Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema
Po týdnech ruského lavírování se Alexandr Lukašenko konečně dočkal osobního setkání se šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. Během pondělního jednání Moskva sice projevila „poslednímu diktátorovi Evropy“ podporu a nabídla finanční injekci, podle odborníka Pavla Havlíčka ale mohla nabídnout víc. Může do dalšího vývoje v Bělorusku promluvit Evropská unie? Její šance jsou stále mizivější a růžové vyhlídky nemá ani běloruská opozice.
„Putin si od běloruské krize po celou dobu držel odstup a snažil se lavírovat. Rusové čekali, kam až se protestní hnutí vyvine a kam celá situace zajde. Chtěli si tak zajistit manévrovací prostor, aby pak mohli zvážit veškeré možné varianty, které pro Bělorusko určitě mají připravené,“ popisuje pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček atmosféru před pondělním setkáním.
Analytik Českého rozhlasu: Sankce jsou spíš morální podporou pro běloruskou opozici
Číst článek
Jednání s čelním představitelem Ruské federace, ke které se Lukašenko od začátku masových protestů v Bělorusku tolik upíná, nakonec trvalo více než čtyři hodiny. O tom, co přesně se za zavřenými dveřmi odehrálo, veřejnost neví zdaleka všechno. Spoléhat se tak lze jen na následná vyjádření obou představitelů.
Kromě podpory, kterou Putin Lukašenkovi po jednání vyjádřil, se závěrem schůzky v černomořském letovisku Soči nakonec stala nabídka úvěru ve výši 1,5 miliardy dolarů (33,7 miliardy korun), o kterém nyní jednají ministři financí obou zemí.
Ochotu podpořit Lukašenka nicméně šéf Kremlu projevil už tím, že na jeho žádost vytvořil ruskou „zálohu“ pořádkových sil, která by měla být v nezbytně nutném případě v Bělorusku nasazena. Pro Lukašenka, který čelí největšímu odporu Bělorusů od svého nástupu do funkce před 26 lety, znamená symbolickou pomoc také vyslání jednotek ruské elitní výsadkářské divize na nynější společné vojenské cvičení v Bělorusku.
„Už ale nevidíme, co za to všechno Lukašenko odevzdal a slíbil. Pro Bělorusy to zůstává velkou neznámou. Ani oni nechtějí, aby za cenu toho, že se Lukašenko udrží u moci, jejich zemi zaprodal. Je tedy otázkou, kam až postoupí vzájemná integrace s Ruskem nebo jestli třeba Lukašenko nemusel slíbit zřízení ruské vojenské základny, které celé roky vzdoroval,“ varuje Havlíček.
Symbolické gesto
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov sice po jednání důrazně odmítl, že by ruská podpora Lukašenkovi byla podmíněná právě zřízením vojenské základny na běloruském území, hlubší integraci ale šéf Kremlu podle analytiků jistě očekává. O užší vazby s Běloruskem v rámci svazového soustátí Putin usiluje dlouhodobě, Lukašenko se těmto snahám dosud bránil a obviňoval Moskvu, že chce Bělorusko pohltit. Jeho současná pozice je kvůli masovým protestům ale velmi oslabená a toho se Rusko snaží využít.
Schůzka, ke které se upínala velká očekávání Běloruska, skončila ruskou nabídkou úvěru ve výši 1,5 miliardy dolarů. Spíše než o skutečně významnou podporu partnera bez jakýchkoliv postranních úmyslů ale jde o symbolické gesto Moskvy, míní Havlíček. Podobné subvence hrály roli v bělorusko-ruských vztazích i v předešlých letech. Značnou finanční pomoc navíc pro Bělorusko znamenají i snížené ceny ropy a zemního plynu z Ruska, které pak Bělorusko prodává za mezinárodní ceny na západ.
Bělorusko měsíc po volbách: odpůrce režimu zatýkají cíleně, zakuklení lidé mlátí demonstranty obušky
Číst článek
„Bělorusko má vážné ekonomické problémy, které se budou se stávkami dále prohlubovat a budou dlouhodobé, ale půjčka od Ruska je jen krátkodobá finanční injekce, která má být napumpována do ekonomiky před listopadovým koncem mandátu Lukašenka a následující inaugurací, kdy se dá očekávat vyvrcholení celého protestního hnutí. Jde tedy o záplatování děr, které tam jsou už dnes, úvěr ale neudrží běloruskou ekonomiku při životě dlouhodobě. To určitě ne,“ tvrdí odborník AMO.
Putin tak Lukašenkovi sice vyjádřil podporu a poskytl více než miliardovou finanční injekci, mohl ale nabídnout víc. „Kdyby Rusové chtěli, pomoc může být ještě výraznější. Na druhou stranu ale oni sami řeší určitá dilemata s ohledem na to, jak moc je Lukašenko v zemi nepopulární. V neděli byly v ulicích opět desítky tisíc lidí, vidí to i Rusové a tím, že ho všemi možnými prostředky podporují, u demonstrantů ztrácejí,“ míní Havlíček.
V běloruské společnosti dodnes přetrvává silný proruský sentiment, který prohlubuje mimo jiné i dobře fungující ruská propaganda. Lidé, kteří po zjevně zfalšovaných volbách vyšli do běloruských ulic, proto většinově nepožadují odpoutání se od Ruska nebo směřování země na Západ. Chtějí odchod Lukašenka, jehož kredit mezi obyvateli klesl ještě hlouběji po brutálních zásazích bezpečnostních složek proti demonstrantům.
Politování nad tím, že se Putin přiklonil na Lukašenkovu stranu, před schůzkou v Soči vyjádřila také vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. „Velice lituji, že jste se rozhodl vést dialog s uzurpátorem, a ne s běloruským lidem,“ vzkázala do Kremlu z Litvy, kam ji běloruský režim donutil odjet hned po prezidentských volbách z 9. srpna.
Ortel pro Lukašenka?
Před pondělní schůzkou odborníci odhadovali, že by setkání mohlo naznačit další vývoj situace v Bělorusku a otázku Lukašenkova setrvání ve funkci prezidenta. Z prohlášení Kremlu se zdá, že běloruský vůdce v čele země zatím zůstane. Jedním z pravděpodobných scénářů, který v Moskvě podle Havlíčka v současnosti připravují, nicméně zůstává i pokračování „vůči Rusku smířlivého kurzu“, nicméně bez Lukašenka.
Evropští poslanci požadují zrychlené sankce proti Bělorusku. Na seznamu zatím Lukašenko chybí
Číst článek
„Rusko má v Bělorusku zájmy a jedním z nich je možná i odstavit Lukašenka od moci. Před schůzkou se hovořilo o tom, že se na ní Lukašenko možná dozví svůj ortel. Rusko souhlasilo s tím, že by v Bělorusku měla proběhnout změna ústavního pořádku a myslím, že i to během setkání muselo diskutovat – jakou formou bude Lukašenko udržen u moci a na jak dlouho. Rusko nechce dovolit další barevnou revoluci, aby ulice nevyhrála, a zároveň ví, že Lukašenka dotlačí tam, kam budou potřebovat,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.
Podle analytika AMO tak Kreml může Lukašenkovi říct, aby se ujal nějaké ceremoniální funkce, zatímco se z Běloruska stane parlamentní zřízení. Takový scénář by pro Rusko byl zajímavý i proto, že Moskva může v Bělorusku spolupracovat s dalšími proruskými stranami, nejen s Lukašenkem.
Na změny běloruské ústavy ostatně došla řeč také během pondělního jednání. Lukašenkův návrh na ústavní reformy Putin po schůzce označil za „logický, aktuální a účelný“. Běloruská opozice s potřebou změn v ústavě sice souhlasí, požaduje ale, aby jí předcházela Lukašenkova demise. Ten to ale razantně odmítá.
Evropa tahá za kratší konec
Po Lukašenkově demisi volá kromě běloruské opozice také řada evropských zemí, které se snaží do vývoje v Bělorusku také promluvit – některé z nich výrazně razantněji než zbytek Evropy. Mezi ně patří hlavně Litva, do které se po vypuzení z Běloruska uchýlila Lukašenkova protikandidátka ve volbách. Litevský parlament už dokonce přijal usnesení, které namísto Lukašenka uznává jako vůdkyni běloruského lidu právě Svjatlanu Cichanouskou.
Litva, Lotyšsko a Estonsko už na konci srpna ohlásily sankce proti běloruskému režimu, na základě kterých zakázaly Lukašenkovi a dalším 29 běloruským představitelům vstup do Pobaltí. Dotyční byli podle Vilniusu zapojeni do zfalšování výsledků prezidentských voleb z 9. srpna a do neoprávněného použití síly proti účastníkům demonstrací.
Rusko vysílá elitní výsadkářské divize na cvičení do Běloruska. ‚Vrátí se domů,‘ zdůraznilo ministerstvo
Číst článek
Sankce proti konkrétním představitelům běloruského režimu chystá také Evropská unie, která výsledky voleb ve druhé polovině srpna neuznala a vyzvala k jejich opakování. I s ohledem na pondělní jednání ale Havlíček podotýká, že evropská sedmadvacítka má jen omezené možnosti, jak aktuální vývoj v Bělorusku ovlivnit. Lukašenko si je dobře vědom toho, že bez Ruska se s krizí vypořádat nedokáže a že u Západu, který výsledek voleb neuznává, záchranné lano nenajde.
„Evropa tady tahá za kratší konec a v pondělí to bylo vidět velmi výrazně. Lukašenko nepojede vyjednávat do Bruselu nebo Washingtonu, západním lídrům navíc vzkazuje, že s nimi mluvit nechce. Uvědomuje si, že tudy cesta nevede. Lukašenko stojí na pomyslném útesu a nemá kam ustupovat, může se jen snažit protáhnout kolem ruského medvěda, aby se dostal pryč. Jiná cesta už je jen pád. Kvůli tomu, jak posledních 26 let lavíroval mezi Západem, Ruskem a Čínou, nemá kam jinam uhnout,“ míní analytik.
S novou iniciativou nyní přichází i představitelé Polska, kteří jsou v posledních týdnech s Cichanouskou také v úzkém kontaktu. Je jím Marshallův plán pro Bělorusko, který Varšava navrhuje společně s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny, tedy Českem, Slovenskem a Maďarskem. Plán převážně ekonomických návrhů má být Minsku nabídnut za předpokladu uskutečnění nových prezidentských voleb. Jeho konkrétní obrysy ale Polsko hodlá představit až na nadcházejícím summitu unijních lídrů.
Běloruské vězení je hrozné místo, podepsalo se na manželově zdraví, říká žena stíhaného opozičníka
Číst článek
„Neuznáním voleb Západ jasně stanovil mantinely, i proto máme velmi omezené prostředky, jak do dění zasáhnout. Je tu spousta nápadů, co by se dalo v běloruské otázce dělat, ale jen máloco se vyrovná vyslání ruských výsadkářů na společné cvičení s Běloruskem nebo přímé finanční podpoře Běloruska, ať už to je jen v symbolické výši 1,5 miliardy dolarů,“ tvrdí odborník na Bělorusko.
Jakkoliv je podle něj Marshallův plán zajímavý nápad, k jeho realizaci je Havlíček skeptický. Těžko se podle něj bude hledat vůle mezi všemi zeměmi Evropské unie – o pomoci zemí Východního partnerství se mluví dlouhodobě, ale bez větších úspěchů, zahraniční politika unie je navíc rozdrobená. Marshallův plán by nicméně zásadním způsobem neovlivnil ani domácí záležitosti v Bělorusku.
„Má to být pro Bělorusy jakási alternativa, ale ta v současnosti neexistuje. Bělorusko se nemůže obrátit na Západ, to není vzhledem k úrovni propojení ruské a běloruské ekonomiky, energetické závislosti Běloruska i myšlenkové a kulturní blízkosti obou zemí možné. Většina obyvatelstva o to nemá zájem, k tomu je ale třeba dodat, že ale ani hlubší integraci s Ruskem většina Bělorusů nepodporuje,“ podotýká Havlíček.
Opozice v nouzi
Přestože demonstrace v Bělorusku neutichají – především ne ty nedělní, kterých se obvykle účastní přes 100 tisíc lidí – běloruská opozice vedená Cichanouskou se nachází ve stále bezvýchodnější situaci. V polovině srpna sice opozice založila koordinační radu určenou pro hladké předání moci v zemi, její členy ale Lukašenkův režim soustavně likviduje.
Naposledy to byla čelní představitelka opozice Maryja Kalesnikavová, kterou minulé pondělí zadržela skupina maskovaných lidí a v noci na úterý se ji pokusili násilně dostat ven přes hranici do Ukrajiny. To se jim ale nepodařilo, protože Kalesnikavová před hranicí roztrhala svůj cestovní pas a vylezla oknem z auta, které ji mělo přes hranici převézt. Následně skončila za mřížemi.
Podobným způsobem ale režim zasahuje i proti dalším osobnostem protestního hnutí, které jsou buď vězněny, nebo je úřady brutálními vyhrůžkami vyhnaly ze země. Stejný osud potkal všechny členy předsednictva koordinační rady s výjimkou nositelky Nobelovy ceny za literaturu Světlany Alexijevičové, kterou minulý týden ochránili před zadržením evropští diplomaté, včetně českého velvyslance Tomáše Pernického.
„Parlament je kontrolován jen prorežimními silami a opozice v něm nemá žádné postavení, politicky proto nemá v Bělorusku žádnou relevanci. Je to spíš organické hnutí ulice, které je problém koordinovat. Ještě před 14 dny se Maryja Kalesnikavová v zemi přímo angažovala, ale dnes je zadržena a hrozí jí vězení, stejně jako dalším členům koordinační rady. Běloruský režim šel touto cestou a teď alibisticky říká, že v zemi nemá s kým vést dialog – nemá, protože byli všichni odpovědní lidé zlikvidováni,“ popisuje odborník AMO.
Opozici vedené Cichanouskou tak podle něj nezbývá nic jiného než pokračovat v mezinárodní diplomacii, jezdit po členských státech Evropské unie a přesvědčovat tamní lídry, aby setrvali ve svých postojích.
Tlak běloruských bezpečnostních složek, které zasahují proti pokojným demonstrantům, se mezitím stupňuje. Jen za neděli bylo zadrženo téměř osm stovek lidí, uvedlo v pondělí běloruské ministerstvo vnitra. Záběry zveřejněné na sociálních sítích přitom ukazují, že policisté velmi tvrdě zasahují také proti ženám.
„Vidíme, že stoupá agrese a stále více lidí končí za mřížemi. Režim ztrácí zábrany, zbavil se mezinárodních novinářů, vytvořil si předpolí a teď má ideální příležitost jít ještě dál a zlikvidovat i organizátory ze širšího koordinačního výboru, pomalu vyčkávat a za pomoci Ruska se snažit tyto síly udusit,“ uzavírá Havlíček.
