italském filmu Padrenosto režiséra Claudia Noceho, oceňovaného především domácími diváky.
Stříbrného lva za nejlepší režii získalo kritiky spíše vlažně přijaté konvenční špionážní drama z druhé světové války Wife of a Spy (Špionova žena) japonského režiséra Kijošiho Kurosawy. Cenu za scénář si odnesl jediný indický film v hlavní soutěži – The Disciple (Následovník) z prostředí interpretů indické klasické hudby. Cenu Marcella Mastroianniho pro mladého herce či herečku získal Rouhallah Zamani za roli v íránském filmu Children of Heaven (Děti nebe) režiséra Majida Majidiho.
Život ve starých kolejích
Benátky byly patrně na delší dobu jediným „živým“ filmovým festivalem. V těchto dnech probíhající přehlídka v Torontu se koná jen virtuálně, stejně jako předcházející filmový svátek v Cannes. Festival v Benátkách ukázal, že to jde, když probíhal za přísných bezpečnostních opatření, která byla všemi přítomnými bez problémů dodržována. Roušky byly k vidění i na červeném koberci, tiskových konferencích a dalších akcích, jež byly omezené na minimum a konaly se převážně online. Opatření se zatím ukazují jako efektivní způsob ochrany – za dobu festivalu nebyl na Lidu hlášen jediný případ nakažení covidem-19 a život se tam pomalu, ale jistě vrací do starých kolejí, ač bezpečnostní opatření z velké části zůstávají.
Samotný filmový průmysl ale roušky neochrání. Jak se na něm současná situace podepíše, je stále otázkou. Důkazem složité situace je i samotný benátský festival. Nepoznamenala ho jen absence amerických filmů. Navzdory pestrosti žánrů i zemí původu nepřinesla letos hlavní soutěžní sekce žádný nový objev a výjimečných či aspoň výrazných snímků v ní bylo pomálu. Jedním z důvodů byl jistě fakt, že řada původně plánovaných filmů nebyla kvůli koronaviru dokončena či se producenti rozhodli odložit jejich distribuční i festivalový život až na další rok. Hledání nových cest, jak filmy točit, ale i distribuovat, je právě teď největší výzva, jíž se filmový průmysl musí postavit.
