Týden s tancem

Ve světě tance nás čekají další premiéry – odložená Coppélia se roztančí v Ostravě, divadlo Ponec zahájí sezonu nejen také premiérou uskupení Pulsar, vzápětí se přidávají na Jatkách 78 Dekkadancers. V Praze hostuje balet Divadla J. K. Tyla se Zkrocením zlé ženy.

Coppélia konečně v Ostravě – premiéra v sobotu
Kouzelný komický balet pro celou rodinu, to Coppélia, dílo skladatele Léa Delibese (1836–1891). Premiéra nového ostravského nastudování byla v Divadle Jiřího Myrona posunuta z března 2020 na začátek další sezóny, na 19. září: „Italský choreograf Giorgio Madia ovšem příběh pro nás pozměnil a choreografii posunul do moderní doby tak, aby zaujala dnešního diváka. Madia spojuje neoklasickou baletní techniku s propracovanou vizuální stránkou inscenace a světelným designem. Ve spolupráci se scénografem a kostýmním výtvarníkem Domenicem Franchim vytvořili podívanou zcela současnou a výjimečnou,“ přibližuje ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil.

Příběh je zpracován volně podle povídky E. T. A. Hoffmanna, jenž je považován za předchůdce dnešního žánru hororu a fantasy. V Madiově pojetí se ale původně starý a zatrpklý konstruktér hraček Coppélius mění v sympatického mládence, šikovného vynálezce, který jen hledá pravou lásku a chce, aby ho někdo bral vážně a všímal si ho. „Z Coppélia nedělám tajemnou postavu. Je zapálený pro svůj výzkum a publikum může trpět s ním, když mu děvčata zničí poklady jeho laboratoře. Reprezentuje šílený prvek lidské osobnosti, poháněný romantickou či utkvělou sexuální představou nebo možná nedostatkem přirozeného pocitu lásky. Coppélius jen prostě hledá společníka,“ popisuje choreograf Giorgio Madia. Coppélius se snaží zasáhnout do lásky kadeta Franze a krásné Svanildy tím, že Franzovi do cesty nastrčí panenku Coppélii, která vypadá jako živá. Franz s panenkou začne flirtovat i v přítomnosti Svanildy, která pochopitelně žárlí….

„Velmi mne bavily úpravy libreta, jejichž cílem bylo podtrhnout lidské a poetické aspekty. Celý děj řídí emancipované ženské postavy, v tom spočívá aktuálnost příběhu. Mělo by to být nadčasové a zábavné, tomu jsem přizpůsobil taneční jazyk, v němž se klasický balet mísí s akrobatickými prvky a groteskními pohyby. Jednotlivé kroky do krásné Delibesovy hudby jsou tudíž krátké, rychlé a odvážné. Skladatelův smysl pro daný okamžik je ohromující, je zde mnoho posunů v náladě, nápadité popisy jednotlivých postav a situací. Pro mne z jeho hudby vyzařuje smyslnost, a dokonce ironie,“ vyznává se choreograf Giorgio Madia.

Roli Svanildy zatančí Brittany Catalinas Haws, Réka Kiss nebo Michaela Vápeníková. Franze svěřil choreograf Rei Masatomimu, Kokimu Nishiokovi nebo Sergiu Méndez Romerovi. Roli Coppélia nastudovali Matthias Kastl a Takafumi Tamagawa.

Giorgio Madia ostravský soubor už na jaře velmi chválil. „Cítím zde především harmonickou atmosféru. Je tu skupina tanečníků s otevřenou myslí, kteří měli příležitost pracovat s různými styly i choreografy,“ řekl a ocenil zároveň vysokou technickou úroveň každého z tanečníků.

Delibesova Coppélia měla světovou premiéru v Paříži v roce 1870 a byla velmi úspěšná. Byla jedním z pěti baletních děl nastudovaných už v první sezóně existence Národního divadla moravskoslezského choreografem a zakladatelem baletního souboru Achillem Viscusim. Premiéra však nebyla v kamenném divadle, ale v září 1919 v kulturním centru zvaném Střelnice na Slezské Ostravě. Viscusimu věnuje NDM jako poctu výstavu – už nyní je možné si ji prohlédnout ve foyeru Divadla Jiřího Myrona. Vernisáž je v plánu před premiérou 19. září v 17:45.

Giorgio Madia je absolventem baletní školy divadla La Scala v Miláně. Tam také zahájil svou taneční kariéru. Postupně byl hlavním tanečníkem několika světových scén v Evropě a USA. V roce 1995 se začal věnovat vlastním choreografiím, o dva roky později se vydal na dráhu pedagoga, baletního mistra a byl uměleckým šéfem několika baletních domů. Dnes žije ve Vídni a pracuje především jako choreograf.

V Praze hostuje balet Divadla J. K. Tyla se Zkrocením zlé ženy
V úterý 15. září se ve Stavovském divadle v jedinečném večeru představí inscenace, která zvítězila v celorepublikové soutěžní přehlídce současné české taneční tvorby BALET 2019. Originální choreografie na motivy Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy měla premiéru na podzim 2018 v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Představení se uskuteční pod hlavičkou cyklu Host baletu.

O prvenství v soutěži pořádané Asociací tanečních umělců ČR se ucházelo jedenáct tuzemských souborů s osmadvaceti díly. Autorkou neotřelého choreografického zpracování proslulé divadelní hry Williama Shakespeara je bývalá umělecká ředitelka libereckého baletu Alena Pešková, která jako choreografka, tanečnice a režisérka spolupracuje s řadou českých i zahraničních scén. Příběh o hašteřivé Kateřině a jejím milenci Petrucciovi zasadila do padesátých let minulého století: „Kromě toho, že se ocitneme v jiném čase, toho neupravuji mnoho. Myslím, že to bude na první zhlédnutí rozpoznatelné Shakespearovo Zkrocení.“ O svébytný hudební doprovod se postaral úspěšný český skladatel Jan Kučera, který potvrdil, že se s choreografkou ihned shodli na rozverném pojetí, jež „vystihuje šarvátky mezi temperamentními postavami“. Tanečnici Jarmilu Hruškociovou, pro niž byla hlavní ženská role „srdcovou záležitostí“, označil účastník soutěžní poroty Roman Vašek za „ideální Kateřinu, fúrii k nezastavení“. Předseda poroty Zdeněk Prokeš pak k soutěži, která se poprvé konala v roce 1992 a nyní proběhl její devátý ročník, dodává: „Zájem divadel zúčastnit se potvrzuje opodstatnění přehlídky, potřebu alespoň takovéto konfrontace jednou za čas, když už nemůže dojít ke srovnání na jednom místě a v koncentrovaném čase. Na druhou stranu je tento model několikanásobně levnější a umožňuje neomezenou volbu repertoáru i širokou účast souborů. Je bezesporu objektivnější, protože představení se konají v domácím prostředí; výkony ani inscenační tvar nejsou ovlivněny zájezdovými podmínkami.“

 

Premiéra Pulsaru: Obrat konce
Exteriérová varianta nového projektu Michala Záhory měla premiéru v červenci v Brně v rámci festivalu Meeting Brno 2020. Nyní čeká Obrat konce oficiální premiéra v divadle Ponec, a to 21. září. Podtitul nové inscenace je Evropa k bodu Omega. Vznik díla byl specifický a opět se držel metody práce Pulsaru, tedy zahrnoval fázi, kdy se nehledá pouze taneční choreografie, ale různými způsoby se zkoumá téma jako takové. Pulsar oslovil ke spolupráci záměrně vedle tanečníků i brněnské performery, angažované umělce zabývající se veřejným prostorem. Cílem bylo, aby představení získalo nový a neotřelý výraz, ať už vzhledem k nesourodosti tanečníků, tak i díky pohybovému materiálu, který jednotliví tanečníci do díla vnesli.

„Jsme schopni odhadnout vývoj Evropy? Nemůžeme se posunout víc jak o milimetr, přestože máme veškeré kompetence: svobodu i množství alternativ. Nic se neděje. Vůbec nic se neděje. Ale vše máme pod kontrolou,“ píše se v anotaci. Tvůrčí tým hledal, jak uchopit téma Evropy. Východiskem bylo vytvoření jakéhosi zakládacího příběhu Evropy na podkladu evropských pověstí a jejich současného vnímání. V další fázi si M. Záhora vybral učení myslitele Pierra Teilharda de Chardin. Ten se zabýval evolucí lidstva a vesmíru a vytvořil pojem bod Omega. Umělci se také opírali o publikaci Otakara A. Fundy Znavená Evropa umírá.

Tvůrčí tým inscenace představuje Michal Záhora ve spolupráci s Terezou Krčálovou, farním vikářem Petrem Vacíkem, projekt vznikl na hudbu významného skladatele a dirigenta Miloše Boka, kterou modifikoval Václav Chalupský. Interpretačně se na představení podílí Helena Arenbergerová, Katarzyna Kamecka, Radim Klásek, Nikola Němcová a Michal Nagy.

Světová premiéra v Ponci proběhne v rámci festivalu …příští vlna/next wave…, následovat bude uvedení v Německu v Chemnitz 29. září (Komplex Teatr), dále se projekt vrací 18. října do Brna (HaDivadlo). Diváci by jej do konce roku měli vidět i v Plzni nebo v Olomouci.

Dekkadancers znovu na scéně
Komorní premiéru chystá soubor Dekkadancers na své domovské scéně Jatka78 na 22. září. Inscenace I Am A.I. má podtitul Do hlubin jedné mysli. Choreografie se ujalo trio, které reprezentuje „starou“ i „novou“ tvář souboru: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka a Štěpán Pechar. A sami si svoje představení odtančí. „Naši tři bráchové milují příběhy o sebeuvědomělých robotech. Nehledají v nich ale jen klišé o smrtících, chladných netvorech. Milují představy nesmrtelné, dokonalé bytosti, která umí žít, milovat a myslet líp než omezená lidská inteligence. Možná proto, že kluci sami nejsou úplně dokonalí.“ Na společném projektu jako obvykle spolupracuje na scénáři a režii Štěpán Benyovszký.