Jirka - počátek velkého kamarádství

tenkrát uhříky na obličeji, jako mnozí začínající chlapáci po pubertě.

Náš věkový rozdíl měl vliv na to, že jsme neměli stejné kamarády. I když mě už před vojnou znali jako Kocoura mnozí daleko mladší děvčátka a kluci, nebavili jsme se stejným způsobem. Možná jsem pro mnohé z nich byl tenkrát vzorem jako sportovec a kluk s kytarou, bavíci na ulici nebo u vody kolemjdoucí.

Jirka šel delší dobu po mně na vojnu do Bratislavy k námořníkům. V té slušivé uniformě se holky o to víc o něj zajímaly. Až v Bratislavě poznal hezkou holčinu z Ústí n. Labem, kterou si vzal v civilu a zůstal s ní v jejím městě dodnes.

Jak jsme se stali velmi dobrými kamarády, tady chci nějaký čas líčit tím způsobem, že uvedu naše dopisování „mejlové.“ Začalo to z jeho strany před několika lety tímto způsobem.

 Horste,omlouvám se, že tykám, ale Ty se určitě nebudeš zlobit, až si přečteš další řádky. Tykám, přestože je to bezmála pětačtyřicet let, co jsme se neviděli.Zásluhou mé sestry Hany, která žije od r. 1972 v Bavorsku (v Mnichově) se svým mužem a ženatým synem, jsem se dostal k Tvým dvěma knihám, které ve mě vyvovaly obrovskou radost, protože mi připomněly mé mládí, prožité v Sokolově. Tebe si rovněž pamatuji velice dobře, tak, jako Ty mne, uhrovitého hezouna, kdy Ti nešlo na rozum, co ty holky na mě mají (Ty jsi byl také fešák!). Byl jsi starší, než já, chci říci, že jsi stále starší, ale ještě stále mladý svou duší - tak, jako já. Vzpomínám si, že jsme Vás za pár let vystřídali s mými vrstevníky na tom klandru před kinem v Horňáku. Stále vidím před sebou Tvé vrstevníky - Míru Bujáka (také hezouna), Zdeňka Makoně, Vencu Makovce a další.Rodiče přišli těsně po válce do Falknova ze Třemošné u Plzně, i když můj otec byl ze Svatavy (hrál tam jako mladý kluk fotbal). Bydleli jsme v Plzeňské ulici pod špitálem, před námi velká louka a pak park - dnes je tam již dlouhá léta paneláková čtvrť. Chodil jsem na základní školu do centrálky, ředitele  tam tehdy dělal p. Pokorný, třídní učitel Kubásek a na kreslení jsem měl p. Zdenka Machytku, výborného kreslíře a dlouholetého spolupracovníka tehdejší Sokolovské Jiskry. Bylo by toho hodně, co bych Ti mohl napsat ( dcera Vojty Vaňka, Apolena byla také tenkrát mojí láskou-  co jsme se před jejich domem  v Jiráskově ulici narandili!) a připomenout, budeš-li mít zájem, jistě se ozveš.Nevím, jestli se budeš pamatovat - v Dolním Rychnově jsem měl strejdu a tetu (sestru mé babičky) - Václav Maněna a měli syna Vaška. Těším se, až se ozveš. Měj se,Jirka Z  P.S. Tvou e-mailovou adresu jsem získal od tvého knižního nakladatele p. Jindřicha Krause a jsem mu za to vděčen.

Další ozvěna z jeho strany po odpovědi:

Ahoj Horste,konečně se dostávám k tomu, abych odpověděl na Tvé maily z minulého týdne. Fotky byly nádherné, když je udělá profesionál, tak k tomu není co dodat.Má sestra Tvé knížky dostala od kamarádek ze Sokolova, tím odpovídám na Tvoji otázku.Za poslední - děkuji Ti za mé zařazení do Tvého žebříčku přátel, je to pro mne veliká čest. Vím, že v tom Tě určitě nezklamu. Udělal jsi mi radost, připadám si, jako kdybych dostal vyznamenání im memoriam. Pomníky se totiž stavěly za živa pouze komunistickým pohlavárům.Dnes jsem na své haciendě opět sám se svým kocourem, žena odjela dopoledne do Ústí na svoji jógu (a pak samozřejmě na skleničku se svými kámoškami), jedu pro ni zítra do Benešova k vlaku.Dnes jsem byl na poslední rehabilitaci se svojí krční páteří, se sestřičkami jsem se rozloučil bonboniérou a dovětkem, že už nikdy nechci, aby mne tak trápily. Budu se té budově vyhýbat velkým obloukem. Ano, protože na konci toho oblouku je moje oblíbená hospůdka s výborným pivem. Setkávám se tam s místními junáky v podobném věku, jako jsem já a většinou poslouchám, co dnes v našich hospodách frčí.Ono se toho moc nezměnilo od bývalých dob - nejdříve se nadává na politiky ( a s výhodou, že dnes beztrestně, protože Bretschneidrům už odzvonilo), pak na to, že už neví, co by chtěli za rum a cigarety, pak se probere sport a naposled koho zase dnes namíchla šéfová domácnosti.Ještě bych možná dnes něco napsal, ale zase mě neposlouchá pár vnitřních orgánů a tak se dám do polohy ležícího střelce. Možná, že ráno bude moudřejší večera, i když tomu moc nevěřím. Ráno bych se totiž nejraději střílel, dokud se trochu nerozhýbu.Závěrem, práce Tvé ženy (TBC) obdivuhodná v myšlence a jejím přenosu. Apropos - Tvá žena je Slovanka?Měj se, dobře se vyspi, zdravím celou Tvoji domácnost a kromě hezkých věcí budu čekat i na Tvé myšlenky.By Jirka.