Otrávený Gorký umíral v naprosté izolaci jako otrávený Lenin

15. 09. 2020 22:33:15
Gorkého pokus získat od Stalina souhlas pro projekt Sjednocené evropské inteligence, který navrhl Malraux, v jejím boji proti fašismu ( v době, kdy Kreml přes Göringa a Hjalmara Schachta s nacisty intenzívně vyjednával nejen o

spolupráci, ale přímo o spojenectví ) jen uspíšil Stalinovo přesvědčení, že Gorký jeho plánům přímo škodí.

Solženicyn v Souostroví gulag píše, že „ Stalin zavraždil Gorkého zcela zbytečně, protože 1937 by Gorký skončil pěním chvály na probíhající moskevské procesy „ .

Stalin však nemohl s živým Gorkým zahájit procesy se Zinověvem a Kameněvem, protože nevěděl, jak by nepředvídatelný Gorký na procesy s nimi reagoval.

Kvůli chystaným procesům se Zinověvem a Kameněvem, připravovaným na léto, musel Gorký zemřít ještě před srpnem, jinak by proces s nimi musel být odložen až po prázdninách Politbyra a ÚV, jejichž členové by Stalinovi mohli klást odpor.

Dva měsíce po Gorkého smrti začal Jagoda vyslýchat Kameněva a Zinověva, oba byli krátce poté v 8/1936 popraveni, čímž mohl Stalin rozjet čistky ve velkém.

27.5.36 se Gorký spěšně vrátil z „přikázaného“ pobytu na Krymu ( domácího vězení ) do svého domácího vězení ve vládní vile v Moskvě po zprávě, že jeho dvě vnučky onemocněly chřipkou.

Dle oficiální kremelské verze jej vnučky, přítelkyně Stalinovy dcery Světlany, v Moskvě nakazily chřipkou, která se rozvinula do zápalu plic, pravda je opět jiná : Gorký na Krym jezdit nechtěl, nevyhovoval mu tamní sychravý vítr, mlha a prudce se měnící teploty, na Krymu musel dýchat kyslík i ve vile, proto se z Krymu pokaždé vracel se zápalem plic ).

Pár měsíců před smrtí Gorkého mu Mura Budbergová, kterou Kreml označoval za „ sekretářku „ Gorkého, v dopisech úpěnlivě psala, že jej musí navštívit, Gorkého dopisy Budbergové se nedochovaly, budˇ jí neodpovídal ( rozešel se s ní ve zlém ), nebo byly zkonfiskovány Jagodou.

Maria „Mura“, rozená baronka Zakrevskaja, po manželovi hraběnka von Benckendorff, baronka Budberg /1892-1974 Itálie/ se stala agentkou NKVD poté, co jí bolševici zavraždili manžela a ji pro „špionáž“ uvrhli do vězení, kdy se musela vzdát svých malých dětí ( syna Paula*1913 a dcery Táni*1915 ).

6 oficiálních ( mohlo jich být víc) tajemných výletů Budbergové do Moskvy ( z životopisu H.G.Wellse vyplývá, že o jejích výletech do Moskvy nevěděl, jednou se setkala i se Stalinem ) v letech 1934-36, kdy nad Gorkým definitivně spadla Stalinova klec, zůstávají záhadou ( viz mj. The last years of Gorky, M.Yu.dvoris.ru + Gustav Herling Grudzinsky Seven Deaths of Gorky + Donald Rayfield Stalin and his Hangmen ).

Výlety Budbergové, své agentky, organizoval Jagoda, jenž jí údajně vyplácel vysoké obnosy - Mura po částech rozprodávala NKVD/Stalinovi Gorkého archív, ale stále si nechávala podstatnou část u sebe v Londýně, jinak by za ní Jagoda neposlal Timošu.

Budbergová na Gorkém požadovala oficiální plnou moc ( její mise u Gorkého definitivně zpřetrhaly vztahy mezi Jagodou a Gorkým ), že smí nakládat s jeho archívem, ale Gorký jí plnou moc odmítl dát, naposledy krátce před svojí smrtí, kdy se s Murou ostře pohádal. V otázce svého archívu tak Gorký NKVD neustoupil ani po smrti svého zavražděného syna Maxima Alexejeviče Peškova /1897-1934/.

Mura měla z Gorkého smrti finanční prospěch – poplatky za autorská práva k jeho dílům chodily v tvrdé měně na její účet, třebaže měla jen plnou moc ( atˇ již pravou či zfalšovanou, vlastnila několik předchozích plných mocí, které byly podepsány jménem Gorkého ).

Mura za ním spěšně přijela, třebaže teprve začal pocitˇovat příznaky nevolnosti – bylo jasné, že jí o Gorkého zdravotních problémech mohl informovat jenom Jagoda, jenž jí okamžitě nechal vystavit vízum a zajistil jí let z Berlína do Moskvy ve společných německo-sovětských aerolinkách Deruluft na den 5.6.36 v době, kdy žádné noviny, ani sovětské ani zahraniční, o zdravotních problémech Gorkého nepsaly.

Měla rezervovaný i zpáteční let na den 24.6.1936 ( Jagoda tudíž odhadl i přibližnou dobu smrti Gorkého ). Syn H.G.Wellse, Herbert, napsal, že Mura otci tvrdila, že letí do Paříže, ne do Moskvy, a že byla od 5/1936 velmi nervózní.

1973 Mura na schůzce s historiky tvrdila, že do Moskvy přijela o tři týdny dříve než se uvádí, dle ní týž den, kdy se Gorký vrátil do Moskvy z Krymu, historici se však shodli, že lhala. Další lží byla fáma, že Gorký poprosil Stalina, aby se mohl s Murou rozloučit, protože Gorký v té době již Muru těžce nesnášel, stejně jako jeho pečovatelka Lipa.

Stalin přišel se svým osvědčeným způsobem, jak se zbavit nepředvídatelné literární trosky, kterou nemohl popravit, nechtěl-li vyvolat mezinárodní skandál.

Řešením byla krásná růžová bonboniéra s otrávenými bonbóny, kterou obdarovával některé své návštěvníky, kteří se vzápětí svíjeli v agonizujících břišních bolestech a do hodiny zemřeli.

Pár dní před svojí smrtí dostal Gorký na své vládní dáče v Gorkij u Moskvy, kde byl vězněn ( Gorkij byl městem pro cizince a nepovolané zakázaným, proslul jako místo vyhnanství jaderného fyzika a disidenta Adreje Sacharova, po pádu bolševiků se město jmenuje Nižnij Novgorod ), bonboniéru, kterou ocenil, sladkosti miloval, ale nejprve bonbóny nabídl svým dvěma pomocníkům v domácnosti, které mu přiřadila NKVD. Po pár minutách oba pomocníci zemřeli v ukrutných bolestech. Jejich smrt byla jedním z hlavních bodů NKVD obžaloby Gorkého lékařů, kteří byli Stalinem obviněni z jeho otravy ( motivem lékařů se NKVD nezabývala ).

Oficiálně zemřel 18.6.1936, jeho žena Jekatěrina 1963 tvrdila, že byl otráven, jed byl nalezen při jeho pitvě, proto museli lékaři zemřít ( otráven byl 1953 i Stalin ).

Jedním z přesvědčivých důkazů, že byl Gorký otráven, je svědectví B. Gerlanda, vězně z vorkutského gulagu ( 1 z největších a nejkrutějších, vězni těžili uhlí, po válce sem byli posílání němečtí váleční zajatci ), které bylo zveřejněno v listu Socialistické noviny v roce 1954. Na baráku byl společně s prof. Pletněvem, odsouzeným k trestu smrti za vraždu Gorkého v procesu s lékaři, později byl trest smrti změněn na 25 let v gulagu.

V zápisníku Gorkého OGPU/NKVD sekretáře Krjučkova je dnem Gorkého smrti uveden den 8.6.36, kdy se s ním přišli rozloučit přátelé - herečka Andrejevová, jeho dlouholetá milenka, se kterou se rovněž rozešel ve zlém, mezi nimi nebyla.

Lékaři 8.6.36 jeho stav v polobezvědomí prohlásili za kritický, ale když Stalin, Molotov a Vorošilov k lůžku umírajícího spěšně dorazili, Gorký, jemuž Lipa před jejich příjezdem podala nadměrnou dávku kafru, obživl, a prohlásil : „Mám pro Stalina zemřít nebo nemám ?“ a začal znechucenému Stalinovi a jeho kumpánům přednášet historii ruské literatury, načež si všichni tři vyžádali víno, připili na jeho zdraví a urychleně odjeli. Vypráví o tom Gorkého přítelkyně z Nižného Novgorodu a pozdější emigrantka Jekatěrina Kusková.

Svoji návštěvu tito tři vulgární vrazi alkoholici zopakovali ještě 2x – 10.6.36, kdy přišli na mol opilí o půlnoci, ale lékaři Gorkého odmítli probudit, a 12.6.36, kdy strávili s Gorkým 10 minut a vyposlechli si Gorkého komentář k současné francouzské literatuře ( Mura a prof. Speranský tvrdili, že to byl komentář k návrhu stalinské ústavy, o kterém zrovna psaly noviny, což popřela Lipa s tím, že Gorký v této době již nedokázal číst ).

K umírajícímu Gorkému NKVD přivezla levičáky Louise Aragona, Elsu Trioletovou , a Andrého Gide ( Aragon a Trioletová byli agenty NKVD ), se kterými se chtěl Gorký, dle Kolcova, setkat již v 3/1936 ( kdy Kolcov viděl živého Gorkého naposledy ), co jim asi chtěl říci, a proč právě jim ? Aragona Gorký viděl jen jednou v životě na Sjezdu Stalinových spisovatelů.

Gorký chtěl přes ně něco sdělit světu, něco, co si byl nucen vzít do hrobu, protože třebaže všichni tři byli v 3/1936 v Moskvě, nesetkali se s ním.

Dle literárních historiků byli všichni tři konspiračně pozváni GRU důstojníkem Kolcovem a Ehrenburgem, jenž 9.5.36 napsal Kolcovovi, že Gide 8.6.36 přijede určitě ( den smrti Gorkého dle Krjučkova). Dle oficiálního prohlášení však Trioletová a Gide do Moskvy přiletěli až 18.6., v den Gorkého oficiální smrti, kdy však do Moskvy žádné letadlo neletělo.

Literární historici tvrdí, že Gide přiletěl 17.6., a že jej na letišti vítali Kolcov, Boris Pilnjak, Aragon a Trioletová.

Aragon tvrdí, že jim Gorký napsal dopisy, aby k němu přijeli, které se nenašly, mohl je tajně pronést i důstojník GRU Michail Kolcov, ale mohl je Aragonovi předat i Jagoda.

Ještě záhadnější je Aragonův román z roku 1965 La mise á morte/ Usmrcení, ve kterém Aragona ztělesňuje spisovatel Antoine, zamilovaný do francouzské zpěvačky Fougere ( Elsa Triolet /1896-1970/, 1918 se provdala za francouzského důstojníka a odjela s ním do Paříže, kde se živila jako spisovatelka, se kterou Aragon žil od 1928, 1939 se vzali, její sestra s manželem byli významní čekističtí agenti ) , na kterou žárlí Alfred, který připravuje Antonínovu smrt.

Aragon chaoticky zaměňuje Alfréda, jenž je zcela rozpolcen na osobnost veřejnou bez jakéhokoliv svědomí a soukromou s výčitkami svědomí, za Antonína a naopak, takže se čtenář v románu naprosto ztrácí. Jádrem románu je část Karneval (analýza podivných událostí kolem Gorkého z 6/1936), ve které vypravěč uvažuje nad svým vztahem se zpěvačkou.

Aragon román okomentoval poznámkou, že jde o autobiografickou úvahu, a že jeho román je zrcadlem k románu Trioletové Lunapark.

Dochoval se telegram z roku 1936 od Kolcova z GRU Aragonovi : “Gorký vás žádá, abyste si pospíšil a přijel okamžitě „ .

Navzdory tomuto telegramu Aragon vůbec nespěchal navštívit umírajícího Gorkého, naopak, systematicky ( na pokyn NKVD) svůj příjezd do Moskvy zdržoval - vybral si tu nejpomalejší přepravu – parník Felixe Dzeržinského, a nikterak nepospíchal ani poté – s Elsou Trioletovou strávili celý týden u její sestry Lily Brikové ( bývalá dlouholetá milenka Majakovského ), která žila v luxusní vile v Petrohradě se svým druhým manželem Vitalijem Primakovem, jenž byl v 1/1935 před svým zatčením v 8/1936 povýšen na zástupce vojenského velitele leningradského vojenského okruhu, také Tuchačevský byl před svým zatčením v 5/1937 povýšen na maršála ( Primakov po mučení přiznal, že byl členem trockisté protisovětské vojenské organizace, a svědčil proti mnohým armádním velitelům, zejména proti svému příteli maršálu Tuchačevskému, jenž k nim do vily často chodil - oba byli popraveni ve stejný den v 6/1937 ).

Aragon s maršálem Tuchačevským v Primakově vile rozmlouval anglicky, a bránil francouzské komunisty/FKS před maršálovými útoky. O Gorkém vůbec nemluvili, třebaže stalinské noviny od 6.6.1936 o jeho zhoršujícícm se zdravotním stavu denně informovaly, a třebaže Aragon vystudoval medicínu.

1977, 12 let po vydání románu Usmrcení, se Aragon ( zemřel 1982 v 85 letech) vrátil k tématu Gorkého ve svých Zápiscích z let 1936-37. Píše v nich, že do Moskvy přijel v den Gorkého smrti, 18.6.36, a že s Gorkým strávil 5 hodin, celé odpoledne.

Problém s jeho tvrzením z roku 1977 je v tom, že dle přímých svědků bylo tělo z domu v Gorkém již dávno odstraněno, a dveře ke Gorkého NKVD vile byly již nejen uzamčené, ale přímo zapečetěné.

Proč Aragon v roce 1977 lhal ?

Dle archívních dokumentů Aragon a Trioletová přijeli do Moskvy již 15.6.36, dále Aragon tvrdil, že poslední 3 dny (od 15.6.) byl Kolcov u Gorkého lůžka, což je další lež, protože Kolcov dle výpovědí svědků viděl Gorkého naposledy 1.3.36 !

Navíc od 1.6.36 nesměl Gorkého již nikdo navštívit kromě doktorů, rodiny a vlády ! Přesto Aragon několikrát opakoval slova Kolcova: „ Chtěl vás vidět, do poslední chvíle vás čekal! „ Kolcov mohl Aragonovi i lhát, aby svět nabyl dojem, že Gorký může přijímat, koho chce, o čemž svědčí to, že o Gorkého pohřbu Aragon napsal: „ Kolcov nám řekl, abychom s Elsou stáli vedle něho hned za vládou, abychom byli vidět. Tohle chtěl Gorký ?! „

O 40 let později, 1976, se Aragon k pohřbu vrátil, mluvil ale o rakvi, ne o urně ( Gorký byl spálen, protože byl otráven) , a lhal a lhal a lhal.

Poslední Aragonova zpovědˇ zněla: “ Když jsme se v 9/1936 vraceli z Moskvy, Elsa a já jsme přísahali, že se do Sovětského svazu již nikdy nevrátíme !“ ( poté, co Elsa s Aragonem Stalinovi mediálně posloužila, byl v 8/36 zatčen její švagr Primakov. )

16.6. se Gorkého stav výrazně zlepšil, lékaři prohlásili, že je z nejhoršího venku. V noci 17.6. se však jeho stav náhle prudce zhoršil, NKVD agent Krjučkov, třebaže jej Stalin varoval, že za všechno zodpovídá, se tu noc opil do němoty .

Stejně jako Pavlov, i Gorký se pro účely vědy snažil zaznamenávat své pocity před smrtí do zápisníku, nejpodivnější zápis je z noci ze šestého na sedmého června ( 8.6. byl ve stavu domnělé smrti ) : „ Ze sklepů vylezli ustrašení lidé, kteří chtěli žít jinak, a kteří hledali symboly lepších zítřků. Z kanálů však vylezl i druh moci chtivých individuí „ ...

Gorký teprve umíral, a již na okolnosti jeho umírání bylo uvaleno státní tajemství ( stejně jako když v naprosté izolaci umíral Lenin, Stalin k němu nepustil ani Krupskou ) – izolovanému Gorkému nezbylo, než svoji smrt uprostřed NKVD agentů ( Jagoda celých 14 dní jeho nemoci s ním žil v NKVD vile, a dům nikdy neopouštěl ) očekávat s nadhledem, dokonce s ironií.

Ještě ani nebyl mrtvý, když NKVD z jeho moskevské NKVD vily odnesla veškeré jeho spisy a jeho moskevský archív. Ještě dýchal, a již někteří prominenti vládní linkou volali do Gorkého moskevské NKVD vily a do NKVD vily v Gorkém, kam mají posílat věnce. Úředníci z úřadu městského architekta přijeli převzít Gorkého NKVD vilu v Gorkém, třebaže byl ještě naživu.

V oficiální den smrti Gorkého 18.6.36 přivedl Jagoda do vily v Gorkém Muru Budbergovou, celou v černém ( Stalin ji nazval „černou můrou „ ).

Budbergová u Gorkého lůžka, kterého 17 prominentních lékařů oficiálně léčilo na „ chřipku „ ( někteří byli popraveni, většina skončila v gulazích, nemoc“ Gorkého byla přesným scénářem „nemoci“ jeho syna ), strávila o samotě 40 minut - ošetřovatelku z místnosti vystrčila s tím, že mu lék namíchá sama, ta ji pozorovala skrze škvíru ve dveříchMura zředila nějaký roztok ve sklenici s vodou a dala jej Gorkému vypít, poté spěšně odešla, údajně 20 minut po jejím odchodu Gorký zemřel.

Mura dle této verze byla poslední, která jej viděla naživu. Mura ho však neotrávila, NKVD by ji jako nepohodlného svědka zabila.

Spolehlivější verze tvrdí, že pečovatelka Čertková, NKVD Budbergová spolu s NKVD Petrem Krjučkovem byli u lůžka, když Gorký naposledy vydechl. Potvrzují to výpovědi Jekatěriny Peškové, Krjučkova a Budbergové, které zaznamenal přítel Gorkého Tichonov.

Lékařské záznamy si navzájem protiřečí a nezodpovídají ( a to ani lživě ) klíčovou otázku, na co vlastně Gorký zemřel, na „TBC“ se léčil od mládí, tu ale nezmiňují, jen „ krvácivý zápal plic „ . 19.6.36 Stalinovy noviny napsaly, že Gorký zemřel, stejně jako jeho syn, na zápal plic .

Jeho tělo bylo proti vůli rodiny zpopelněno ( aby nešlo později exhumovat, našly by se v něm stopy jedu ).

Podle prohlášení ošetřovatelky Gorkého (která Gorkého 30 let milovala, a Gorký ji nazýval Sluníčkem ) Olympiády Čertkové „ Lipočky „ , a taktéž OGPU /NKVD Gorkého sekretáře Krjučkova, doktoři velmi spěšně provedli pitvu přímo v ložnici Gorkého na jeho pracovním stole ( než bylo jeho tělo spěšně spáleno ) – Krjučkov prohlásil, že když vstoupil do ložnice, spatřil Gorkého nafouklé zkrvavené tělo na pracovním stole, nad kterým se hemžili lékaři - Gorkého mozek hodili do koše pod stolem – měl být tajně převezen do Mozkového Institutu, znechucený Krjučkov mozek osobně odvezl, v Institutu se Gorkého mozek nakonec „ ztratil „ ...

Jejich prohlášení ( že zemřel na „ neznámý druh závažné infekce „ ) bylo sepsáno na témže pracovním stole Gorkého o 9 let později asistentem Gorkého Tichonovem. Čertková uvedla, že den před smrtí se Gorký probral z bezvědomí a začal volat :“ Matko, matko, nejsem ani živý ani mrtvý !“ , a že chtěl vidět vnučky a rozloučit se s nimi, lékaři mu to nedovolili, ona je však přemluvila.

NKVD měla v Ljubljance svoji tajnou laboratoř na výrobu jedů, Gorkému bylo neustále nevolno, doktoři léčili celou dobu jen jeho horečku, nikoliv jeho nemoc.

Když se dostala na veřejnost informace, že Gorký obdržel kremelskou bonboniéru, která otrávila dva jeho pomocníky v domácnosti, Stalin zareagoval tak, že z vraždy Gorkého obvinil jeho lékaře.

Petr Krjučkov, Gorkého OGPU/NKVD tajemník, prohlásil : “ Kdyby jej lékaři neléčili, uzdravil by se.“ ( Sám Lenin preferoval před bolševickými lékaři švýcarské, ke kterým vozil i Naděždu, Romain Rolland píše o tom, jak Stalinovi lékaři fungovali ve strachu ve svém Moskevském deníku z roku 1935, kdy byl na NKVD povolené návštěvě u Gorkého – „ Začínám rozumět poznámce dr. Pletněva, jenž o Gorkém utrousil : „ Naštěstí, dnes noviny píší, že jste vyčerpaný, takže to mohu také prohlásit „ ...

Gorkého dle instrukcí NKVD léčilo 17 lékařů, 2 z nich byli popraveni v Ljubljance ( Levin a Kazakov ), dva byli umučeni při výsleších NKVD v kobkách Ljubljanky ještě před procesem ( Chodorovský + A.Vinogradov - neplést si jej s V. Vinogradovem, jenž byl 1938 členem tribunálu, který jeho kolegy poslal na smrt, načež se stal Stalinovým osobním lékařem ... ), další skončili v gulazích, mj. Pletněv ( trest smrti Pletněva byl změněn na doživotí v gulagu ), G. Daniševský a další „ vrazi“ Gorkého „ gorkisté „.

„Usvědčili“ je jejich kolegové, 5 lékařů ze Znalecké komise, kteří se spolu s V. Vinogradovem podíleli na justičních vraždách, viz můj článek 50.léta, čeští lékaři v roli bolševických mučitelů Andrea ...

Stejný vzorec Stalin použil i pro poválečný proces s lékaři 1952-53 : obvinění byli udáni kolegy, kteří ve Znalecké komisi lékařů svědčili proti nim.

Za hlavní vrahy Gorkého byli označeni Levin a Pletněv ( Pletněv byl mj. obviněn, že při léčbě Gorkého trval na velkých dávkách kardiotonika digoxinu ).

Prof. Lev Levin /1870-1938/, rodinný lékař postimpresionistického malíře židovského původu Leonida Pasternaka /1862-1945 Oxford/, otce Borise Pasternaka, a celé Pasternakovy rodiny ( otec s matkou a se dvěma dcerami odjel k očnímu chirurgovi do BER, a již se po bolševickém puči nevrátili, v Rusku zůstali jeho dva synové ).

Po bolševickém puči se stal lékařským konzultantem Kremlu, a osobním lékařem Lenina, Dzeržinského, Menžinského, Jagody, Gorkého a Molotova. Až na Molotova všichni jeho pacienti byli otráveni, Levin byl tudíž nepohodlným svědkem.

Prof. Levin byl zatčen v 12/1937, o 3 měsíce později byl zastřelen po zinscenovaném procesu s lékaři „kontrarevolucionáři“ , kteří se chystali, jak tvrdil šéf NKVD Nikolaj Ježov /1895-2/1940/, svrhnout Stalina.

67letý Levin se „ ke všemu přiznal „ – byl obviněn z vraždy Kujbyševa, Kirova, Menžiského a Gorkého. Levinův starší syn, rovněž lékař, byl 1949 odsouzen v procesu s lékaři číslo II na 5 let do gulagu, kde skončila i jeho manželka.

Prof. Dmitri Pletněv /1871-1941 gulag/, bývalý kadet, tj. člen Ústavní demokratické strany, byl zakladatelem ruské kardiologie.

Dělník Ježov se přidal k bolševikům teprve krátce před pučem, ale ve fanatické loajalitě ke Stalinovi předčil i Jagodu, Ježov fyzicky zlikvidoval staré bolševické kádry OGPU a nahradil je jemu loajálními kriminálníky z NKVD, pro které zlegalizoval fyzické násilí při výsleších.

Ježov nejprve připravil kriminalizaci Pletněva v očích veřejnosti ( stejný postup zvolil major KGB Putin u prof. Sobčaka ), a poslal k němu na konzultaci mladou atraktivní agentku NKVD, která Pletněva poté obvinila, že ji znásilnil ( byla to samá agentka, která 1934 vtrhla do jeho domu a urážela jeho dceru a hospodyni, takže si na ni stěžoval na policii). V novinách okamžitě vyšly tučné titulky „ Profesor sexuální násilník a sadista ! „

Pletněv byl za znásilnění ještě před procesem s lékaři odsouzen na 2 roky vězení v Ljubjance, kam jej přišel navštívit Stalinův hlavní prokurátor Vyšínský.

Pletněv Vyšínskému řekl : “ Všechny vaše lži zopakuji při procesu, ale tedˇ mne nechte na pokoji a odvedˇte mne zpátky do cely. Zvedá se mi z vás žaludek „ ( Pletněv ve vězení napsal monografii o 250 stránkách, která „zmizela“, viz mj. Robert Conquest 1990 The Great Terror , A Reassessment + Arkadi Vaksberg 2006 The Murder of Maxim Gorky, a Secret Execution ) ...

Významný petrohradský kardiolog prof. Grigorij Lang, pod jehož dohledem Gorký rovněž by, obžalován nebyl - naopak, 1945 se stal akademikem, napsal několik vědeckých prací, a posmrtně 1951 dostal Stalinovu cenu ( zemřel 1948) - svědčil proti obžalovaným lékařům.

Obžalován nebyl ani patolog prof. Speranský z Všesvazového institutu experimentální medicíny/VIEM, kam převezli mozek Gorkého. V tomto institutu OGPU (NKVD,KGB) experimentovali na lidech z gulagů, či na lidech duševně chorých z ústavů ( nacisté bolševické metody převzali ). OGPU na nich testovala jedy ze svých vlastních laboratoří, Gorký v dobré víře vznik tohoto institutu veřejně podporoval, mj. v dopise z roku 1933.

OGPU měla testovací jednotky svých jedů i v gulazích, testovala je i na vězních ve svých kobkách v Ljubljance.

Prof. Speranský nebyl obžalován ( když mu Molotov při jedné návštěvě se Stalinem u lůžka nemocného radil, jak má postupovat, Speranský jej příkře odbyl slovy : „ Ještě jsi se, soudruhu, nenaučil ani vládnout, a již mi budeš radit, jak mám léčit nemocného „, a Molotov zmlkl ), třebaže 20.6.36 v listu Pravda Speranský uvedl, že 12 dní před smrtí Gorkého byl neustále ve dne v noci u jeho lůžka ve vládní vile v městečku Gorky, a tudíž přihlížel, jak Gorkého vraždí lékaři Levin a Pletněv, lékaři, kteří Stalinovi odmítli podepsat falešnou lékařskou zprávu, že jeho manželka Naděžda Allilujevová ( do Stalina se zamilovala jako 15letá a odešla ze školy, aby mu po puči 1917 mohla dělat sekretářku ) v 11/1932 zemřela na zánět slepého střeva, když se ve skutečnosti zastřelila či byla Stalinem zastřelena ( Levin léčil všechny Stalinovy příbuzné, jeho neustálá přítomnost v rodině Stalina rozčilovala, Pletněv byl osobním nepřítelem gen. prokurátora Vyšínského, Gorký věřil jen dvěma lékařům - Levinovi a Speranskému ) ...

Pohřeb Gorkého

Zachovala se fotografie, na které Budbergová kráčí za rakví Gorkého vedle Stalina.

Budbergová přivezla do města Gorky část Gorkého italského archívu, která Stalina zejména zajímala pro nadcházející proces – korespondence Gorkého s Bucharinem, Rykovem a s jinými kritiky Stalina, kterým, když se podařilo vyjet do zahraničí na služební cestu, posílali Gorkému varovné dopisy o Stalinových ukrutnostech a o tom, co se v Sovětském svazu skutečně děje ...

Budbergová tak Gorkého zradila.

Jagoda, jenž dostal od Stalina příkaz sprovodit ze světa Gorkého mladšího i staršího, navzdory Stalinovým příkazům zamilovaný do Gorkého snachy – vdovy Timoši, byl stále neschopnější odvracet Stalinův hněv.

V roce 1938 byl Jagoda obžalován z otrávení Gorkého juniora i seniora spolu s třemi lékaři ( Leonidem Levinem, jehož pacientem byl mj. také otrávený Felix Dzeržinský, Dimitrijem Pletněvem a Ignatijem Kazakovem ( jeho ochráncem byl otrávený Menžinský ). Přiznal se ke všemu, ale k vraždě Gorkého juniora a seniora nikoliv, s tím, že Timošu miluje, ale manželku by neopustil, a ze stejného důvodu, že miluje Timošu, by nedokázal ani otrávit Gorkého seniora.

Dva měsíce po smrti Gorkého byl popraven šéf Svazu sovětských proletářských spisovatelů/RAPP prostalinský Leopold Averbach, švagr Jagody.

Jagoda byl Ježovem zatčen nejprve pro pašování diamantů a korupci, Jagoda měl dvě vily v Moskvě a jednu na venkově u Moskvy, v době hladomorů se chlubil tím, že jen za vymalování těchto vil utratí 4 mil. rublů, a že na jeho zahradě roste 2.000 orchidejí.

Ve skutečnosti jej nechal Stalin zatknout proto, že Jagoda pod vlivem Timoši nebyl schopný plnit Stalinovy příkazy – dle Stalinova názoru Jagoda „ zpackal“ vraždu Kirova ( inscenací vraždy Kirova v 12/1934 Stalin imitoval Hitlerovu záminku pro masívní razie – požár Říšského sněmu ze 27.2.1933, Hitler byl Stalinovou modlou, Stalinovo přízvisko Koba bylo jméno nenapravitelného bandity ) a nedokázal vyrobit důkazy proti Zinověvovi a Kameněvovi, že spolupracovali s carskou Ochrankou .

Po smrti Gorkého v 6/1936 Jagoda Stalina rozlítil svojí zprávou o tom, že zahraničí i sovětské veřejné mínění politické procesy přijímá s velkou nevolí a straní obžalovaným. Jagoda doporučoval procesy zastavit, a zejména nepopravovat maršála Tuchačevského ( viz mj. můj článek

Maršál Tuchačevskij, bolševický Heydrich - Andrea Kostlánová kostlanova.blog.idnes.cz › blog ).

Jagoda byl odsouzen v „Procesu s 21“ v 3/1938 za přítomnosti Stalina, ke kterému se Jagoda neustále obracel s výkřiky „ Odvolávám se k tobě! Postavil jsem ti dva obří kanály ! „ ( na prohlídce těchto kanálů, vyhloubených rukama otroků z gulagů je na dobové fotografii zachycen za Stalinem i Chruščov ) . Jagoda byl popraven vzápětí po vynesení „ rozsudku „, stejně tak byla popravena jeho manželka Ida Averbachová, jejímž strýcem byl Jakov Sverdlov, bolševiky zavražděný v 3/1919, vrah carovy rodiny, a popraven byl i její otec.

Jagodův 78letý otec, za cara zámožný židovský klenotník, poslal Stalinovi prosebný dopis, aby jim nezastřelil jejich posledního žijícího syna ( 1.syn zahynul při povstání 1905, 2.syn byl zastřelen za 1.sv.v. za vzpouru ), načež byl zatčen i s manželkou, a poslán do gulagu, kde oba zemřeli. Jagodova sestra, zatčena v 5/1937, byla zastřelena v 7/1937.

V 10/1937 byl zatčen i bolševik, jenž vedl 25.10.17 útok na Zimní palác, Vladimír Antonov- Ovsejenko /1883-1937, syn Anton historik /, jenž v letech 1920-21 spolu s Tuchačevským brutálně, chemickými zbraněmi, potlačili protibolševické povstání v Tambově.

1922 se Antonov-Ovsejenko dostal strategickou funkci šéfa Politického direktorátu RA, přestože vystupoval proti Leninově NEP s tím, že „ zemi zaprodává rolníkům „ .

V době Leninova pomalého umírání podporoval v boji o následnictví Trockého, a byl v 10/1923 signatářem Deklarace 46, která požadovala větší stranickou demokracii s tím, že „ nejsme dvořani na dvoře Ústředního výboru Strany „ .

Po smrti Lenina ti, kdo kritizovali ÚV, začali přicházet o funkce, vyhazoval je Stalin přes Orgburo - o funkci v 1/1924 přišel i Antonov-Ovsejenko, načež byl poslán jako diplomat do Číny, 1925 do ČSR.

V 12/1927 byl jako trockista vyloučen z ÚV, poté, co se zbaběle veřejně kál, byl 1928 znovu přijat a poslán jako vyslanec do Polska, odkud byl odvolán 1934, kdy jej Stalin jmenoval prokurátorem v prvních stranických čistkách, Antonov –Ovsejenko se již permanentně choval jako zbabělec a ve svých článcích v listu Izvěstija požadoval, aby byli Zinověv s Kameněvem zastřeleni, načež byl poslán do Španělska, kde v Barceloně řídil likvidaci španělských antistalinských levičáků ze strany POUM, načež byl Stalinem zlikvidován i on poté, co jej Stalin jako všechny ty, co měli zemřít, nejprve povýšil, a to na komisaře spravedlnosti, měsíc na to byl v 10/1937 zatčen a v 2/1938 zastřelen.

Autor: Andrea Kostlánová | úterý 15.9.2020 22:33 | karma článku: 19.97 | přečteno: 1158x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 479 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 479 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 199 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.65 | Přečteno: 605 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 527 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...